Anatomie skandálu

Doufal jsem v druhý Defending Jacob, ale až takové potěšení se nekoná a nakonec je Anatomie skandálu vlastně „jen“ průměr. Velkým plusem, ale paradoxně zároveň velkým mínusem je zde kompletní přímočarost seriálu, který je už od prvních minut prakticky nonstop v soudní síni a rozjíždí postupné odhalování příběhu i temné minulosti, stopáž 6x40, jež je osekaná doslova jen na to nejnutnější a nejpotřebnější k ději, a tudíž jde sice o rychle odsýpající jednohubku, ale zároveň je zde drasticky málo času na seznámení s postavami, emoční napojení či vstřebávání informací, a tak si seriál divák víceméně „tak nějak odbyde“, než aby jej naplno prožíval a zavrtával se nervozitou do sedačky. Herecky jde o průměr, scénáristicky stejně tak, postavy nejsou vyloženě ničím zajímavé a finále je celkem očekávané a nepřekvapující. Líbí se mi poměrně jasně daný obsah, který tvůrci chtějí předat, a stejně tak příběh, který lze chápat jako nastavení zrcadla společnosti bohatých elitářsky postavených jedinců a jejich prakticky neomezené svobodě, ale i tak mám po skončení takový „meh“ pocit. Ve zkratce řečeno – i když jsem se nenudil, tak mne série nechala celkem chladným a bez emocí… (20.04.2022)

Anatomie vykostěného thrilleru... Právě serióznost tématu, a zejména skutečnost, že se Anatomie skandálu viditelně bere velmi vážně, znemožňují minisérii stát se béčkovým oddechovým thrillerem. Na Olivii, tedy potenciální oběť, se navíc v úvodu stěží dostane a minimálně v první epizodě je její hlas oslyšen (abychom se dotkli písně Naomi Scott z hraného Aladina). eště v době, kdy je skandál omezen na pouhé cizoložství, vystoupí James s projevem k voličům, kde se odvolává na frázi „not ok“, jíž používá při kárání svých dětí. Ano, není to ok, aby Netflix opakovaně plýtval hvězdnými herci a používal je jako fíkové listy dramaturgicky nedomrlé tvorby. Zachce-li se vám skandálu z britské vyšší společnosti, sáhněte po Skandálu po anglicku. A o sexuálním násilí pojednává v hloubkách, o nichž se Anatomii skandálu ani nesnilo, minisérie I May Destroy You. Zato David E. Kelley by se měl držet od soudních síní dál. Ostatně právničiny sám zanechal, tak by měl u tohoto rozhodnutí setrvat. (29.05.2024)

Udržalo si to pozornosť, na rozdiel od Liar (seriál) (2017), a detaily na tvár manželky zvažujúcej, na koľko pozná svojho manžela, boli lepšie než v The Undoing (seriál) (2020). Kamera bola chvíľami otravná, no inak som si to užila na jeden záťah. Vhodné, krásne a vierohodné herečky, presvedčiví herci. (22.04.2022)

[77%] Ale jo, náhodně jsem si tuto šestidílnou sérii pustil a během dvou dní jsem jí dokoukal. Bavilo mě to od začátku do konce. Kdo má rád soudní procesy a dlouhé křížové výslechy, tak budu spokojen. Téma jako takové je dost ohrané, ale bylo to natočeno záživným způsobem, takže jsem se vůbec nenudil. I to mělo k dobré atmosféře i solidní hudbu. Postavy mě bavily (zaujala mě žena toho ministra), která si zpočátku z té jeho nevěry moc velkou hlavu nedělala. I ty flashbacky byly solidní, takové temné. Poslední šestá epizoda mě trochu zklamala. Ne, že by tam bylo něco zásadně špatně, jen to nemělo takový náboj a pointa byla taková přímočará. Ale celou mini sérii to nepodráží, takže jsem rád, že jsem to mohl vidět. (01.05.2022)

Je to Netflix, takže už od začátku bylo jasný, že bohatý bílý muž je zlý. První díly jsou docela fajn, ale to hloupé, primitivní klišé, ke kterému to celé směřuje, to je neodpustitelné. Ano. Definující slovo tohohle seriálu je HLOUPÝ. Jediný přínos je, že jsem objevil super slovo "prick-tease", ve volném překladu "drážditelka ocasů". (17.04.2022)