Velké rozčarování

Velice příjemný film. Civilní atmosféra vytvářená zcela přirozenými a neokázalými hereckými výkony vytváří chvílemi až pocit, že divák je součástí děje. Všechno je zde uměřené, humoru není moc, ale je v podtextu stále přítomný, stejně jako vážné podtóny vznikající už samotným důvodem setkání protagonistů, dramatická linka si udržuje stálý rytmus a napětí, aniž na sebe upozorňuje - výsledek je naprosto uvěřitelný. (04.07.2012)

Všetko, čo ste chceli vedieť o frustrovaných tridsiatnikoch v 80tych rokoch a báli ste sa opýtať. 80te roky boli zlo, takže bývalým deťom kvetín sa dostáva časom, hádajte čo, veľké rozčarovanie. Ich pocity sú samozrejme univerzálne, takže podobne sa začínam cítiť aj ja a moja generácia. Kasdanovi sa podarilo natočiť akúsi všeobecnú úprimnú výpoveď jednej generácie. Ktorý režisér si to dnes môže povedať? A ktorý sa o to vôbec pokúsil? (27.05.2012)

That's the great thing about the outdoors, it's one giant toilet. Pro filmy Lawrence Kasdana mi divácké dospívání vypěstovalo podmíněnou libost: Dávné setkání s Náhodným turistou si vybavuji jako slastnou melancholii, Silverado jsem měl polovinu dětství za klasický western a u Žáru těla jsem začínal ohledávat ten vlastní. Nyní, v pětince svého života, oceňuji Kasdanovu schopnost skloubit osmdesátkovou estetiku s tím, co by šlo nazvat klasickou kinematografií a nezávislácky nebanálními tématy: Zaprodanci si lámou hlavu, proč jejich poctivější přítel spáchal sebevraždu a neobtěžoval se nic vysvětlovat. Přestože se jako příslušník pomalu ale jistě prekarizované generace těžko ladím na patos nečekaně a proti plánu zazobaných hipíků, styčné plochy by tu byly. Už jen proto, že česká lokalizace [Velké rozčarování] zbytečně hrotí to, co je spíš Mírným zklamáním resp. pokorně poznanou nutností (s chudou příměsí spinozovské svobody). Situace hlavních hrdinů, které se na funusu sjíždějí a smilní, jako by bylo 1969, sice mohla v době uvedení filmu do kin upozorňovat na nedodržení příslibu, který v šedesátých letech dali. Dnes působí ale úctyhodně už jen proto, že ideály, jimž se mohly zpronevěřit, vůbec kdy měli. Inteligentně vyhlížejícím hercům jako Glenn Close, Kevin Kline, William Hurt, Tom Berenger a Jeff Goldblum to lze snad i věřit. The Rolling Stones: You Can’t Always Get What You Want - pro funus skvělá volba. (10.03.2019)

Setkání spolužáků při příležitosti smrti jednoho z nich přinášelo své plody. Každý z nich se zamýšlel nad svými minulými skutky, bilancoval, jitřily se hluboko zasuté city a snad i došlo ke změně náhledu na dosavadní životy. Z filmu čišela přirozenost a dobré vychování. Celkovou atmosféru hezky a nenásilně doplňovala pěkná hudba, humor a herecké výkony.. (13.05.2013)

Každá generácia hercov by mala mať takýto film. Sú dosť mladí, aby vyvolávali univerzálnu nostalgiu, ale nie zase teenageri, ktorí pôsobia nevybúrene. Je ich dosť veľa, aby sme skutočne mohli hovoriť o generácii, no nie toľko, aby vznikol problém vytvoriť dostatočný priestor pre každého z nich. Keby sa aj náhodou pre nejakého diváka nenašla konkrétna postava na stotožnenie, príbeh, ktorý ich necháva spomínať na minulosť, tiež vyvoláva nostalgiu. Obsadenie dokáže prekvapiť z dnešného pohľadu škatuliek, do ktorých sa tu prítomní herci vyprofilovali dekádami, lebo najsympatickejšie sa vo filme chovajú známi záporáci Glenn Close a Tom Berenger. Aby som však nezabudol, R.I.P. William Hurt. (18.03.2022)