Syn

K samotnému tématu a jeho ztvárnění nemám co říct, s ničím podobným jsem se vůbec nesetkal. Zbývá mi tak pouze ohodnotit film na základě jeho technických kvalit a hereckého výkonu. A po obou stránkách mě nechal dokonale chladným. Příběh je velmi předvídatelný a i když měl režisér k dispozici zkušeného kameramana, celou dobu sledujeme naprosto tuctové záběry. Jediný zapamatovatelný moment, který zároveň chytře znalejšímu divákovi napoví, jak to celé dopadne, se udá hned na začátku, kdy Nicolas (alias ztrápený syn), projde po chodníku kolem STOP značek a přitom kráčí doleva. Každopádně... když se asi v polovině na scéně z ničeho nic objevil Anthony Hopkins, tak mě znenadání napadlo, jestli náhodou tenhle film nemá něco společného se snímkem The Father. Hned jsem si to samozřejmě namířil na CSFD a hle, on ho natočil stejný režisér a rovnou zase podle vlastní divadelní hry :). Možná nakonec přeci jen bylo chladné vyznění záměrem? Každopádně po oscarovém úspěchu Otce má očividně Zeller otevřené dveře do Hollywoodu, když dokázal sehnat taková herecká esa. Tak snad to bude napotřetí lepší. (26.02.2023)

Naposledy Florian Zeller „rozebíral“ vliv nemocného člověka na jeho blízké okolí. Ani tentokrát rodinné prostředí neopouští a zabývá se kromě jiného tím, jak pohled na výchovu dětí ovlivňují osobní zkušenosti z výchovy rodičů. Hugh Jackman opustil Lauru Dern, se kterou má dospívajícího syna. S mladší novou ženou Vanessou Kirby se těší z nedávno narozeného potomka, má stabilní zázemí, luxusní byt na Manhattanu, daří se mu v práci. Rovnováhu naruší prosba syna, který by rád vyměnil dosavadní matčinu přítomnost za otcovu. Frustrovaný teenager ovšem nadále kašle na školu a jeho emoční nestálost začne nabírat na síle. Tvůrci nám na jeho příkladu předkládají, jak závažným a hlubokým problémem duševní zdraví adolescentů v současnosti je. Stejně tak, jak důležité je volit „správná“ slova i při vypjatých momentech. Ve výsledku mi pomalé tempo nevadilo, a to hlavně díky celkové náladě, hercům (pasáž, která rámuje vztah Jackmana s jeho otcem, je skvělá, protože Anthony Hopkins je skvělý) i melodramatickému závěru, který mi sednul. Tohle komorní drama sice působí v několika ohledech méně vyrovnaně než jeho předchůdce, každopádně se těším na završení trilogie. Silné tři hvězdy. (10.03.2023)

po výborném Otci přichází Zeller s dalším rodinným dramatem s divadelními kořeny a tentokrát to funguje tak napůl. Ne snad, že by Syn nenabízel silnější momenty, ale tam kde Otec zvládnul překvapit a uzemnit originálním pojetím zhoršující se nemoci, filmů o tom jak si k sobě hledají cestu odcizený rodič s potomkem je přeci jen víc a v tomhle ohledu Syn nepřináší nic objevného. Možná by trošku pomohlo, kdyby se stopáž smrskla pod dvě hodiny, ale rozdíl ve finálním dojmu by nejspíš nebyl nijak zásadní...60% (18.02.2023)

Na "The Son" som bol veľmi zvedavý. Chcel som vidieť ako sa Florian Zeller postaví k inej téme po tom, aký fantastický zážitok priniesol s filmom "The Father". No bohužiaľ, bol som príliš optimistický a bohužiaľ film nedopadol tak ako jeho predchodca. Čo je pre mňa veľké sklamanie. Je ale aj pravda, že "The Father" bol veľmi malý a komorný film, o ktorý sa postaralo pár talentovaných hercov a práve svojou atmosférou a zasadením do toho bytu dokázal výrazne vytiahnuť všekto okolo. "The Son" ide na to opačne. Robí ten film väčší, pridáva postavy, dáva tam viacero situácií a snaží sa do toho nejako zakomponovať celkový príbeh. Bohužiaľ niekedy je menej viac a tento film to úprimne dokazuje. Dlhodobo som sa pri filme viac-menej nudil, nemal som pocit, že prináša zaujímavé momentky a jediné časti, ktoré skutočne fungovali sa dostávajú až na konci. Kedy som skutočne už cítil, čo sa stane. Najlepšia momentka filmu prichádza skutočne úplne na konci, kde sa Hugh Jackmann dočká toho, čo si celú dobu prial a funguje to skvele. Je to emocionálna scénka, ktorá ma skutočne zasiahla. Film však nevyniká ani v rámci témy (toto sme už videli) a jediné čo ho posúva sú herecké výkony. Najmä Hugh Jackman a Laura Dern toto prežívali naplno. No Zen McGrath dokopy so svojou postavou nemá veľmi veľký priestor na to priniesť nejaké zaujímavejšie momentky (okrem spomínaného záveru) a to je škoda, lebo mohol tento film niekam potiahnuť. Jedno pozretie okey, no viac od toho netreba čakať. Hodnotenie: B- (09.03.2023)

Kdo, bohužel, zná velmi zblízka téma depresivních a úzkostných poruch dospívajících dětí, zdevastovaných okolnostmi, vztahem rodičů, neschopných zařadit se, nešťastných z bezvýchodnosti svých stavů, musí ocenit naprostou preciznost a cit, s jakým bolestné a stále velmi nechápané téma Zeller zpracoval. Nepodivuji se nízkému hodnocení, které vyvěrá z komplikovanosti a specifičnosti tématu. Divák, nemající vlastní zkušenost, těżko ocení, jak do detailu přesně a autenticky The Son zrcadlí srdceryvnou a bolestnou problematiku psychických potíží zlomeného, mladého člověka. Zatímco stařecká demence z The Father je společnosti dobře známý a akceptovaný fenomén, diagnostikovaná úzkostná a depresivní porucha u dětí a mladistvých je stále v drtivé většině chápána jako vrtoch, neschopnost a neochota se zařadit, nezodpovědnost a nedostatek snahy a absence režimu a pořádku a nikoliv jako seriózní nemoc, o čemž svědčí i nízké hodnocení zde, narozdíl od ovacemi nad The Father. (Hopkins si zde zahrál malinkou roličku Jackmanova bezcitného otce.) (19.02.2023)