Kompromat

Po tom, co rusáci předváděj na Ukrajině, je tohle už jenom taková třešnička na dortu. Jenže i tohle je fakt něco děsivýho. Bez reálií dnešní doby bych si z fleku myslel, že se jedná o příběh z dob SSSR. Bohužel se však neni čemu divit, když se do teď v Rusku kromě falešnejch obvinění a zmanipulovanjech soudních procesů nepohodlný lidi rovnou ztrácej nebo záhadně umíraj (pád z okna FTW). Nicméně Francouzská ambasáda se v příběhu taky nepředvedla v nejlepšim světle (co může být víc než ochrana vlastních občanů v daný zemi?). Dovedu se představit, že takovýhle přizdisráčský jednání ambasády neni daleko od reality. A teď už k filmu samotnýmu. Tempo vyprávění je místama dost pomalý, což taky souvisí s nataženou stopáží přes dvě hodiny. Pořádný napětí jsem registroval jenom při scénách ve vězení nebo při finálnim útěku. Jinak jsem se místama trochu nudil. Průměrná podivaná je v případě takhle silnýho námětu spíš neúspěch. Čekal jsem teda rozhodně víc. Za pár dobrejch momentů, námět a hudbu třetí slabší hvězda. (14.06.2023)

„Nikdy se nedozvíš, proč tě FSB uvěznila! Tak to u nás funguje.“ – „Na tanec je to docela drahé, že?“ Nutno podotknout, že FSB (Federální služba bezpečnosti) byla kdysi nechvalně známou agenturou KGB. Hlavní hrdina každopádně ani neví, čím se ruským úřadům znelíbil. Divák ovšem ví, že se tady jede zatraceně na náhodu. Ale postupně. Něco podobného se před časem opravdu stalo. Zatčený byl totiž v roce 2015 v Irkutsku na Sibiři jistý francouzský úředník. Také Mathieu se dozvídá, že se proti vykonstruovanému procesu nedá moc bránit (nakonec mu odklepnou 15 let), zemi mezitím opouští jeho manželka a malá dcerka (okolnosti se dozvídá až později) a z domácího vězení tak zvolí „jediné“ řešení: útěk. Potud je to (včetně zobrazení ruské deprese) velmi slušné. Jenže následné kroky zoufalého muže (respektive tvůrců) jsou předvídatelné a místy dost hloupé a nahodilé. Třeba při mecheche na francouzském velvyslanectví ho v davu zahlédne šéf pronásledovatelů, záhy ho na moskevské ulici pozná další, aby o pár vteřin později narazil na Světlanu (která mu pomáhá a se kterou má pak čas zařádit si na zadním sedadle auta). V závěru už jsem jen kroutil hlavou, co režisér Jérôme Salle (chválený thriller Zulu) předvádí. Nakonec překvapivě dietní tři hvězdy. (11.04.2023)

Název Kompromat odkazuje na známé praktiky KGB, která byla schopná lusknutím prstu pořídit kompro na nepohodlného občana a vám už je díky porovnání s nestárnoucím snímkem Harrisona Forda asi jasné, že represivním složkám zlého režimu bude podle neselhávajícího hitchcockovského schématu unikat nevinný (a naštěstí inteligentní) civilista. Inspirace pravdivými událostmi je bohužel trochu na škodu věci, protože útěk zoufalého muže do civilizovaných končin je snad až příliš předvídatelný a navzdory přesvědčivě znázorněné a všeobjímající ruské depresi nejde nikdy úplně na dřeň. Byť s tempem pracuje skvěle. Emoce tak nejvíc probouzí vysoce sympatická Světlana s tváří Joanny Kulig, která pomáhá nespravedlivě obviněnému Francouzovi. Jo, vysokorozpočtový hollywoodský remake bych si dal líbit hned. (09.03.2024)

O ruské mentalitě toho víme dost. Uznávají jiné hodnoty a lidský život má pro ně nízkou cenu. Samozřejmě ani naše, takzvaně západní morální hodnoty nejsou úplně v pořádku. Vyvážíme demokracii do zemí, které o ni nestojí a nutíme je uznávat práva a názory, které my pokládáme za správné, ale oni ne. Nevím do jaké míry to bylo podle skutečnosti, ale i kdyby jen z 50% tak je jasné, že v Rusku se od rozpadu Sovětského svazu mnoho nezměnilo. Mimochodem z toho baletu bych odešel také. (02.03.2023)

Ťažko Kompromat skompromitovať bez predstavenia/prezradenia zápletky, na ktorej všetko stojí a padá a ktorá za kritiku určite stojí, pretože ku zvyšku výhrady rozhodne nejestvujú. Takže nasleduje teda asi SPOILER – v ďalekom Irkutsku na juhu Sibíri šéfuje Francúzskej aliancii (t.j. medz. organizácii, ktorá v zahraničí propaguje fr. jazyk a kultúru) náš protagonista Mathieu Roussel, na ktorého je spustený tzv. kompromat kvôli jeho nie príliš bystrím rozhodnutiam. Rozhodne sa usporiadať divadelné predstavenie, pred ktorého začiatkom na pódiu poďakuje prítomnému sponzorovi, miestnemu oligarchovi s napojeniami na FSB. Z predstavenia sa napokon vykľuje pomerne stupídny tanečný akt, samozrejme, ako inak, homosexuálny (debilný by bol aj v hetero formáte). A Mathieu je normálne celý prekvapený, keď ľudia začínajú postupne odchádzať a finančník zdúchne pred afterparty. A aby toho nebolo málo, v ten istý večer stihne aj obletovať manželku syna hlavy FSB. Chalan, no ty si vybavený... Nasleduje prehliadka sibírskej trestaneckej kolónie a následný útek, kedy sa radovému bežnému úradníkovi darí unikať naprieč celým zamrznutým Ruskom. Najväčší gól prichádza ale až neskôr, kedy na nepolapiteľného úradníka vyšlú Spetsnaz. Ani oni (s vysoko-postaveným veteránom na čele) si nedokázali s tzv. "pencil-pusherom" poradiť. Pred posledným útekom ku hraniciam s Estónskom, s džípom po zuby ozbrojenej elitnej jednotky v pätách, ešte predtým, ako prežije noc v hlbokom lese so svorkou vlkov, stihne náš Mathúš v aute jednu vášnivú súlož a romantické rozlúčenie sa. A potom... a potom, moji drahí priatelia, toho hl. Spetsnaz veterána v 1v1 súboji bez väčších problémov porazí a zabije. Znova opakovane podotýkam, že kancelárska krysa... KONIEC SPOILERU. Po takomto predstavení dejových skutočností je veľmi zradné a ťažké film pozitívne hodnotiť. Zvyšok je však naozaj na vysokej úrovni – kamera, hudba, dialógy aj výkony (Lellouche prenáša energiu zo Severní Marseilles aj tu), tvorba napätia (mimo dementných scén), no najmä vizuál celého počinu a jeho vyznenie. Nemá síce ten úderný depresívny ráz ruských režisérov typu Bykov či Zvjagincev, tú ponurosť a depku z ulíc zatuchlých chruščoviek však cítiš, tvrdosť basy taktiež. K dielu sa ale rád vraciam aj opakovane, vždy, keď príde dráždivá chuť na východoeurópske panely; je totiž o dosť prístupnejší na bežné sledovanie než napríklad v tomto smere magnum opus Nelyubov, ktorý dávať si pravidelne nie je rozumná vec... (18.2.2023) (16.01.2024) (5.3.2024) (05.03.2024)