Život v oblouznění

Pocta nezávislým filmom? Tak to skôr film Ed Wood. Nezávislé filmy často nemajú veľké rozpočty, nemôžu si dovoliť v tomto svete peňazí veľkolepé scény, pokiaľ nenastane nejaká zaujímavá zhoda okolností, potýkajú sa s množstvom problémov, z ktorých niektoré načrtli už tu. Nie sú tak slobodné, na rozdiel od filmov rôznych inštitúcií a spoločností, kde sú veci nadiktované striktne a k improvizácii veľmi nedochádza. Každopádne aj nezávislý film môže byť vyhranený, či ten od spoločnosti vyznieť ako nezávislý a uvoľnený, no to už záleží na ľuďoch vo vedení, celkovej atmosfére a kolektíve. Buscemi je týpek s neobyčajným výzorom, ktorý vie navyše dobre hrať, no na exota sa skutočne hodí, to dokázal aj tu. Problém tejto komédie je, že stavila skôr na neviazaných bláznivých Američanov, no nevyužila možností, ktoré jej takáto skladba čudákov ponúkala. S inými ľuďmi by ten nezávislý film vyzeral určite inak, no tu postavy neurotikov a ľudí s nižším IQ vytvárali priam studňu nápadov, no a ono to ku koncu bola nuda, čo ma mrzí. Oceňujem, že aj tento film sa snažili urobiť lacno, proste ako iné nezávislé filmy, no tá jedna miestnosť, teda hlavne tá, v ktorej sa odohrávala veľká časť filmu, ma otravovala. Bolo to málo akčné podľa mňa pri takýchto charakteroch. Tento film je precenený, lebo o nezávislých filmoch nepodáva silnú výpoveď a napriek svojej krátkej dĺžke, ktorú aj celkom rýchlo natočili, stráca časom na zaujímavosti a príťažlivosti. (26.08.2013)

Nechci psát, že se mi film nelíbil, protože tomu tak vážně nebylo, ale stejně tak mám pocit, že je tu film přespříliš nadhodnocený. Možná je to proto, že sám filmy netočím, i když mě to už napadlo. Ale nemohu s klidným svědomím dát filmu pět hvězdiček, když pochybuji i o čtyřech. Podle mého názoru to prostě nebylo tak světoborný, přestože jsem se bavil... (20.04.2007)

Megapocta nezávislému filmu a hlavně režisérům. Steve Buscemi je skvělej a hodně mě pobavil i stírací Peter Dinklage. Bohužel je to ale čím dál větší nuda. A ty problémy vedlejších postav mě prostě nebavily. Btw chlupatý podpaží Catherine Keener mě teda taky dvakrát nepotěšilo. Od DiCilla se mnohem víc líbily Bouchači a bouchačky. (25.03.2011)

Snad v žádném jiném filmu o natáčení filmu se nikomu nepovedlo tak jako DiCillovi ponořit se tak do pocitů všech zúčastněných. I díky chytrému formálnímu rozdělení a práci se střídáním černobílých a barevných scén střídajících se podle statutu snímané reality jsem měl jako divák pocit že jsem taky na place. Buscemi je po celý film úžasný a skvěle ukazuje jak musí režisér dělat moudré kompromisy a přitom být oprsavdu nekompromisní. O to zajímavější je, že po urputných snahách o dokončení alespoň jedné scény, se pak povede ji natočit shodou náhod během jediné minuty. A pro lidi co nechápou, že dobrý film (nutně) nestojí na propracovaném ději a dramatickému stupnování napětí: největší síla tohoto filmu je, že právě mezi řádky se objevuje ani snad né hloubka, ale opravdovost charakterů; přesto že je to film o filmu, má vlastně určité literární kvality obohacené navíc o to, že narozdíl od literatury film svou podstatou umožňuje opravdu prožít emoce postav a vnitřní stavy (byť ne ve stejné intenzitě), nejen se do nich vciťovat. (01.05.2007)

Bohužel má očekávání naplněna nebyla. Film se spoustou zajímavých nápadů, který má pár scén, kdy vybuchuji smíchy, přesto pouze tři hvězdičky? Po skončení filmu jsem si řekl:"Ano, zkoukl jsem další film, hezké." Nic víc, což mi trošičku mrzí, protože je tu můj oblíbený Buscemi v hlavní roli, a protože procenta na csfd slibovala bombu. Možná, škoda, že film končí tak brzy, protože s každou minutou mě bavil o něco víc a ke konci už jsem si začal uvědomovat, kde je to kouzlo Living in Oblivion a pak? Titulky. (20.02.2009)