Nevěrné hry

Velice dobře zvládnuté téma o psychologii a mezilidských vztahů čechoslováků na malé slovensko-maďarské vsi. Vše je založeno na drobných věcech příběhu, Stivínová a Hubinská zde ze sebe vymáčkly opravdu co mohly. Kamerou natočen příjemný snímek, střihově však divák místy ztrácí orientační přehled. Celkem příjemná podívaná, pokud se soutředíte a necháte se vtáhnout do děje. Pokud ne, pak je to vše o ničem..... (27.06.2004)

Škoda, že je film natočen digitální technologií, která působí jako by si to režisérka Pavlátová natáčela na domácí videokameru. Také střih není zrovna nejšťastnější, občas je hodně divoký a zbrklý a scény tak zůstávají nedokončeny (nezodpovězeny). Jinak se mě scénář o klavíristce (Stivínová) a hudebním skladateli (Bebjak), kteří prožívají partnerskou krizi na hranicích Maďarska se Slovenskem docela líbil a nebýt té laciné kamery, mohlo to dopadnout lépe. (15.01.2019)

Samota ve dvou, odcizení a znovunalezení, obojí je z dění a hereckých výkonů doslova cítit. Není na to třeba hlasitých hádek, stačí pohledy při tichém nepochopení, nebo pozdějším uvědomění si. Jako studie jednoho vztahu dokonale uvěřitelné (scéna klavírního duetu!), jenže pro ten vztah jsou důležití i jiní, co se tak nějak mihnou, nebo mají chvíli prostoru, aby později z příběhu zmizeli bez smysluplného závěru. Naštěstí se to netýká Janky, která je snad ještě zajímavější, než oni dva. Kristína Svarinská také spolu se Zuzanou Stivínovou předvádí vůbec nejlepší výkon. Podivný střih a snad i pokus o syrovější kamerové pojetí, tomu však příliš nepřidává. 65% (26.10.2023)

Klavíristka Eva (Zuzana Stivínová) následuje svého manžela (skladatele) Petera (Peter Bebjak) do zapadlé vesnice kdesi na slovensko-maďarské hranici. Peter zde nachází klid na svoji práci, ale pro "městskou" je zdejší prostředí terorem. Jazyková bariéra (obyvatelé moc slovenštinu neberou, češtinu už vůbec), problém s hledáním práce (příležitostné hraní v kostelech) a ochladnutí partnerského vztahu + návštěva temperamentního rodinného přítele Andreje - to vše dospěje k jedinému - milostnému románku právě s Andrejem... Těžce psychologický film Michaely Pavlátové mě svoji rychlostí (resp. pomalostí) děje uspával. Ani pokus o noční rej mě z ospalosti nevytáhl - postavy jsou (až na Andreje) dost nevýrazné (a v některých případech i zbytečné). Nejlepší scéna (kromě finálního klavírního duetu) je asi nakupování Evy v místním (= maďarském) obchůdku... (28.07.2008)

Já si myslím, že celkem zbytečnost. Zajímavé, že s českými filmy, kde se objeví klavír, mám fakt problém (příklad "Tajnosti" 2007). Snad ten nástroj má dát filmu punc jakési intelektuální nadřazenosti. Tady o tomto nemůžu ani říct, že to bylo civilně natočené, protože tyto rádoby intelektuální filmy se o to snaží, ale jde tam cítit ta pachuť určitého záměru. Aby to jako vypadalo civilně, ale zase ne tak moc. Rozdíl můžou poznat přece jen zasvěcení intelektuálové. No. lidé si navzájem zahýbají, tak z toho uděláme normu a vytřískáme filmové body. 32 %. (02.03.2021)