Fahrenheit 9/11

Jestli má nějaký film nálepku kontroverzní, a mnohdy je to pouze reklamní tahák, pak Fahrenheit 9/11 ji má skutečně právem. Co už může být více kontroverzní, než dokument, který záměrně manipuluje a používá prvky propagandy a nepokryté mediální manipulace. Jenže otázka zní: Kdyby byl natočen jinak, korektně, vzbudil by takový rozruch a dostal by se k divákům takřka po celém světě? Jinými slovy: Dá se v dnešní době, kdy mediální manipulace je zcela běžnou praxí a propaganda je primárním nástrojem každé politické moci, a to nejen totalitní, ale i té legitimní a demokraticky zvolené, bojovat vůbec ještě jinak, než používáním těch samých zbraní? Bojím se, že ne... I proto nereflektuji manipulativní ,,dokumenty" Michaela Moore jako propagandistické a nesrovnávám je s díly totalitním režimům poplatných tvůrců, ale akceptuji jeho kontroverzní tvůrčí metody, ať už jsou jakkoliv sporné. Nutno totiž veškeré věci hodnotit v kontextu, ve kterých vznikly... Všechny premisy týkající se filmu a tvůrce jsou totiž předem jasné - Moore je vyhraněně levicově orientovaný a nemá rád svého prezidenta George Bushe. O tom je tenhle film především. Konspirační teorie v něm nastíněné jsou pak jen třešničkou na dortu. Má hlavní výhrada je, že tohle je na téma filmu v podstatě velmi málo, i když je to ,,málo" velmi umně a sugestivně natočené. Michael Moore je skutečně profesionál...a to velmi nadaný, schopný a talentovaný profesionál a vynikající filmař. Tenhle film se mi z jeho filmů líbil ale kvůli výše řečenému zdaleka nejméně, jelikož si z něho nemám příliš co vzít - nejsem ani americký divák (celý dokument je vlastně pouze silným příspěvkem do vnitropolitické diskuze Spojených států), ani francouzský intelektuál bytostně nesnášející Ameriku coby odvěkého rivala na poli světové velmoci, která Francii o dominantní postavení zřejmě jednou provždy připravila (motivace pro ocenění v Cannes). Fahrenheit 9/11 by tak mohl být zajímavý hlavně rastrem svého názvu, ale magické datum, které v USA roztavilo osobní občanskou svobodu, se z filmu samého významově někam vytratilo a převálcovala ho monotónní antibushovská agitace... (19.11.2006)

Někde jsem četl trefný postřeh, že konspirační teorie jsou takovými pohádkami dospělých, s jednoduchou teorií a snahou najít zkratku pro vysvětlení složitých věcí. Moore takovým pohádkářem je, poutavým a zábavným, bohužel používajícím přesně ty zbraně, které vyčítá Bushovi. Demagogie a zjednodušování. Příkladem budiž jeho pohled na problém Iráku: Sugestivním hlasem prohlašuje, že "Irák nikdy nenapadl USA", to vše za doprovodu záběrů usmívajících se iráckých žen a malého iráckého chlapce, pouštějícího si dráčka. Navozuje tak pocit, že Irák byl před napadením šťastnou zemí, jejíž napadení bylo kriminálním činem. Pěkné, bohužel pan Moore opomenul, jistě zcela záměrně, několik podstatných faktů: Saddámova diktatura rozpoutala několik válek v oblasti Blízkého východu, napadla Irán, drancovala Kuvajt, zplynovala a jinými způsoby povraždila statisíce Kurdů, politické oponenty mučila a popravovala za přispění tajné policie Saddámových synů Udaje a Kusaje, kteří byli pro obyčejné Iráčany synonymem strachu, asi čtyřicetkrát ignorovala výzvu Rady bezpečnosti OSN atd. Kapka poháru trpělivosti přetekla a USA se opět iniciativně chopila, za trapného přihlížení tradičně neoperativní OSN a EU, role ČETNÍKA SVĚTA. Díky bohu za tuto roli, hajzlům se musí šlapat na paty (Miloševič před několika roky by mohl vyprávět). Ekonomické zájmy jsou pak logickým průvodním jevem, vždy budu stokrát raději, když bude ropa v rukouch demokratických států, než diktátorů typu Husajna atd. Jiným příkladem je Mooreovo poněkud nekorektní hraní na city v portrétu americké vlastenky, která přišla o svého syna a před Bílým domem dává průchod svým emocím, plným výčitek a slz. Jistě, smrt bližního je vždy bolestivá, té ženy mi bylo moc líto, ale svázat tuto smutnou skutečnost ke jménu Bush je tak trochu od věci. Každý, kdo se přeci dobrovolně přihlásí do armády, zákonitě nese i to nejvyšší riziko, to je prostě realita, smutná a krutá, ale nezbytná a platná pro armády celého světa. Inteligentní Moore to samozřejmě ví, ale proč nebýt v rámci politického protibushovského boje co nejvíce efektní, že ano. Oceňuji Mooreovu celoživotní snahu o nápravu věcí veřejných, proto se mi moc líbil jeho BOWLING FOR COLUMBINE, ale nemám rád, když mě někdo tahá za fusekli. Ovšem příznivci dnes tak v Evropě oblíbeného a trapně stádního "anti-ami" postoje, praštěných konspiračních teorií (oblíbený názor, že za útoky na WTC stojí americká vláda, CIA, možná snad i UFO) budou v sedmém nebi. Nu což, každému co jeho jest. PS: Sám moc konzervativnímu katolíkovi Georgu Bushovi a jeho "jestřábí" klace se jmény jako Rumsfeld a Wolfovitz příliš nefandím, inteligence zřejmě moc nepobral a dokážu si představit na jeho místě spoustu kompetentnějších kandidátů, nicméně to na mém názoru nezbytné "četnické" úlohy USA ve světě nic nemění. (12.09.2006)

Těžce antibushovský dokument, který částečně potvrzuje teorii o americkém zájmu o iráckou ropu a o "propojení" Bushovy administrativy s Blízkým východem. Těžko říct, co všechno nám v zápalu "boje" proti Bushovi Moore záměrně zatajil, neukázal nebo neřekl, ale jak to tak u podobných dokumentů bývá - pravda bude někde mezi. Nejednou jsem si vzpomněl na Stoneovo W., které podle mého líčí samotného Bushe v reálnějším světle, bez vět vytrhaných z kontextu, bez jakékoli zášti vůči jeho osobě a bez jednostranných pohledů na věc. A v podstatě k teorii o "neopodstatněné" válce v Iráku se nakonec dobere také. Fahrenheit je zajímavým dokumentem, ale Moorova přílišná zaujatost Bushem a neobjektivní servírování faktů ho sráží o pár procent dolů. 70% (12.01.2010)

Moore zde sice dovádí věci téměř do extrému a vybírá záměrně pouze fakta či události, které Bushe ukazují v tom nejhorším světle - avšak já se ptám - udělal George "lobotomii-mám-už-od-dětství" Bush vůbec někdy něco, co by ho do toho špatného světla nestavělo? . . . Jinak - nestává se to často - musím vyjádřit téměř naprostý souhlas s jedním zdejším uživatelem - Oskar mi svým komentářem mluví z duše. (12.09.2006)

Film balancuje mezi dokumentem a poněkud překvapujícím autorským přístupem. Jeho asi největší síla spočívá v době natočení, tj. v době vrcholících polemik a neshod za prezidenství mladšího Bushe. Byť se výběr informací může zdát až jednostranný, jistotu, že se díváme do odvrácené tváře určitého způsobu americké politiky, to spíše posiluje než zeslabuje. (19.08.2010)