Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Viktor PolesnýKamera:
David PloyharHudba:
Emil ViklickýHrají:
Luboš Veselý, Veronika Arichteva, Vlastina Svátková, Martin Kraus, Stanislava Jachnická, David Suchařípa, Jiří Schmitzer, Kateřina Winterová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nová psychologická detektivka z produkce ČT je inspirovaná románovým bestsellerem Michaely Klevisové. V navenek idylické středočeské vesnici se našla mrtvola mladé ženy. Pátrání po perverzním sériovém vrahovi otevírá cestu do temné minulosti. V Praze řádí sériový vrah mladých žen přezdívaný Kadeřník. Jeho úchylný rukopis však nese i nová vražda, která se odehrála poblíž středočeské vesničky Smrčiny. Zkušený pražský kriminalista – inspektor Josef Bergman – se v doprovodu své nové, mladé kolegyně Sylvie Sedlákové vydává do navenek idylického místa. Dvojice pátračů z Prahy postupně odhaluje události, které v osamělém mlýně před lety těsně provázaly životy původních obyvatel Smrčiny s novými usedlíky. Ve Smrčině se totiž život točí kolem místních jezdeckých stájí a dostihových sázek – ale také kolem vydírání, nevěry, ztracené drahocenné brože a dávného zmizení syna místního hostinského Indyho. Dojde k další vraždě a v ohrožení se ocitá i nová majitelka titulního domu na samotě – mladá malířka Nela Keplerová… Inspektora Bergmana ztvárnil osvědčený Luboš Veselý. Novou kolegyni zkušeného kriminalisty, poručíka Sylvii Sedlákovou, si zahrála Veronika Arichteva. Postavu přísného majitele jezdeckých stájí Soukupa hraje Jiří Schmitzer a partu hostinského Indyho Lecha se ujal Radek Holub. Majitelku titulního domu na samotě – zchátralého smrčinského mlýna – hraje Vlastina Svátková. V roli Soukupova vnuka Dominika se objevuje talentovaný Tomáš Dalecký. Protagonista populární románové série české spisovatelky Michaely Klevisové, pražský kriminalista Josef Bergman, se poprvé objevil v roce 2008 v románu "Kroky vraha". Za svou prvotinu autorka získala Cenu Jiřího Marka pro nejlepší detektivní knihu roku. Stejnou cenu podruhé obdržela roku 2012 právě za románovou předlohu nového televizního filmu – za román "Dům na samotě". Cyklus knih s inspektorem Bergmanem má nyní sedm dílů. Sylvie Sedláková i v televizní verzi funguje jako energická protiváha klidného, samotářského kriminalisty Bergmana, který už pošilhává po penzi a na novou kolegyni si jen obtížně zvyká. Společně ovšem vytvoří Bergman a Sedláková dvojici, která se při pátrání dobře doplňuje. Dům na samotě zůstává věrný literární předloze v tom, že klade důraz na atmosféru místa, společenské pozadí příběhu a postupné odhalování vztahů mezi postavami. Kořeny problémů jsou skryty v minulosti a ani jejich rozkrytí a dopadení vraha nedokáže napravit staré křivdy a nastolit ztracenou rovnováhu. V příběhu, který se opírá o atmosféru navenek idylické středočeské vesničky, se kamery ujal osvědčený David Ployhar. Autorem scénáře a režisérem filmu, který vznikl v České televizi v tvůrčí producentské skupině Aleny Müllerové, je zkušený Viktor Polesný. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Souhlasím s tím, co napsal Malarkey – nálepka bestseller na obalu nestačí a rozhodně to nezaručuje kvalitu filmové verze. Dialogy byly o ničem, plno zbytečných záběrů do korun stromů, divná barva obrazu, vyšetřovatelka neustále s tabletem a proč se to hergot jmenovalo Dům na samotě, když se to odehrávalo většinu času ve stájích a v krabici uprostřed louky? A ten konec…, no škoda mluvit. ()
Koňům je jedno, kdo koho klep. A v tomhle podání i divákovi.. Pocit jak z libovolné liché epizody Policie Modrava, dvojice „detektivů“ opatřená antistatickým nátěrem, podivné dějové skoky a závěrečné odhalení Kadeřníka, po kterém by Poirot zvolal: „Merde!“ a roztrhal svou licenci. Nepřestává mě fascinovat Schmitzerova dikce, když nasraně metá slovy jako svině, kráva či vodsírat. V posledních letech je to jeho parketa a když si vzpomenu na slušňáka z Chalupářů nebo Slavností sněženek, říkám si, že to snad ani nemůže být jedna a tatáž osoba.. ()
Začínáme případem pražského sériového vraha (dvě vraždy podle mě ještě nejsou série), pak se to přesune na venkov, kde se lehce zacyklíme v nepřehledném příběhu dávno ztraceného synka a ukradenýho šperku. Do příběhu vstupují jednoznačně dominantní a pragmatické osobnosti (Stanislava Jachnická, David Suchařípa) doplněné plejádou emočně rozhozených, rozuměj celkem mešuge figurek (Radek Holub, Tomáš Dalecký). Poměrně nesourodá a nefunkční vyšetřovatelská dvojka Veselý-Arichteva to nakonec zdárně dotáhne do konce, ale to křečovitý finále během dvou minut je úplně mimo mísu. A jak už tu někdo poznamenal, korunuje to závěrečná hláška: "To je jak z blbýho filmu." ()
"Kadeřník má chorobný smysl pro pořádek. A tady je bordel." Že by dva vrahové? To je neuvěřitelně fikaný. Ale teď vážně. Děkuju tvůrcům podobnejch hovadin za to, že po seznámení s dnem žánru dokážu ocenit dobrou detektivku. Tady je špatně úplně všechno. Od neuvěřitelně diletantskýho dua kriminalistů, přes neskutečný množství nesympatickejch postav až po naprosto debilní konec. Tak proč tomu dávám hvězdu? Protože jsem to dokoukal. Sice pouze proto, že jsem naivně věřil v to, že to nakonec bude mít nějakej smysl. Mýliti se je lidské. ()
OK, tak nejblbější českou detektivku už jsem asi viděl. Naprostý shit s tupými dialogy, prkenným herectvím a "odhalení" sériového vraha asi tak v posledních dvaceti sekundách filmu (za pomoci hypotézy, která by každého vyšetřovatele napadla jako úplně první) je opravdu totální WTF. Navíc se tam celý film řešila vedlejší dějová linka s jakýmsi zmizelým člověkem, aby se na něj na konci úplně zapomnělo. Totálně promarněných devadesát minut. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (3)
- Natáčelo se také na dostihovém závodišti v Lysé nad Labem. (M.B)
- Premiérové uvedení sledovalo 1,44 milionu diváků starších 15 let (podíl 35,3 %), jednalo se tak o nejsledovanější pořad večera a také celého dne. (rublik05)
- „V roce 2017 se mi ozval režisér Viktor Polesný, že si koupil audioknihu ‚Kroky vraha‘, poslouchal ji v autě, příběh ho zaujal a chtěl by podle mých knížek něco natočit,“ prozradila spisovatelka, pro kterou je to filmová premiéra, přestože už v minulosti nabídky na zfilmování svých knih dostala. „Chtěla jsem práva poskytnout jedině člověku, který s nimi bude zacházet s respektem a v souznění s příběhem. A opravdu, Viktor Polesný napsal k Domu na samotě naprosto dokonalý scénář,“ pochvalovala si Klevisová. (rakovnik)
Reklama