Mnichov: Na prahu války

Mnichovská dohoda také známá jako Mnichovská zrada byla definitivním krokem k tomu, aby Adolf Hitler ovládl Evropu. Jedné ze stěžejních událostí předcházející 2. světové války se dočkala knižního pojetí od spisovatele a novináře Roberta Harrise, které se nově dočkává i filmového zpracování. To je předem předurčeno k tomu, aby se stalo terčem diskuzí v oblasti toho, jak moc věrně vlastně události za pozadím Mnichovské dohody zpracovává a především, zda dopad událostí spojené s Mnichovskou dohodou nějak neomlouvá. Mnichov: Na hraně války má tak štěstí alespoň v tomto ohledu, jinak by nejspíš rychle směřovalo k zapomnění.   Režisér Christian Schwochow se chopil nosného tématu a zpracoval ho v podstatě řemeslně neurážející a jinak víceméně rutinní podobě. Mnichov: Na prahu války přitom snadno bude katalyzátorem kontroverzí především v oblasti toho, jak je zde ztvárněný tehdejší britský premiér Neville Chamberlain. Z dnešního pohledu je Chamberlain totiž vnímán jako slaboch, sobec a zbabělec, film ho ovšem prodává jako člověka, který neměl na vybranou a přesto se snažil zachovat mír v Evropě. Jeremy Irons přitom v roli Chamberlaina neztrácí své charizma a dává do role vše. Diváci, kteří ovšem dodnes nemohou Chamberlainovu kvůli jeho úloze v Mnichovské dohodě přijít na jméno (a neodpustí mu ani fakt, že se snažil následně pomoct Winstonu Churchillovi v oblasti podpory) ovšem nejspíše budou prskat.   Ti, kteří u historických filmů dbají na historickou přesnost ovšem jinak budou moci být nejspíše spokojeni. Už samotná Harrisova předloha kříží historická fakta s prvky fiktivní historie (především skrze dvě hlavní postavy, které ve skutečnosti neexistovali), minimálně co se týče výpravy, kostýmů a lokací se ovšem dobovost 30. let dá filmu celkem věřit.   George McKay a Jannis Niewöhner jsou ve svých rolích celkem fajn, ty postavy si ovšem po celou dobu vlastně dvakrát nedokážou obhájit, proč by měl příběh sledovat zrovna je. Opět platí křížení skutečné historie a fikce koketující s konspiračním pohledem na dané události, kdo se ovšem alespoň jednou o pozadí Mnichovské dohody zajímal bude muset uznat, že na podobném základu mohla vzniknout nosné téma samo o sobě. A minimálně dle filmu samotného vlastně Harrisův pohled zas tak moc nepřidává a naopak snadno povede k vyburcování nad tím, jak je Mnichovská dohoda vlastně obhájena a nemůže to působit jinak, než jako vztyčený prostředníček.   Řemeslo je slušné, v jistých momentech jen dost možná příliš evokuje televizní pojetí. U filmu ve špionážní rovině vlastně výrazně nefunguje napětí a nesejde přitom dvakrát na tom, že člověk ví, kam Mnichovská dohoda povede. A ztvárnění Adolfa Hitlera Ulrichem Matthesem se může jít směle zařadit po bok Pavla Kříže v Lídě Baarové v kategorii nejpodivnější ztvárnění Führera všech dob. Krom ústřední dvojice a alespoň zmíněnému Chamberlainovi toho vlastně o postavách nejde dvakrát co říct. Při sledování Mnichova: Na prahu války nemá člověk aspoň pocit, že by někdo snižoval vážnost událostí, které se ve filmu odehrávají a to i přes to, že historii jasně doložené chyby přeci jen omlouvá.   Vylezla z toho tedy řemeslně slušná podívaná, která sice automaticky povede ke kontroverzím ohledně pojetí událostí, zajímavé filmové Mnichov: Na prahu války ovšem určitě je. A minimálně Irons v roli Chamberlaina opravdu stojí za to..... (21.01.2022) (méně) (více)