Po čem muži touží 2

Klasické “filmové” dno českého střihu. Tereza Kostková (kterou mám jinak docela rád) a Jiří Langmajer (který charisma přece jenom má) jsou současnými živými trademarky totálního trapna a tvůrčí i mentální nemohoucnosti na poli kinematografie. Po čem muži touží 2 je líně splácaná mrdka, která vykrádá námět 21 let staré polofekální komedie s Robem Schneiderem Hot Chick (Žába k zulíbání), přitom se jí nepřibližuje ani na sto honů. Americkou verzi mám upřímně rád, protože Schneiderovo expresivní herectví a s ním spojené (tehdy ještě politicky nedebilizované) kontrasty mezi ženským a mužským světem vytvářeli dohromady ten pravý americký nenáročný oddechový humor. Přitom film dával smysl, což je zcela mimo kompetenci této české verze. Například když se Rachel McAdams přemění na Roba Schneidera, zcela logicky začne pátrat po příčině a vrací se ke strůjci přeměny (cikánce v obchoďáku). Když se Anna Polívková přemění na Langmajera, řekne jen “řekla jsem nějaký kartářce, že chci bejt chlap” a po zbytek filmu se téma neřeší. Vtipy i vizuální humor jsou zcela poplatné průměrnému českému divákovi, tzn. padesátileté paní Jarmile, která daný námět pravděpodobně ještě neviděla a bude u vytržení. Narážky na rozdíly mezi mužem a ženou vymýšlelo něčí dítě v odpolední družině, zatímco odmítalo spát, protože jejich kreativita i úroveň se pohybují někde v oblasti sedmiletých ožužlávačů zásuvek. Filmařsky se pak tvůrci omezují na to, že dají kameru na stativ a občas ji musí pronést futry, aby změnily lokaci. Film nemusí být nutně autorským uměním a může sloužit “jen” jako zábava a uvolnění. Sám mám takových rád spousty (jako již zmíněný Hot Chick nebo třeba Moderní Popelku). To je právě kouzlem celé audiovize, která dokáže obsáhnout veškeré člověčí záměry. Ale dá se to dělat nepoměrně méně kreténsky, líně, retardovaně a postiženě. Po čem muži touží 2 je jen další ukázkou toho, jak tuzemská kinematografie slouží primárně pro umělé vytváření zakázek a vykazování zdánlivých aktivit, aby mohl každý jeden líný a neschopný debil v tvůrčím týmu vyinkasovat svých pět švestek. Velebnosti, jdu blejt. 1/10 (10.10.2023)

Jednička byla jednoznačně lepší. Nápad na prohození rolí není v jádru marný, ale zpracování bylo dost bídné. Začátek se vlekl jak čekání v čekárně  na ortopedii, dialogy hloupoučké a závěr patetický a navíc předvídatelný. Nicméně Langmajer to dal na jedničku a Terezka Jostková a Marek Taclík byli také super. Za ty tři dávám jednu hvězďuli. (14.05.2023)

Jedničku jsem neviděl, ale po shlédnutí filmu si jsem téměř 100% jistý, že ji už neuvidím. Já prostě nemám ty novodobé české (a česko/slovenské) komedie rád. Zde byl poměrně slibný začátek se zajímavým nápadem, jenže pokračování nápadu bylo víc a víc přehlušováno narůstající stupiditou, a pak jsem si už jen konečně oddych, že je té zoufale trapné mizérii konec. Langmajer mi tu vůbec neseděl, a kromě Taclíka mi vlastně nesedí spousta novodobých herců (krucinál kdo má být pořád zvědav na tu neestetickou nosatou Polívkovou??). Takže jestli nějaká další CZ komedie, nejdřív kouknu na hodnocení, a jakmile to nebude 70% a víc, tak si nad tím ani neodfrknu. (28.08.2022)

U prvního filmu jsem se k vlastnímu překvapení dost dobře bavil; o to větší obavy jsem měl z jeho pokračování. A ukázalo se, že jsem se obával oprávněně. Veškerá inovace spočívala v tom, že nebyl napravován šovinista ale feministka. No, a to bylo celé. Tím byly vyčerpány všechny čerstvé nápady a dál už jelo všechno ve vyjetých stopách, což byla docela pruda. Tvůrci si ale alespoň vytvořili dostatek prostoru pro zviditelnění svých chlebodárců, a to je podstatné, protože hlavním úkolem současné české filmové tvorby není bavit diváka, nýbrž zajistit dostatečně viditelný product placement. Já tedy nezpochybňuji důležitost financí ve světě filmu, jen si myslím, že by jednotlivé snímky neměly fungovat jen jako jakési bilboardy, ale měly by hlavně bavit diváka, přičemž by se mělo myslet i na lidi, které neoslovují novácké a primácké seriály. Tento snímek jsem chtěl původně zodpadovat, protože mé zklamání bylo značné, ale přestože mě už vytáčí všudypřítomnost Jiřího Langmajera, tady jsem musel jeho dokonale nastudované pohyby ocenit jednou pěticípou. / Poučení: S přáními opatrně. Pamatuj na Opičí pracku. (03.10.2022)

Po čem muži touží bylo zručně zpracovaným mainstreamem s pochybným morálním jádrem, které dvojka přebírá a kopíruje tak nereflexivně, až to musí být trapné i nenáročným divákům. Přestože se téměř nevyhnutelně bude jednat o kasovní hit, filmoví fanoušci se zbytky vkusu by se mu měli vyhnout pořádným obloukem. Více zde. (24.04.2022)