Krkonošské pohádky

1400 ohodnocení, 500 komentář: Krkonošské pohádky jsou seriálem mého dětství, nejoblíbenější večerníček i nejhezčí televizní pohádkou, na které jsem vyrostl. Každá z postav má svůj charakter, své postoje a samozřejmě ze všech přítomných nejvíce vyniká Trautenberk a samozřejmě Krakonoš - nejlépe zahraný Krakonoš ze všech Krakonošů, co jsem do napsání tohoto komentáře viděl. Kvality tohoto večerníčku zřejmě oceňuji i doceňuji nejen já, ale většina tuzemské společnosti kompletně, když ho jasná i drtivá většina hlasujících občanů zvolila za nejlepší večerníček, který kdy byl na České televizi (konkrétně tehdy na Československé) natočen i odvysílán. 95% (11.03.2013)

Jeden z těch naprosto nejlepších večerníčků, jaké kdy česká televize natočila. Baví přes tři desítky let a stále jsou v kurzu jak u malých, tak i velkých diváků. Moudrost v nich je stále aktuální a je potěšení podívat se na mladou Maciuchovou či skvěle namaskovaného Frantu Peterku. Hudba: Vadim Petrov (09.07.2010)

Agitka, která trestuhodně uniká bedlivému dohledu pozdních komunistobijců - poctivá panská zvůle v prostředí třídního boje, informátorka, agent provokatér. Co lepšího můžeme dětem dodnes nabídnout ? Trojice zákeřných plebejců, mlha, monumentální hudba, neuvěřitelné herecké nasazení a nezřízené užívání si. A nakonec otázka do pléna: Je Krakonoš marxista ? (13.01.2014)

Jeden z nejlepších českých pohádkových seriálů vůbec je založen na svérázném, obtížně napodobitelném folklóru osobité severočeské národopisné oblasti, jak ho pojednala významná regionálně zaměřená spisovatelka Marie Kubátová; přivdanou Krkonošankou je podle mých informací i režisérka Věra Jordánová. Krkonošský v tomto ohledu znamená zároveň i tolik co jizerskohorský (geologicky tvoří obě pohoří jeden celek). Trautenberkově postavě jsem vždycky rozuměl jako symbolu normalizačních nomenklatur; jeho hamižná průzračná hloupost ho k tomu přímo předurčovala. Postavy jeho služebných jsou, jaké jsou; jejich útisk jednak odpovídá realitě doby, k níž se vztahují, jednak naivně monarchistickému cítění lidových vrstev. Krakonoš byl považován a je mocná přírodní síla, jakýsi místní všebůh s evidentně předkřesťanskými (patrně keltskými) kořeny. Humor, se kterým toto vlastně ponurá téma bylo autorsky uchopeno, tradiční plebejské švejkovství, které je oživuje, kytice skvostných hereckých výkonů, jež je dotváří (Peterkova kreace je patrně nejlepší příležitostí jeho početné filmografie), to všechno zakládá onu magickou sílu, která k této nejlidovější severočeské lidovosti přitahuje neustále další a další generace dětských diváků všech generací. Mj. proto, že Marie Kubátovou je Boženou Němcovou folklóru a bájesloví někdejšího českého Podkrkonoší a Pojizeří. (05.11.2007)

Pěkné poměry vládly v Podkrkonoší- takhle dokonalý sociální program pro zaměstnance neprosadil ani welfare state. Proč například činí Anče a Kuba Trautenberga soustavně zodpovědným za organizaci a úhradu jejich svatby a zřízení obydlí? Za deset let by se naskytl následující obrázek: každoročně se scházející tripartita ve složení Krakonoš- manželská dvojice- zaměstnavatel by prosadila, že lineárně narůstající počet členů Kubovy rodiny znamená vystěhování Trautenberka do potemnělého, skrovného přístěnku, kde se denně může o hladu modlit za přežití. Na dvoře vřískajících deset potomků, míhajících se mezi ostatní havětí. Ančiny korálky granátky, dar od Krakonoše, by jedno z dětí mělo v uších, druhé v nose, třetí by pastelkou kreslilo Trautenberkovu karikaturu na nádherná kachlová kamna, čtvrté by trhalo sojce pírka a zbylých šest Krakonošovi vousy. Anče s Kubou, v kožiších z muštelky, by prohlíželi kalendář a vybírali jméno pro jedenáctého potomka, kterého by posléze obdržel hajný i s kočárem aby denně urazil vycházkou trasu Vrchlabí- Jilemnice a zpět. A tak by se zde hezky žilo v duchu odborářského sociálního programu do doby, než by jednou zapomněli odebrat hajnému střelnou zbraň. (07.04.2013)