Konference ve Wannsee

Přestože jde o televizní film, dovedu si představit živější a vynalézavější zpracování, než jakého se mi dostalo. V žádném případě nebylo špatné, ale bylo hrozně formální. Frank Pierson se možná snažil o co nejvěrnější rekonstrukci, ale trochu filmařského umu by do toho také mohl vložit. Nemá smysl rozebírat obsah, protože bychom se (snad kromě pár zaslepených neonácků) jistě shodli, že tahle porada byla zrůdnost sama o sobě. Nicméně obsah je jedna věc, ale ten obal trošičku pokulhával. P.S.: byl jsem nevýslovně šťastný, když Heydrich požádal své kolegy, aby na čas přestali s tím hajlováním. Když byl totiž po prvních pěti minutách záběr asi na třicátou osobu se zdviženou pravicí a se jménem milovaného führera na rtech, modlil jsem se, ať film není moc dlouhý..:-) 3 a 1/2 * (25.01.2007)

Dvanáct lidí, dvě hodiny, navždy pozměněný svět. Z toho nezávazného tlachání, kde největší půtky vznikají proto, že se odporuje některým dřívějším zákonům, mrazí. Branaghův usměvavý, věčně optimistický a přátelský Heydrich patří (minimálně) do top dvacítky největších filmových hajzlů všech dob. Ohrnovat nos nad tím, že se kamera víceméně nepohne od stolu, mi přijde u televizní rekonstrukce události takového charakteru dosti scestné. (24.04.2010)

Šílenost u které vám všechno dojde a to i v případě, že o holokaustu lecos víte. V jednom zámečku pár lidí u stolu mezi jedením dobrého jídla a pití drahých koňaků rozhoduje o vyhlazení jednoho národa. Hovor probíhá bez jakýchkoliv emocí, jako-by ti u stolu nebyli lidmi. V diskusích se věcně probírají veškeré aspekty vyhlazení, včetně toho, že by hned likvidovat bylo neefektivní, protože Židé ještě před zabitím mohou vykonat pro Německo nějaké ty otrocké práce.... Jako by jste sledovali poradu kdesi na stavbě, kde se určuje na co se jaká technika nasadí, jak dlouho v daných pracovních podmínkách vydrží, jak to bude s její spotřebou, případně jak bude probíhat sešrotování.... Strašné. Toto bych povinně promítal ve školách. Tvůrcům TV dokumentu tleskám! Snad jen škoda, že jinak skvělí herci si nebyli až tak vizuálně podobní s masovými vrahy, jejichž postavy hráli. * * * * * (09.02.2012)

Konference ve Wannsee je silně autentický a sugestivní film, který Vás vtáhne až do středu samotného zla. Mé první setkání se Stanleym Tuccim. Své role, přímého vykonavatele zla, Adolfa Eichmanna, se zhostil naprosto excelentně. A Kenneth Branagh jako nejvyšší představitel SS, Reinhard Heydrich, mě svým chladnokrevným ztvárněním naprosto šokoval. Snad ještě v žádném filmu nebyla jeho postava tak přesvědčivě a bezcitně znázorněna. Ten jeho bezelstný, dobrotivý úsměv, za nímž se skrývá to nejodpornější zlo a jeho pevná rozhodnost, ve mě vyvolával silné mrazení. Je až neuvěřitelné, jak snadno a samozřejmě nejvyšší představitelé Třetí říše nad lejstry, dobrým pitím a jídlem, rozhodli o osudu milionů lidí... Co kdybyste u toho stolu seděli Vy a do vašich očí by se jako žiletky zabodával pronikavý a nemilosrdný pohled toho blonďatého árijce? Odporovali byste mu, nesouhlasili, nebo byste jen seděli, tiše uvažovali po svém, protože byste věděli, že stejně nemáte na výběr a že tady jde o něco mnohem většího a strašnějšího, co už stejně nikdo nedokáže zastavit... (25.01.2007)

Dokument-drama, který by měl být výukovým materiálem. Také díky hereckému obsazení upoutává pozornost, jak bylo o životě miliónového národa rozhodováno s chladnými hlavami, jako by si ti lidé domlouvali, jak povedou účetnictví. Autoři udrželi film v rovině civilního komorního vyprávění, kterému lze uvěřit, že právě tak nějak to muselo probíhat - tím je to děsivé. (13.10.2013)