Pět dní v nemocnici Memorial

Díly odehrávající se v nemocnici jsou sugestivní koncentrací stupňujících se beznaděje a zoufalství. Nemocniční personál se pohybuje na hranici sebeobětování s vědomím, že to nebude stačit a šok, který vyvolá skutečnost, že některé z pacientů nebude možné zachránit, je naprosto hmatatelný. Upřímně řečeno nevybavím si, kdy naposledy jsem inkasoval takhle ostrou emotivní bombu. Jestli vůbec někdy. Doktoři, sestry, zřízenci, i ta holka od počítače, ti všichni se pro mě stali absolutními hrdiny. Další tři díly se pak nesly ve znamení vyšetřování lékařky, která měla podat pacientům smrtící koktejl a zároveň se řešila etická otázka a totiž zda je správné bezbolestně zabít pacienta, anebo ho nechat osamoceného celé dny umírat. Z hlediska práva je to jasné a na první pohled se může zdát, že i rozhodnutí o nedobrovolné eutanázii je v pořádku, ale jen do určité chvíle. Pak nad tím společně s některými z postav začnete přemýšlet a dost možná vás to přinejmenším nalomí. Herecky bezchybné a vedle spolehlivé Farmigy bych zmínil Julii Ann Emery, která mě tady hodně bavila. Za mě naprostá pecka, ke které se ale v budoucnu raději vracet nebudu. 100% (21.09.2022)

Jak málo stačí, aby se vyspělá západní společnost propadla do hlubin, kde skrze nedostatek informací, odpovědnosti a zdrojů začnou krůček po krůčku vítězit paranoia, dezinformace, anarchie, panika a nižší pudy. Jak málo stačí, aby pojmy jako etika, morálka, lidskost pozbyly významu. Těžko někoho kritizovat, hledat viníky (byť právě o to tu jde), ovšem chybná rozhodnutí učiněná v dobré víře vedou ke katastrofickým důsledkům. Jsme zvyklí to sledovat v (zombie) apokalyptických sci-fi a nikoli v ani ne dvě dekády staré události z instituce "na výslunní lidského pokroku". Rekonstrukce událostí několika dní po Katríně na ploše jedné nemocnice, kde se pokazilo co mohlo. S echt tragickými důsledky. A následný hon na viníka skrze procedurální vyšetřování a soudní ukazování prstem. Nejlepší katastrofická záležitost od Černobylu, se kterým to sdílí část společné DNA. Mrazivé, působivé, vypovídající. Na škodu jedině délka (sedlo by tomu prostřihání napříč epizodami tak, aby to celkově bylo o díl kratší), zlom nemocnice/soudní patálie (obě pasáže vynikající, ne že ne, za mě však lépe promíchat je než půl tak a půl onak) a nepasující melodramatičnost druhé epizody. Sice to slouží jako "klid před bouří" (po bouři), ale nesedne to do jinak syrového konceptu ani za mák. (11.01.2023)

Vtahující série dle skutečných událostí, který v těch nejlepších chvílích připomene bezchybný Černobyl (který je ale samozřejmě o kus dál). Velice napínavé vyprávění o ničivé povodni, která na pět dní uvezní New Orleanskou nemocnici a všichni si sáhnout nejen na dno ale budou muset zajít ještě dál, aby se postarali o desítky svých pacientů, z nichž určitě ne všichni mohou přežít. Poslední tři díly, které se soustředí na vyšetřování, postrádají napětí a nálehavost a možná by šli skrouhnout na díly dva, ale jinak velice poutavé a profesionálně natočené i zahrané. (07.01.2023)

// "What is the value of life?" Tenhle seriál trochu trpí na to, že vypráví dva příběhy, které spolu sice souvisí, ale žánrově jsou oba něco úplně jiného. První část je totiž klaustrofobní katastrofické drama s kupou postav v nemocnici, kde šlo všechno špatně, a ta druhá pro změnu pomalé procedurální vyšetřování se dvěma hrdiny, kteří jako jediní pohlíží na celou tragédii s odstupem. Zatímco vás ta první tak uvrhne do naprosté depky bez jakékoli vidiny happyendu, v té druhé se pomalu ani nestačíte srovnat s předchozím dějem, než to celé poněkud antiklimaticky skončí. Je to výborně napsaný, skvěle zrežírovaný a prvotřídně zahraný? Ano, ale jako dvě samostatné minisérie by to fungovalo o poznání lépe. 7/10 (03.10.2022)

Vzhľadom na to, že toto nie je dokument, má výrazne dokumentárny charakter a podľa mňa je výborne vykreslený. Celé to tam v podstate vyzeralo tak ako keď spláchnete halzel plný splaškov, ľudí, zvierat, trosiek, a postupnej hniloby, ktorú stále splachujete na nejakých ľudí, ktorí ešte prežili. A nemáte elektriku, vodu, jedlo, lieky, pacienti sa dusia, vzlykajú od bolesti, teplo ako v riti, nijaká sprcha, nijaký spánok... Proste šialenstvo. Nečudovala by som sa, keby si tí lekári niečo šľahali, aby sa nezbláznili. Vera Farmiga ma všeobecne serie s tým jej ksichtom trpiacej Panny Márie, aj keď je dobrá herečka. Ale tej lekárke, ktorú hrala, by mali dať medailu, nie ju pranierovať ako vrahyňu. Každého, ktorý na jej počiny pičuje, by som sa spýtala, čo by urobil so 170-kilovým vyžratým Američanom na siedmom poschodí bez výťahu a bez vody a bez jedla... Možno by som ho nejako s pomocou privliekla k oknu a šplechla do tej toxickej vody. Ale to by bola vražda tak či tak. Alebo by som si prehodila cez plece rakovinovú vychrtlinu, ktorá ledva dýcha a trmácala sa s ňou po tých schodoch, pričom by mi asi desať ráz spadla, lebo sama by som nebola v dobrej kondícii. Ale to by bola tiež vražda. Takže neviem... Podľa mňa urobila to najhumánnejšie, čo mohla. Bolo tam zlyhanie mnohých faktorov, ale vláda sa na nich vysrala a myslím si, že to je hlavný problém. (17.09.2022)