Zapomenutí

Velmi syrové sociální drama a obvinění rodičů, kteří svým dětem nevěnují dostatečnou pozornost z periférie Mexico City, kde děti a mladiství uvízli v začarovaném kruhu zločinu, ze kterého je těžké se vymanit pryč. Režisér diváky vůbec nešetří a naservíroval hodně hustý vývar beznaděje a zoufalství, kde jen velice těžké narazit na postavu s pozitivními vlastnostmi. Nesmírně se mi film líbil. Viděl jsem ho 73 let po jeho natočení a troufám si říct, že nezestárl. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných jen podtrhly naprosto silnou atmosféru. Kdo má rád happyendy, ten by se měl filmu velkým obloukem vyhnout. [83 %] (10.12.2023)

ocenenia : MFF Cannes 1951 - Najlepšia réžia (Luis Buňuel) ◘◘◘◘ Film je natočený podľa skutočných udalostí, no mám určité výhrady k prístupu režiséra... SPOILER smrť toho asi najväčšieho chuligána Jaibeho je podaná ako priam martýrstvo chudáčika, ktorému spoločnosť nedala dosť lásky. A mladší Pedro, ktorý sa snažil vymaniť z marazmu svojho života, pokúšal sa pracovať, zmeniť v internátnej škole, a iba doplácal na Jaibeho výtržníctvo, je bez akéhokoľvek pátosu zo strany režiséra vyhodený mŕtvy na smetisko (aj keď uznávam že to bol pôsobivo ubíjajúci záver).... tak isto sa mi zdá trošku "logicky nedôsledné" zvalovať vinu na rodičov, ktorý svoje deti nezahrnuli dostatkom lásky, porozumenia a dôvery.... kde totiž berie režisér istotu, že tí rodičia podobné city dostali od svojich rodičov, keď ich tak odsudzuje? no a trápnu repliku tipu "radšej keby sme namiesto týchto chlapcov mohli zatvoriť biedu" z úst riaditeľa školy pre mladých delikventov, si režisér mohol odpustiť. Svojou sociálnou angažovanosťou film zapadá do prúdu talianskeho neorealizmu, no objavujú sa v ňom náznaky aj Buňuelovej "surreálnosti" (chlapcov sen).... (02.02.2010)

Syrové, depresivní… Buñuel překvapivě natočil v podstatě normální realistický film se skvělou kamerou. Možná až moc realistický. Pro někoho, kdo si Buñuela spojuje se zábavnými surrealistickými hříčkami, to musí být velké překvapení. Na tomhle dílu je ale i tak znát autorův rukopis. Krátká surrealistická snová pasáž a kamera jsou nezaměnitelné. Zapomenutí disponují silným příběhem, kde občas člověk lituje i toho největšího hajzla, když líčí jak vyrůstal. V životě také není nic čenobílé. Matka nesnáší nesnáší svého syna, malého kluka, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, a pak se diví, co z něj vyrostlo, když i četník na policejní stanici pro něj má víc pochopení než ona. Kdo by něco takového neznal z vlastního okolí. Stačí kouknout na matky, řvoucí na své malé caparty, o které se nechtějí starat. Co z nich s takovou výchovou může vyrůst jiného než povaleči, kriminálníci a hajzlové? Obzvlášť když je doba zlá a lidé si stěží vydělají na jídlo. V tomhle prostředí se poctiví lidé stávají ohroženým druhem. Co se stane, když se někdo chce polepšit? (29.12.2008)

Na svou dobu nebývale otevřený pohled na vyhrocenou situaci chudinských vrstev mexické periférie; Mexico bylo již tehdy velmi rychle rostoucím velkoměstem. Mozaika několika tragických dětských lidských příběhů, brilantně doložená a dále posunutá důsledně prokreslovaným prostředím, vypovídá o mnohém. Beznaděj - záměrná beznaděj, která prostupuje celým příběhem - je jen věcným realismem. Impresionistické podání obsahu skvěle harmonuje jak s cekovým autorským záměrem, tak s předpokladatelnou většinovou diváckou ozvěnou. ZAPOMENUTÉ je možno postavit vedle Sicova ZÁZRAKU V MILÁNĚ či Felliniho DARMOŠLAPŮ i Pasoliniho ACCATTONEHO a některých dalších děl do galerie směřující velmi rychle k neorealistické poetice, jež se od sentimantalismů dřívější tvorby třicátých a čtyřicátých let rychle odpoutává k propracovanému hutnému podání té nejšedější skutečnosti. Poválečný zmar Evropy je dnes historickým faktem; hrůzný život na předměstích velkoměst Latinské Ameriky naopak stále živou současností. (27.06.2010)

Opět nemůžu než nesmeknout před tím jak nadčasový film Buňuel v roce 1950 natočil. Slovo aktuální v textu distributora na obale, bych třikrát podtrhnul. Zapomenutí jsou stejně šokující výpovědí jakou bylo City of Gods, či Lilja forever. Film není pouze bez příkras, je vysloveně krutý, stejně jako svět chudoby a kultura bídy. Ze scény, kdy mladíci okradou beznohého, se dělá divákovi opravdu nevolno. Téma filmu je ndačasové, jen kulisy, města, státy, světadíly se mohou měnit. Tehdy se muselo zřejmě ednat o dost provokativní film, vzhledem k tomu, že šokuje i dnes. Do 85 minut se vešlo tolik beznaděje, že víc už by to ani nešlo. Skvělé jsou herecké výkony všech mladíků, což rozhodně nebývá pravidlem. Skvělá je snová pasáž, která nechává vzpomenout, na jiná genální surrealistická díla tohoto režiséra. (06.01.2009)