Podivuhodný příběh Henryho Sugara

Anderson stále umí sehnat skvělé herce a skvěle je povodit mezi půvabně kýčovitými obrázky, leč už nějakou tu dobu trpí též neschopností (nyní asi již chronickou) uplácat zajímavý příběh, jehož absenci se zde podobně jako ve Francouzské depeši snaží maskovat kulometným drmolením dávajícím jednomu mně vybrat toliko ze dvou možností – buď přestanu páně režisérův slovní průjem nejpozději po deseti minutách sledovat, nebo si budu muset skočit pro aspirin. Lepší dvě díky Monsieuru Gustavovi, Šmakovi a zejména staršímu z obou přítomných Benů, který byl jako vždy vynikající. (28.09.2023)

Mé první setkání s tvorbou Wese Andersona. Nikdy předtím jsem od něj nic neviděl a jediné co jsem tak nějak věděl, že má osobitý styl. A právě proto jsem chvíli přemýšlel, zda bych měl začít s jeho tvorbou zrovna krátkometrážním snímkem. Nakonec jsem v tom nespatřoval žádný problém, a tak jsem si Podivuhodný příběh Henryho Sugara pustil. A už po několika málo minutách jsem věděl, že jsem našel mého nového oblíbeného režiséra. Ze všech čtyř Andersonových adaptací povídek Roalda Dahla se tato zdařila úplně nejvíce. Jde o vynikající víceznačný příběh, který je mistrně rozprostřen a také netrpí jakousi neuceleností jako následující povídky. To je dáno tou zhruba 2x delší stopáží. V ní děj dobře vygraduje a myšlenka je výborně s velkým přesahem sdělena. V těch bezmála 40 minutách to ani jednou nenudí, je to úderné a pořád je na co se koukat. Styl vyprávění je přehlídka originality. V žánru artové komedie je zcela bezkonkurenční. Knižní děj, jevící se jako Brechtovo divadlo byl zcela, takřka bez jediné výjimky, přenesen na plátno. Kdo to kdy viděl? Velké kouzlo pak dodává i technické provedení. Značně saturovaný obraz. Kamera, která je povětšinu snímku statická, což se zde fakt hodí a zážitek to posunuje ještě výše. Práce s kulisami a se světly dovedené do dokonalosti. Dále také geniální dialogy, dvojrole a neskutečný smysl pro detail. To všechno dělá vynikající a nezapomenutelnou atmosféru a také samozřejmě jen stěží zapomenutelný film. Je až s podivem, že tohle všechno uvidíte během pouhých 40 minut. |95%| (27.10.2023)

Já jsem si tohle fakt užil. Wes Anderson je skvělý a už od prvních záběrů jsem poznal, že je to jeho filmek. No krátký film..."kraťas" na necelých čtyřicet minut. Zfilmovaná povídka Roalda Dahla je vlastně trochu audiokniha, protože i postavy přednáší vyprávění a dialogy, jako by předčítaly onu povídku. Dovětky typu "řekl jsem" nebo "Henry odvětil" působí i humorně. Právě takřka doslovné vyprávění děje může působit i otravně, ale filmek není naštěstí tak dlouhý, aby tím začal otravovat (alespon u mě...věřím, že někoho to otráví už od začátku). Prostý, ale zajímavý příběh dominuje tím,  co Anderson umí nejlépe - hravost a vizuální hračičkovství. Scény se mění jak ve zrychleném divadle a z každého záběru je znát nápaditost a tvůrčí svoboda. Tvůrci se zkrátka mohli vyřádit. K výbornému zažítku přispívají i herci. Ve filmu se sešla celá řada známých tváří a hvězd. Všichni jsou vynikající. Zkrátka je to moc příjemný "kraťas", který se obejde bez násilí, megalomanských efektů a umí vykouzlit fajn náladu. Je super vidět i dnes takhle nápaditou filmařinu. 90% (28.09.2023)

7/10. To je přesně to, co byste očekávali od autora, jakým je Wes Anderson. Nádherný příběh vyprávěný tím nejbarvitějším a nejsymetričtějším způsobem, který je Wesovou ochrannou známkou. Je to krátký film, který nemá málo kouzla. Impozantní herecké obsazení obsahující uctívaná jména jako Benedict Cumberbatch, Ralph Fiennes, Dev Patel, Ben Kingsley a Richard Ayoade ve více rolích. Každý herec dělá naprostou spravedlnost každé postavě, kterou hraje. Jedná se o to nejvěrnější, jaké může knižní adaptace získat, protože je doslova vyprávěna jako pohádková kniha. Je to jako grafické znázornění příběhu Roalda Dahla. Jedinou kritiku, kterou mám, je, že jako většina Wesových děl, i toto mi připadá emocionálně odcizené; a že dialog je příliš rychlý na to, aby mu porozuměl bez titulků. Ale přesto je to Wesova klasika. (29.09.2023)

Ani Depešu ani Asteroid som už moc nedával pretože Andersona pohltila jeho vlastná forma. Ale na moje počudovanie Henry Sugarovi prospela krátka stopáž a za nejakych cca 40min Anderson rozpútal od prvej minúty zaujímavú divadelnú hru s parádnym vizuálom, ktorý za dobu fajn stopáže nezačal nudiť či otravovať. Za mňa palec hore. (02.10.2023)