Kousek nebe

Táhlé komorní drama s neodpovídající stopáží, horské prostředí zde nehraje větší roli, děj by se mohl odehrávat kdekoli na venkově. Vnímám naprosto nevyužitý potenciál obou (ne nezajímavých) hlavních postav, o jejich minulosti nevíme téměř nic, přicházíme až k hotovému - svatbě. Poslední hodina filmu už se vysloveně vleče, zbytek postav téměř zmizí z děje, interakcí s ostatními vesničany je minimum. Zde jsem čekal víc, film rozhodně nevyužil všechny možnosti a když už se režisér snažil o přidání cizího prvku, snaha nepochopitelně vyšuměla do ztracena. 40 % (viděno v rámci Das Filmfest) (24.10.2022)

Toto je presne ten typ filmu, ktorý na konci nechá vo mne víriť nezodpovedané otázky. Navyše som bol počas jeho sledovania niekoľkokrát pekne našponovaný. Dlhé, statické zábery mám osobne rád, ale niekoho to môže brutálne nudiť a snímku nedocení tak, ako ja. Pre mňa to bol slušný zážitok, ktorý vo mne vyvolával okrem iného i pocity ako vysrať sa na toto všetko tu a odísť žiť do hôr, pásť kravy, alebo ovce a nájsť si tam oddanú, milujúcu sedliačku, ktorá ráno roznáša poštu a večer točí pivo v krčme. (16.09.2023)

Dlouhé, centrálně koncipované, převážně statické záběry, ze kterých je složeno tohle drama, dávají divákovi cítit, jak je film dlouhý (i já bych ho bral kratší). Ale jinak je tu pečlivě vykreslené a vyobrazené drama nejen o lásce, nemoci a těžkostech života pod alpskými velikány. A aby to nebyla až taková depka, je tu patnáctičlenný uniformovaný antický chór, který mě poprvé nachytal nepřipraveného, ale rozhodně doporučuji věnovat pozornost tomu, co zpívá. Je to pro děj důležité. (10.07.2022)

Film zkoumá (přesně naopak než Hanekeho Láska, která sleduje složitý závěr celoživotního důvěrného vztahu a jeho vyrovnávání se se ztrátou důstojnosti a soběstačnosti ve stáří způsobenou selháváním těla i mysli a neschopností se o sebe, i o sebe navzájem, dobře postarat) svazek, do něhož vstoupili oba neznámí příliš rychle, ještě napůl jako cizinci, a takoví si už i zůstanou, až do konce, což ale nic nemění na poutu, jež mezi nimi vzniklo a kterému Anna nakonec nemůže nedostát, přestože ve vztahu právě chybí jistota i důvěra - nestačila se vytvořit, Anna od začátku tápe, co Marcovo chování znamená, pátravě ho sleduje, řeší to s přítelkyní - nicméně se musí vypořádat s vědomím, že dala slib a vnitřně v sobě nalézá vlastní jistotu, že ho nechce či nedokáže porušit.... To je jedinečná povaha vztahové situace, kterou nám snímek předkládá, a je mi velice sympatická. **** Aha moment: U mě se dostavil ke konci filmu, kdy jsem si uvědomila, že oni oba už při odjezdu z nemocnice, už po operaci, věděli, že to nedopadlo dobře ("Já jsem ti to říkal." - a její úsměv přecházející ve štkavý pláč), a když se pak smáli v autě za prozpěvování písničky What Is Love (Baby Don't Hurt Me No More), věděli, že jejich vztah čeká už jen těžká terminální fáze, dokončení něčeho, co ani pořádně nezačali, a jen ještě nevěděli, jakým to proběhne způsobem a že na to vůbec nejsou připravení. Samozřejmě že nebyli, nemohli být. ***** Film mimochodem nemá šťastně zvolený český ani anglický název. Originál znamená "tři zimy", neboli tři léta, jara, tři roky, a jde tu právě o tohle vymezení, jak v koloběhu ročních období, jež tu řídí osudy zvířat i lidí, tak v délce jejich vztahu tolik nepoměrné ke křivce dramatického oblouku, který za tu dobu od začátku do konce vykreslí. ***** Po Marcově prvním roce v horách se vezmou, aniž by si mohli být jistí, že ví, do čeho jdou, na což poukazují starostliví Annini přátelé (vážně jsi si tentokrát jistá, Anno?), a další dva roky sledujeme jejich těžkosti dané nejen Marcovou nemocí, ale i vzájemnou nejistotou, co od sebe mohou čekat a žádat. Třetí rok Marco umírá a Anna je na konci opět sama s dcerkou a před další kapitolou svého života, který se zatím odehrává v nenaplněných vztazích. **** Film je v mnohém působivý, scény odklízení sesouvajících se kamenů, shazování balíků sena lanovkou, z mlhy se vynořujících hor, senoseče v prudkém svahu, připouštění jalovice, odvozu krávy na jatka atd. mi zůstanou vypálené v paměti už asi napořád. Nicméně je přese všechno zároveň nepřesvědčivý - je mi rozumově průzračně jasné, o co režisérovi šlo, a imponuje mi to, ale shodli jsme se všichni tři, že během sledování nás o tom většinou nedokázal přesvědčit. Záběry byly především příliš často neúnosně protahované, sbor (byť chápu jeho anticipační funkci) byl příliš často k nevydržení, k neposlouchání, a příliš často jsem se přistihovala, že jen trpně čekám, až nějaký záběr skončí a snímek se posune k dalšímu... **** (Be2Can, Malý sál Lucerny s Lí a R.) *~ (06.10.2022)

Film, který nás zavede do malé vesničky uprostřed Alp, a přesto nám nedává pocit kýčových záběrů na hory, slunce a sníh. Film má neskutečnou vlastnost a to, že plyne. Je jako řeka, která má spád, a pomalu nám ukazuje nové skutečnosti. Celý film je velmi rurální a to je to, co mu dodává neskutečné kouzlo. Je zde vidět, že i bez obrovských efektů, se dá zapůsobit na divákovi emoce. Celý příběh, přestože je prostý, působí ve filmu vyjímečně a scény jsou nečekané. Jako další kladný bod filmu pročítám vhodně zvolenou hudbu(například scéna v autě kdy si zpívají). K tomu se váže i koncept sboru v horách, který ze začátku působí lehce neohrabaně a matoucím dojmem, ale na konci filmu má význam. (15.01.2023)