Obsahy(1)
Rok 2056. Kontrola nad zdevastovanou Zemí je rozdělena mezi sedm vládních korporací. Dochází kyslík a lidstvo je nuceno hledat nové cesty přežití. Možné řešení slibuje vesmírná základna Rubikon, kde pod vedením genetika Dimitriho vzniká na vnějším prostředí nezávislý ekosystém. Na inspekci projektu přijíždí vojačka Hanna a vědec Gavin. Ve chvíli, kdy se trojice na orbitě setkává, ještě netuší, že se možná brzy stanou jedinými přeživšími lidmi v celém vesmíru… Celovečerní debut režisérky Magdaleny Lauritschové je v kontextu evropské kinematografie ojedinělým úkazem. Čistokrevné sci-fi, které se však nevyhýbá zásadním otázkám. Musí jednotlivec nést zodpovědnost za celé lidstvo, a pokud ano, má k tomu být nucen? (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Tak nějak jsem čekal, že po překročení tohoto Rubikonu asi nevrhnu na kostkách pětici, ovšem na druhou stranu mě nenapadlo ani to, že téměř vrhnu. A tak tu máme rádobyŽivotní Solaristickou telenovelu, v níž byly do vesmírné ponorky mrdnuty dva zelené mozky, a to evidentní specialista na maniodepresivní jebnuté subky ekoterorista Athelstan a od prvního pohledu krutě nesympatická gumácká herr (sic!) Ripleyová, plus jeden… no, prostě Rusák. Noa tahle partička byla ponechána cvakat jakože děsně falusoficky a moralizujícně vypínačem Odletět/Neodletět tak dlouho, dokud to i ta poslední žárovička dobrého vkusu a logiky nevzdala a v posledním vzedmutí sebeúcty neprdla. ()
Sci-Fi z vesmíru, to je moje. Filmy tohto typu vyložene vyhľadávam a musím povedať že tento rakúsky film má niečo do seba, avšak nie je dotiahnutý k dokonalosti. Azda to najhoršie bolo, keď sa 80% posádky zrazu vyparilo a to nielen z vesmíru ale z celého filmu. Škoda slabého soundtracku i keď jedna pesnička pri tanci našej ožratej posádky, to stálo za to. To je môj štýl hudby. Záver taktiež strháva body, a rozhodne konce tohto typu nemám v obľube. Čakáte niečo prevratné a ono je to slabý happyend. (19.8.2022) ()
Ach jo, takhle to dopadne, když sci-fi napíšou dvě zelené ekoložky, které by nejraději udělaly z hlavní hrdinky lesbu, ale kvůli tomu konci nemůžou, bo děti lesby samy nezplodí. Ona teda i ta hlavní hrdinka vypadá jak babochlap. Film je delší asi tak o hodinu, než by měl být, ta jednoduchá historka jej prostě neutáhne. Spousta hluchých míst. Ano, oceňuji, že na něco takového se Rakušáci vzmohli, o podobném filmu si česká kinematografie současnosti může jen nechat zdát, ale k čemu je to platné, když je to o tom, že si znečišťujeme ovzduší, korporáty jsou svině vychcané a nejlepší je žít s řasami. Ale potěšilo mě, že ten Bulhar (alespoň on a jeho syn mají bulharská jména) byl pravoslavný a měl pravoslavný kříž, ačkoliv autorky nechaly Dimitriho, aby po smrti syna Bohu přestal věřit a kříž moderně liberálně odvrhl, což mne zase nepotěšilo. Možná bych dal víc za vizuál, ale co po filmu, který se mi hned vykouří z hlavy a za týden si sotva budu pamatovat, co a jestli vůbec mi chtěl říct. Jo, a abych nezapomněl, co měli v plánu vlastně s tím děckem, kdyby nedošlo k tomu, k čemu na konci došlo? Nějaký incest a sourozenci, nebo tak něco? ()
Filmové festivaly mají na jedné straně moc určité filmy vynést na výsluní či rozpohybovat jejich hype, jak se to letos ve Varech stalo s "Trojúhleníkem smutku". Ale bohužel také dokáží jiné filmy zcela zadupat do země, protože pro ně vytvoří zcela neadekvátní podmínky či vyvolají mylná očekávání. To je případ malého scífka "Rubikon", na které prostě nemohou být nastavení diváci lapení v tradičním karlovarské nervozitě z toho, že vám někde utíká něco podstatného, o čem se budou všichni bavit. Je pravdou, že hlavní přednosti snímku spočívají v tom, že se jedná o nízkorozpočtový debut rakouských filmařek s maličkým mezinárodním hereckým ansámblem (jehož součástí je charismatický představitel malých rolí Mark Ivanir, známý především divákům akční série "Undisputed"). Ale i mimo tento kontext pořád jejich výtvor představuje solidní (nikoli přelomový, ani novátorský, nebo úchvatný) příspěvek svému žánru, který naplňuje základní předpoklad každého dobrého sci-fi díla. Ten nespočívá v napětí či zábavě, ale v tom, že divákům či čtenářům předkládá podněty k zamyšlení, které sahají za rámec jejich každodenní reality - zde konkrétně na téma člověka ve vesmíru a jeho vazbách k lidstvu na skomírající planetě. ()
Už u druhé sci-fi z roku 2022 (a opět je to space opera) musím říct, že mi nepřišla tak špatná jak naznačuje zdejší hodnocení a že je podhodnocená. Možná je to i tím, že space oper se dneska už moc netočí a jelikož já tenhle subžánr mám hodně rád, tak nepohrdnu žádným novým kusem z něj, ale i tak nemám pocit, že by si to zasloužilo 41%. Rozhodně to nepřichází s ničím převratným, viditelně je to už od začátku poněkud přehnaná ekoagitka a s ničím víc to za celou dobu nepřijde, pak mi taky hlavní hrdinka přišla bez charismatu (který se to u ní ale neustále (a neúspěšně) snaží vyvolávat) a svůj potenciál to naplno určitě nevyužívá, ale atmosféru to má slušnou, vedené to taky není úplně nejhůř, zakončené je to krapet jinak než jsem předpokládal a mírně mě to překvapilo a natočené je to docela solidně. Navíc je to ještě debut a asi jediný takový film původem z Rakouska, i když postrádá typické prvky rakouských filmů. SPOILER A ještě je tu jedno překvápko v tom, že jednou z hlavních postav je tady Rusák a nevypadne z něj žádný záporák. KONEC SPOILERU Něco je mi na tom filmu prostě sympatické, co mě nutí, když už to vidím na 2,5*, zaokrouhlit nahoru. Těch důvodů je pro to asi víc než dost, až je divné, že tu třetí hvězdičku u mě moc neposilují, ale to je zase dané tím, že výhrad mám také hodně. Ještě hůře hodnocený Deus mě zaujal o něco víc, ale i tomuhle ty tři (slabé) hvězdy dám docela rád. Slabé 3* ()
Galerie (28)
Photo © Filmladen
Reklama