Smím dál (S02E01)

⚪Dvojsečné, rovnako ako prvá séria. Vizuálne/formálne pútavé, nad úrovňou bežnej tv produkcie, dejovo/obsahovo všelijaké.⚪Jednak sa scenár stále nerozhodol, či chce teda Ivetu postaviť do pozície naivky, ktorá potrebovala ostré vedenie, inak by bola neustále zrútená, alebo silnej ambicióznej ženy, ktorá vedela, čo chce a šla si za tým, čo veľmi nejde dokopy, jednak nie je absolútne známe, nakoľko sa scény aj tohto dielu zakladajú na reálnych udalostiach, resp. koľko z nich už je autorská licencia.⚪Pretože, rôzne intímne rozhovory Ivety a Štaidla či scény, v ktorých on pôsobí ako odroda Krstného otca, ktorého sa ona skôr bojí a všetci sa pred ním boja nadýchnuť skôr robia škodu ako úžitok. Totižto, Iveta sa vraj podľa tvorcov nemala v seriáli démonizovať a zobrazovať skrz optiku bulváru, na druhej strane sa presne to robí so Štaidlom, ktorý tu naozaj pôsobí ako arogantný, vypočítavý človek, ktorý si Ivetu skôr vydržiaval a manipuloval, a ktorým predsa mohol byť, no prečo to zobraziť takto.⚪Syn Artur vraj seriál odobril s tým, že bude na jeho mamu ,,dobrý," potom si ale nechá viac-menej pošlapať a bulvarizovať otca....??⚪K Ivete samotnej, tá debulvarizácia sa darí tak pol na pol - ako bolo spomenuté - že ju seriál zobrazuje ako naivnú, pred všetkým vystrašenú osobu (aj keď už je v showbiznise nejaký rok zabehaná), ktorá hltá prášky na hlavu a má halucinácie - či je to dôstojné zobrazenie je otázne, či je to realistické zobrazenie tiež nevedno.⚪Inak, je veľmi divnými autorským rozhodnutím, v trojdielnej sérii (kam sa očakávane len tak-tak všetko časovo vojde) iba tak venovať priestor triviálnej prerábke akejsi hudobnej scénky, ktorá zaberie skoro cez 10 minút 40 minútovej epizódy. Rovnako, ako v prvej sérii nie je jasné, prečo piesne nemohli zaznievať ako v biografiách v pôvodnom znení, tu duet Gott - Bartošová pôsobí (napriek všetky snahy herca stvárňujúceho Gotta) ako ,,také slabšie karaoke."⚪ (06.05.2023)

Tak pokud přistoupíte na hru, kterou s námi tvůrci hrají, pokud jste přijali ony role v minulé sérii, umíte-li oprostit od skutečných postav, tak tento první díl druhé série užijete. Druhou kopii Bartošové, natož Gotta nebo Svobody nejde najít. A to je vždy kontroverzní - nejen tady, ale i jiné osoby, které máte v paměti. Naopak Fialovou musím pochválit. Taktéž Brzobohatý jako Štajdl je výborný. Zajímavá je role Jána Jackuliaka a na něho jsem zvědav i v dalších dílech. Jen co bych zkrátil, to je první píseň s dvojnicí. Byla zbytečně dlouhá - studiová. Nebo měli udělat víc střihů a jiných záběrů. (09.05.2023)

Tvůrcům asi došlo, že už jen pohádkou to neuhrají, a tak nasadili skoro surrealistický vzhled scén, podivné barvy skoro jako z hororu. Jen vedení scénáře nechali stejné, tedy povrchně bleskové (rozuměj jako z deníku Blesk), nepřinášejí nic nového ani objevného. Dokonce zde mají chybu, kdy novinářce v kabelce zazvíní telefon - v roce 1993! (30.04.2024)

Přehlídka trapnosti, sračkovosti, zcela nenavazujících scén a karikatur známých osobností. Je k neuvěření, jakým způsobem se začala II. série, ve které je zpěvačka na svém kariérním vrcholu. První, co praští do očí, je neskutečně nevhodný barvičkový vizuál. Čekal jsem, že zpoza scény přiskotačí Mario Bros, a když už je tam ten Karel Svoboda (Saša Rašilov), tak přiletí i Včelka Mája. Tak nikoliv, skutečně se zjevila Iveta Bartošová (Anna Fialová). A nyní následovala jen a pouze úděsně nezvládnutá jedna scéna za druhou. Začíná to Láďou Štaidlem, jak v pořadu Na výsluní vysvětluje důležitost dublerů slavných umělců. Načež s mírným zpožděním dorazí Iveta a oba společně sehrají scénku s figurínou, která je zpěvačce podobná. Vylil jsem na sebe konev studené vody, abych po tomto mohl vůbec u této epizody setrvat. Následovalo pásmo na sebe nenavazujících scén. Iveta dostává od muže, který jí je posedlý, svatební oznámení, na němž figuruje její jméno v kolonce nevěsty. Pernou chvilku představuje skok k jejímu těhotenství, kdy vidíme Štaidla sklánět se nad Ivetou na nemocničním lůžku a nutí ji k interrupci, aby její pěvecká kariéra dítětem neutrpěla. Vše špatně zahrané a zrežírované vrcholí Karlem Gottem, respektive jeho karikaturou, otřesně ztvárněnou mistrovi absolutně nepodobným Ondřejem Rumlem. A na závěr si Gott s Bartošovou dají duet. Byl to pěvecký duet Fialová a Ruml, podotýkám. Z toho hnusu jsem se sugestivně otřásl. Z herců není nikdo svým slavným předobrazům podobný. Jen Ondřej Brzobohatý toho Štaidla připomínal. To byla největší přednost první epizody. Dále převažují jen samé zápory. Vše má podobu nezvládnutého životopisu zpěvačky. A dá se u toho úspěšně kroutit hlavou a smát se. Vyšla z toho parodie. A sledování zbývajících dvou epizod odkládám na neurčito. 2/10 (08.05.2023)

Šup šup, chytlavé melodie a prostinké texty, úspěchy na Zlatém slavíku. A to přitom do všeho zasáhla Sepešiho smrt na železničním přejezdu a Ivetino odmlčení. Máme tu nicméně druhou sérii, ve které bude za nitky tahat světák Štaidl, který prostě jen přebral štafetu, protože v Ivetině životě vždy někdo druhý rozhodoval, co bude dál. Ta zůstává pasivní, zasněná a vyplašená, rozuměj už otravná. A ač má za sebou hromadu úspěchů, a s nimi spojený ranec otrkávání se, v osobním životě pořád „jen“ vyžaduje důkazy lásky od lidí, kterým je ukradená. Už to tím pádem vyloženě ztrácí na autentičnosti, úvod scény z nemocničního lůžka je za mě v jejím podání úplně mimo. To samé platí o tiskové konferenci a netaktních dotazech na soukromý život. Rašilov coby Karel Svoboda moc fajn, Brzobohatý mi tradičně nesedí. Divná a beztvará epizoda. PS: Bacha, vrací se voják, který minule snil nad Ivetinou fotkou, a jehož linii chyběla pointa. Teď má dítě a Ivetinu desku, ovšem pointa (prozatím) chybí dál. (04.06.2023)