Frekvence

Príde mi zaujímavé, ako jednoduché a svojim spôsobom otrepané SF motívy dokážu ohúriť toľko divákov. Aj teraz ide o podobný prípad ako bol OSUDOVÝ DOTYK. Čiže sústredené rozobratie jednoduchej zápletky bez výraznejšieho hereckého výkonu či réžie. Tiež však patrím k tým, ktorí považujú Frekvenciu ako celok za dobrý film. Hlavne vďaka solídne gradovanej trilerovosti dokážem odpustiť sem tam nejakú nelogičnosť (priznanie sa záporákovi). Nečakajte ďalšieho DONNIEHO DARKA a môžete sa slušne baviť... (03.04.2015)

Nelogické, zdlhavé, istým štýlom možno zaujímavé, ale premárnený potenciál je snaď ešte horší stav ako žiaden. Osobne ma nezaujalo vysvetenie daného javu v pozadí TV, nie vlastne tento jav a jeho zmena, vnímanie sa tuna vôbec neriešia. Proste oprášime vysielač a hurá do neznáma... "sranda". Laciný vzhľad som sa snažil vysvetliť daným rokom vzniku no a životné role som nepostrehol. 6/10 (18.12.2009)

Aurora Borealis každých 30 let nad New Yorkem aneb časový paradox nemilosrdně přiškrcen požární hadicí.. Rozvleklou první půli nezachrání ani ten přechod do o poznání svižnějšího žánru krimi a i kvůli tomu přehnaně šťastnému konci musím bohužel prohlásit, že jinak spolehlivý Hoblit tentokrát nevysílal na mé frekvenci. (10.09.2009)

Vybroušená scénáristická prácička, která má jedinou slabinu - násilně konvenční happyend, který do nastoleného schématu, který jede celou dobu na ostří nože a kde jsou postavy neustále smrtelně ohrožovány, zapadá tím patetickým americkým způsobem, který prezentuje potřebu studií dodat masovému publiku snímek se zakončením a pointou, jež představují jistotu a automatickou přízeň. A to je bohužel příliš velká konfrontace se zbytkem příběhu, který naopak prezentuje chytlavou, nepředvídatelnou a inteligentní hru s diváckým očekáváním a zvládá si sympaticky uchovat svou specifickou a temnou řemeslnou tvář. Přesto nečekaný hit, bez hereckých hvězd či výrazné pověsti daleko více vzrušující a nápaditý než celá řada drahých žánrových konkurentů.. 85% (14.01.2013)

Frekvence na tom, co se týče logiky, není úplně nejlépe, nicméně já si ji užil více než Osudový dotek, Svěrací kazajku či Dvanáct opic. Všechno jsou to u mě sice pětihvězdičkové zážitky, Frekvence však i díky hereckému duu stojí ještě o stupínek výše. Dennis Quaid patří stejně jako James Caviezel mezi mé oblíbence, a tak není divu, že jsem od Frekvence očekával hodně. A hodně jsem taky dostal. Časové paradoxy neřeším, jednak bych je musel řešit v každém podobně laděném snímku (včetně všech tří dříve zmíněných), navíc jde o žánr sci-fi, ke kterému předem přistupuji vždy s jedním okem přivřeným. Gregory Hoblit měl práci hodně ulehčenou, diváka dokáže vtáhnout do děje samotný příběh, a když ne, tak to za něj udělá ústřední dvojice či hudební doprovod Michaela Kamena. Hoblit tu je jen aby dohlédl na to, jestli bude film správně držet pohromadě. Konec je sice hodně přehnaný po logické stránce, ale mé přivřené oko tentokrát ztrátu půlhvězdičky zachránilo. (19.03.2009)