Na seznamu smrti

Příjemná revenge minisérie s charismatickým Prattem v hlavní roli a Taylorem Kitschem, který je hned za ním. Zaujme zde celkem zábavný a spletitý příběh, nadupaná akce, taktické vymoženosti a uvěřitelnost boje a stejně tak i vyšetřovací linie okolo reportérky, FBI a detektivní pídění po finální verzi příběhu. Naopak mě trochu mrzí, že se tvůrci více nerozmáchli a nenandali nám nějakou větší, epičtější a zapamatovatelnější akci či jatka v závěru a občasná emoční chladnost Pratta, ale jinak jsem vlastně spokojen a The Terminal List se může vesele řadit po boku podobně laděných Tom Clancy´s žánrovek. Lepší nadprůměr, který své mouchy určitě má, ale tyhle záležitosti jsou vždycky čistá radost. (15.08.2022)

Kill Bill na armádny spôsob. No asi tak málo uveriteľný ako Kill Bill, ktorý bol braný s nadhľadom a humorom, ale toto bolo predstrkované ako realita. Ale mne sa to pozeralo dobre, aj keď niektoré scény boli dlhé ako tri dni pred výplatou. Keby tam nebolo toľko zbytočných a otravných retrospektívnych scén s dcérou a ženou, dala by som aj štyri. (03.07.2022)

A houby, já tomu tu pátou hvězdu navíc dám. Jako bejt asi nějakej rádoby kritik, tak asi tu pátou určitě nedám, ale já jsem jen blbá lopata, která se živí šlapáním zelí, takže si můžu dovolit neverbalní (pun intended) postřehy: Na přelomu milénia jsme měli Čtyřiadvacítku. Seriál, kterej by dokázal plně popsat to, čemu se někde v Americe říká "show for dads". Čili seriál pro fotříky. V takovým seriálu je vždycky hlavní postava s nějakým vojenským nebo policejním pozadím, vždycky jsou ochotný překročit hranici nějakýho zákona, aby udělali to, co je správný, a vždycky musej rozplést nějakou konspiraci. Navíc se to okoření akčníma scénama, ve kterých hlavní geroj, taťka, umí vystřílet barák a ještě odejít po svejch. Takovýhle seriály tak nějak trochu zmizely, a vrátily se až s Amazonem. Jack Ryan, Reacher, a teď James Reece, kterej je prostě takovým Bauerem pro rok 2022. A Chris Pratt je přesně takovým tím fotříkem, kterýmu se to dá věřit. Vyrostl v herce, kterej umí přeskočit svoji komediální image, umí investovat čas do toho, aby s tou puškou vypadal, že ji zvládne, a umí uronit slzu pro svoji dceru. _____ The Terminal List je pro fotříky. Nechce získávat, podobně jako Reacher, nějaký ocenění. Jeho cílem je pobavit. A třeba donutit si fotříka jako já koupit tu knihu. A bavit umí náramně, podle mýho ještě o kousek líp než Reacher, protože Reece se tak trochu s ničím nesere po svém, když nemůže rozeznat realitu od vzpomínek nebo představ, vytáhne tomahawk a přišpendlí někomu střeva. Nedá se mu nefandit, ale zároveň se mu nedá tleskat. Není to žádnej hrdina, nemá překvapivej plot, využívá klišé, který žánr vyžaduje. A když se k tomu přidá trochu tý řemeslný zručnosti a hezkejch nápadů, jak se vypořádat s operátorem za sebou ("Sorry buddy, I haven't seen you there."), dá se seriál prostě sežrat během pár dní a díky svižnýmu tempu a absencí zbytečných scén v mnohaminutových stopážích, odsejpá to tak, jak to fotřík večer po práci potřebuje. (22.10.2022)

Taxem se těšil na dalšího Rájena nebo Rýčra a dostal Terminální hlíst NEJVYho SYSLA, plačtivého a nesympatického to jelimana, v jehož velící přítomnosti mu nejprve jakési hadrové hlavy vystřílejí megahustou a ultraprofesionální četu jako bandu amatérských debilů, ale když jde záhy o pomstu, je náhle schopen téměř sám a jen za pomoci zubů a nehtů vyhladit hned několik nejukrutnějších komand včetně téměř kompletního drogového kartelíku. Teď si asi říkáte, že dle výše uvedeného popisu to přece nemůže stát až tolik za hovno. A přeci stojí!  Těch deset minut jakž takž akce na díl je totiž naprosto utopeno v přitrouble vatěné, omšelé a mimořádně nezáživné konspirační historce o fujtajblovém kokotporátu s prsty až do nejvyšších míst Spojených sráčů a v nesmírně otravném, řádně žluklém patosu rodinných hovnot a přiteplených kamarádstvích z vojny. A když ta beztvará hnědá hmota ke vší té prudě navíc vyústila do mimořádně pičoidního konečníku, začal jsem pátrat po příčině, která mi zesatandarma sežrala osm hodin života. A ne, až tak za to nemohl zoufale nehrající Kryštof, kterého jeho nový kornatící tchán zjevně dokopal do fitka, kde z něj místo ztepilého svalovce udělal otylého páprdu s masitým xichtem, mátožně se celým tím neštěstím potácející s konstantním výrazem prasklého hemoroidu. Já kokot, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „bláhový“, jsem totiž předem nezaregistroval, že předlohou byl jeden z popsaných hajzlpapírů pana Cara! Měl jsem jednou nedopatřením to ponížení s jeho aliterární patotvorbou pro lopaty a solviny, dal jsem se skřípěním zubů cca sto stran a dál už číst nemohl, protože jsem zbytek „knihy“ poblil, a zmítal mnou tenkrát děsný strach, jestli jsem z toho náhodou nechytl rakovinu očí. Vymaštěná guma s pár třídami základky, která strašně chtěla být Forsajtem nebo Klensym, avšak dotáhla to akorát na neumětelského oligofrenika, jenž někde, patrně ke spokojenosti, přeblafl marketingově zdatného nakladatele. Oligofrenika s nesporným talentem rozmazávat hovna po papíře, velmi podobným kupříkladu některým našim orgánům, co tak přičinlivě ve výslužbě píčí ty nobelovsky aspirující skutečné policejní příběhy, aby měly holky v trafikách čím podkládat viklající se police. Čili vřele doporučuji vyhnout se všem formám toho mentálně atrofovaného teroru, audiovizuální i „literární“, a kdyby to třeba v někdy budoucnu zrepoval neméně nadaný Padesáticent, raději si vypíchněte uši. (10.08.2022)

Ze seriálu, jsem si odnesl jednou ponaučení a to je, nikdy, ale nikdy, nenaser nikoho od speciálních jednotek, protože když to uděláš, tak ani všichni bozi tě neochrání. Tenhle seriál je rozhodně to temnější a depresivnější co sem za posledních pět let viděl a Chris Pratt, rozhodně zde neni žádný zlatý hoch a nebo ten který hraje jednu a tu samou roli. Chris Pratt svoji roli hraje vyloženě na dřeň, a to čím si projde, je na můj vkus až jako moc za hranou. Protože každý díl, jeho postavou posílal do větší a větší temnoty, do hloubky, ze které by se nemusel nikdy vyhrabat a ony snové scény, byli hodně silné. Seriál mi v tomhle směru, nabídl hned několik žánrových vibrací, máme tu vládní, armádní a špionážní korupci v několika odvětvích, takže tak trochu Případ Pelikán. Pak se tady jede styl ala Punisher, možná o dost temnější Punisher. No a nakonec nám šestá epizoda přinese Štvanece ? Tak to jo a když dojde na akci, tak tady trošku mám malý problém, to že sou to z větší části přestřelky, je v pohodě, je to sice škoda, protože bitky sou lepší než to střílení, ale to že je většina akce je v noci a ještě ten filtr který má dotvářet tu špinavost, toho světa, tak tohle mi prostě nesedlo. A byť se mi líbílo, postupné přidávání jmen na seznam, tak mi v tom všem chyběl nějaký pořádný překvapení, zvrat a nebo jen obrat o třista šedesát stupňů. Nemluvě o tom, že mi chyběl nějaký pořádný frajer, se kterým by se hlavní hrdina porval, ve stylu že by ze sebe trhali maso, dokuď by jeden z nich nepadl, ale všichni záporáci sou slabky a kňourové a to je škoda. Je to super, je to depresivní, má to dobrou emoční i politickou linku s určitým přesahem. Protože to má reálný podklad, vojáci kteří si prošli válkou, se pak vrací domů a jejich vlastní země se o ně nedokáže postarat, nebo se jich dokonce i bojí a neví co s nimi. Takže všechno sem to pobral a líbílo se mi to, jen by to možná chtělo v některých částech poladit, takhle za silné probrečené čtyři. (23.08.2022)