Můj nejmilejší bar

Profesionálních loserů známe už nespočet. Steve Buscemi je navíc i solidní alkoholik. A poprvé se divákům představuje také coby celovečerní režisér a scénárista. I když je patrné, že mnohým stejně nezávisle potrhlým režisérům už do řemesla tu a tam mluvil. Tentokrát vystupuje jako ztroskotanec, který bydlí rovnou nad svým oblíbeným barem, po smrti strýce začne jezdit s jeho zmrzlinovou dodávkou a ještě se zakouká do sedmnáctileté dcery svého známého. Je ale zřejmé, že nejlépe se cítí na barové židličce, když si poroučí panáka a točené pivo. Tedy pokud ho někdo nezve, to si dá lahvové z dovozu. Buscemi-tvůrce nemoralizuje, nevaruje před démonem alkoholu, prostě jen vypráví příběh o obyčejných lidech a jejich peripetiích. Jen bych čekal víc humoru a dějovosti, to přiznávám. Humoru vlastně výrazně víc, proto jen ty tři hvězdy. (31.07.2018)

Steve Buscemi není Woody Allen a ze tří klíčových filmových aktivit „hraní, psaní, režírování“ by měl obstarávat maximálně dvě, protože když si naloží vše dohromady, spíše mu to nesvědčí. Pak je totiž úplně jedno, že manifestuje vochmeláckou indie sféru na předměstí, že variuje Štamgasta / Faktótum a že se zřetelně přimyká k romantické kultuře vytvářené geniálním jedincem pro elitu kvůli vyšším ideálům humanity a morálky, protože součinností všech tří aktivit nad sebou tvůrce zpravidla ztrácí kontrolu, a potvrdilo se to i tady. A beztak v tomhle filmu vidím jistý pokrytectví, protože Buscemi je za prvý součástí mainstreamové kinematografie a k těmhle svým autorským projektům si v zásadě v mezidobích vždy pouze odskočí, a za druhý se podobný nezávisláky většinou neodehrávají ve městech, ačkoliv na ně paradoxně lidé z měst chodí, a naopak diváci z periférie povětšinou na podobný kvazi-existenciální zpovědi nejsou zvědaví a namísto nich sáhnou po Rambovi nebo novém Stathamovi. ____ Jestliže film nabádá k lidské sounáležitosti, nabízí tím ozřejmění fráze „jsme na jedné lodi“. Totiž každá lod svazuje posádku stejným osudem, a proto nevyhnutelně i vzájemně sobě podobným názorem. Metafora lodi je tak velkolepou alegorií vzájemnosti a kolektivu. Snad i proto se určité části středověkých katedrál nazývají lodě. Chrámová loď je hmatatelným a teritoriálním symbolem lidské pospolitosti, závazku ve víře a v důvěru vzájemných ekonomických vazeb. Chrámová loď a hospoda jedno a to samé jest, to tvrdí Buscemi a to tvrdím i já. (15.12.2008)

Bar je ukázkou skvěle vybraného obsazení. I pro samotného režiséra platí,jako by se narodil s flaškou Jacka v ruce. Celé je to scénaristicky poutavé a poměrně zajímavě natočené. Nemohu se však ubránit pocitu, že , ač je Bar sebezajímavější, postrádám zde tvůrcovu hlubší myšlenku a chytlavější děj...ve výsledku jde o pouhý komentář života jednoho zkrachovalce...a to mi prostě nestačí... 70% (01.05.2012)

Alkoholickej dýchánek se špetkou humoru. Jo, dost se tady chlastá, ale ve srovnání s naší českou zemí docela průměr... nebo spíš nic moc. Ale nejsme tady kvůli srovnávání. Je to taková pohodovka. Už dlouho jsem se na tenhle film těšil, ale asi proto jsem od něj čekal víc. Pro mě to není kult. Ale není to špatnej filmek. Je to dobrej film, kterej mě nenudil. Ale vidět jednou to stačilo. Nejsou tady totiž žádný výjimečný momenty, který by se staly legendárníma nebo lehce zapamatovatelnejma. Není to hláškovitý. Je to jenom nabitý samejma známejma tvářema, z nichž nejvíc (kromě Steva Buscemiho) zaujala hlavně pěkná Chloë Sevigny. Ale teda Steve Buscemi má můj respekt, když dokázal něco takovýho vyplodit. (22.05.2018)

Slabé dramatické spracovanie aj tak dosť šedivého námetu. Bez života, bez náboja a hlavne bez nápadu, ktorý by zaujal a pritom dramatickú stránku filmu trocha rozvinul. Zaujímavý bol len samotný S. Buscemi, ale len ako osobnosť a herec. K postave Tommyho, ktorú stvárnil, som si za celý čas nevedel nájsť cestu. Také pletky o ničom. Navyše si za väčšinu vecí v jeho zbabranom živote mohol sám. A riešenie? To bolo celý čas v nedohľadne. 55/100 (30.05.2015)