Volavka

Black Bird má svoje kvality (především herce), ale chci se zaměřit na dvě výrazná negativa, která mi bránila si tuhle minisérii užít tak, jako si ji zřejmě užila většina publika. 1. V některých momentech jde o učebnicovou ukázku, jak nesplnit pravidlo „show, don´t tell“. Ústřední gauner Jimmy je postavami policistů popisován jako charismatický hajzlík, který si každého hned omotá kolem prstu, což z něj činí ideálního kandidáta na post policejního špeha. Nicméně z toho deklarovaného charismatu nevidíme před Jimmyho naverbováním zhola nic, ani vteřinu interakce s jeho spoluvězni. Prostě je nám řečeno, že si se všemi skvěle rozumí, dokonce se přátelí se dvěma znepřátelenými vězeňskými gangy současně. Egerton je skvělý herec, a i zde to potvrzuje, ale ta postava by přece jen potřebovala i trochu interakce s ostatními. 2. Jde o dvouhodinový materiál roztažený na trojnásobnou délku. Potřeba roztáhnout jednoduchou zápletku na motivy skutečné události mj. vyprodukovala nepotřebné vedlejší postavy, které ani nedotvářejí prostředí (jsou to spíš nepříliš rozvinuté postavy typy – mafiánský kápo, šikanózní dozorce), ani nejsou nezbytnou součástí ústřední zápletky (dějová linie s detektivy začne být velmi rychle repetitivní). Naopak plní úlohu v jakýchsi povinných podzápletkách, peripetiích diktovaných šestihodinovou stopáží. Black Bird se snaží dostát potřebě vršit na protagonistu jeden průser za druhým, aby se divák nestihl nudit. Zkrátka ticking clocks. Jejich odstranění nejenže by nemělo prakticky žádný vliv na ústřední fabuli (jeden vězeň musí nenápadně vymámit informace z druhého), ale dalo by mnohem více vyniknout středobodu minisérie – pomalým, dlouhým, někdy až zdánlivě bezobsažným konverzacím dvou odlišných charakterů, jejichž „přátelství“ a interakce je čím dál více poznamenává. (05.08.2022)

Pavlík Domař vystřihnul bezesporu toho nejúžasnějšího, nejrozkokošnějšího a komplexně nejpromakanějšího vypatlaného devianta od dob vynálezu filmování sériových vrahů. Naprostá herecká dokonalost, padnul jsem na prdel! Satanžel jedna) jej však v téhle řádně přibásněné „skutečné historce“ posadili do supermaxu plného těch nejvyšinutějších psycho-, socio- a jiných patů, kde mají nehlídanou dílničku, kam si může každý mukl kdykoliv skáknout zakutit, disponující kompletní sadou nožů na kuchání dřeva, celým spektrem parádně naostřených dlát a dokonce i volně přístupnou stolní kotoučovou pilou! K plnému komfortu a maximálnímu pohodlí už klukům chybělo snad jen pár lehce vyvrhnutelných ječivých nezletilých roztleskávaček. Satanžel dvě) Tarot Eklhaft vyrostl z toho sympatického kingsmanovského pedošarmu do slizké instáčové LGBT+(DDPPP) princezny, co úplně zapomněla hrát, a je více než s podivem, že takový prkenný metrohomoslaďouš neměl za celou dobu pobytu ve výše zmíněném supermaxu ani jediný orální či rupturní incident. A nekonečně satanžel tři) autor zjevně vycákal veškerou svou invenci na Pavlíkův charakter, tudíž je to pak globálně, sebedokonalejší úchyl - sebedokonalejší neúchyl, místy až nesnesitelně vatěná nuda k posrání, z níž mohly být dva až tři poměrně svižné díly průměrné minisérie, kdyby soudruzi z nahryznutého jabka nehonili obsah a scénárista s dramaturgem nebyli do sebe zahledění uspávači hadů. (22.08.2022)

Seriál inspirován skutečnou událostí se táhne jak sopel, přesto drží pozornost diváka až do konce. Shlédnuto na jeden zátah. Každá epizoda zbytečně natahovaná, lepší by byl 90 minutový film nebo si přečíst knihu. Líbil se mi moc, nemůžu ho dostat z hlavy, takže by asi zasloužil plný počet, když o tom pořád přemýšlím, čekal jsem nějaké drsnější vězeňské drama, ale toto bylo spíš psychologické a dostalo se mě to pod kůži. Tak už podruhé přidávám hvězdičku. (06.12.2023)

Doufám že se patlalové z Neflixu dívají, jak jim veškerá konkurence nakopává zadek. Takto má vypadat skvěle zvládnutý seriál natočený podle SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ. Musím zde vyzdvihnou ústřední dvojici, a to Tarona Egertona a Paula Waltera Hausera, kteří zde předvedli neskutečné výkony a je nádhera se na ně dívat. Scénář byl napsán s absolutní grácií, a atmosféra, která by se dala krájet, asi tak bych popsal většinu epizod, ze kterých Vás bude mrazit po zádech. Tento počin je pro mě SERIÁL ROKU 2022 a obrovský palec nahoru, dám si na vaší počest jablko. (20.09.2022)

Zdravím, vás přátelé, z panelákové výhně, pomalu se tady peču za živa. Musim říct, že to globální oteplování je pořádnej vopruz. Lesy hořej, studánky vysychaj, že laně už nemaj kde pít, a mně se roztejká mejkap. Alébrž jsem mazaná, tak jsem si večer nepustila nic hot (jako jsou třeba filmy s Ryanem Goslingem), ale seriál pěkně z chládku tj. vězení. A Volavku vám mohu do dalších vln veder jen doporučit. Je to napínavý a slušně zahraný. Hlavně Paul Walter Hauser si mě svým výkonem získal. Jako takhle zahrát slizáka, vau, lepší než Zounar v Ordinačce. Ačkoliv mě poměrně mrzí, že nám Apple TV asi nikdy nenabídne dabing. Namluvení týhle postavy například Filipem Švarcem by se stalo zdrojem mý zábavy na několik večerů, škoda no. (06.08.2022)