Muž jménem Otto

Silně mě mrzí, že jsem neviděl švédský originál, protože jsem kromě Oskara asi ještě nenarazil na americký remake, který by u mě překonal původní snímek. Do komfortní pohody mě nedostalo ani obsazení Toma Hankse, protože jsem už poněkud přesycen jeho spasitelských rolí. Naštěstí se hbitě ukázalo, že si budu s jeho protivným seniorem v mnoha ohledech rozumět, takže jsem na něj už krátce po začátku hleděl se sympatiemi, které u mě vzbudil, a nemohl jsem se ubránit myšlenkám na Volný pád. Postupem času se můj příjemný pocit vytrácel, protože se ve scénáři začaly vyskytovat mnou neoblíbené klišoidy a patosoidy v množství větším než malém, a celá nadějně rozjetá záležitost pro mě postupně stále více ztrácela glanc. Do reality mě definitivně vrátila postava Malcolma, díky níž se mi opět dostalo ujištění, že v současné (bohužel, už nejen americké) filmové tvorbě už nejde ani tak o kvalitní scénář, režii a herecké výkony jako spíš o propagaci módní politiky. Mně prostě vždycky vadilo a bude vadit, kdy je mi opakovaně něco cpáno takhle na sílu. No, a proto se žádné nadšení nekonalo, přestože film nepovažuji za ztrátu času. Asi si radši seženu knihu. / Poučení: Já vím, že je Jarek Nohavica v současnosti zlý vyvrhel (což je mi při poslechu jeho písniček zcela u kloaky), kdyby ale Otto znal slova Černé jámy, asi by se divil. (18.11.2023)

Melodramatický drahokam. Americká verze skandinávského bestselleru s milionovým Tomem Hanksem. Hanks je učiněný miláček a nutno uznat, že jeho předměstí je zkrátka univerzální (a globálně srozumitelnější) oproti předměstí Rolfa Lassgårda. Srovnatelné s Lepší už to nebude a s O Schmidtovi. #čsfdprojekce (04.02.2023)

Sterilní, neškodné, dlouhé a často bez toho pověstného srdíčka. Vím že se v poslední době už trošku opakuji nadáváním na současnou filmografii, ale když nijak zvlášť povedený remake dostane tady 81%, tak už opravdu přestávám věci chápat. Hanks přitom vůbec nezklamal. Přitom se v podstatě jedná o slabší verzi Gran Torina, které teda mělo sílu člověka emočně zdemolovat. Tady mě přidavá chování většiny vedlejších postav dosti hloupé. Třeba nepochopím potřebu už hodně těhotné Marisol učit se řídit. U mě max 60% (10.03.2023)

Námět od Fredrika Backmana je z podstaty věci super, plný lidskosti a lidství. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že původní film byl o lán lepší, zatímco tento nic nového nepřinesl. Nejvíc je to znát na nejlepším vtipu příběhu. Od původního příběhu totiž fanoušky Volva a Saabu už nikdy nebudu vnímat stejně. Tady to ale s těmi automobilovými značkami vyšlo dost do ztracena. Nejzajímavější mi přišel vztah Otta s venkovní kočkou, to, pravda, hnulo na srdíčku. Zbytek ale nepřekvapil. (30.09.2023)

Mám určité nepsané pravidlo, že když mě film rozbrečí, tak mu opravdu těžko dokážu dát jiné hodnocení než 5*. A ačkoliv je Muž jménem Otto od začátku prvoplánovou hrou na city, na mě to v tomhle případě naplno fungovalo z mnoha důvodů. Jedním z nich je skvělý Tom Hanks, kterému role mrzouta s (doslova) velkým srdcem sedla perfektně. I díky němu fungují komické scény stejně dobře jako ty emotivní a k hlavní postavě si divák vybuduje vztah opravdu jednoduše. Flashbacky dobře přibližují Ottův vztah s manželkou, což rozhodně celkovému zážitku prospívá a minimálně v tomto ohledu snímek buduje určité napětí. Sousedi jsou sice klišovitě napsaní, ale ani jeden z nich mi nepřišel až na pár situací jakkoliv rušivý. Scénář je skutečně vykalkulovaný a ve většině případů lehce čitelný, v kombinaci s ostatními prvky to nicméně vytváří ultimátní feel-good film. Příběh je totiž lidský, vtipný, milý a hlavně dojemný. Objektivně bych zřejmě měl být přísnější, ale Muž jménem Otto mě prostě zastihl v naprosto ideální náladě. Proč si tedy čas od času neužít podobný typ snímku naplno? 9/10 (05.02.2023)