32. srpen na Zemi

Celovečerný debut a hneď nominácia na Best Film v Cannes. Nie zlý začiatok. Už v krátkych filmoch Villeneuve ukázal, aký talent má. Originalita sa ani tu nezaprie, najmä v malých detailoch. No i keď je film iný ako ostatné a má zaujímavé postavy, nedosahuje to ešte takých kvalít, aby som šiel nad tri. Film ma totiž nechal chladným. Pozitívne je, že film ma vlastný rukopis. 6/10 (07.01.2017)

Vzácný případ, kdy je hlavní dvojice na startu nesympatická, později relativně příjemná a v závěru až k zbláznění živoucí a svá. A může za to jméno, které bych minimálně v prvním dějství na režijní stoličce nikdy nehádal. Dennis Villeneuve, mladší, přímočařejší, poprvé celovečerní - a snad i divočejší a překvapivější, než by jeden od vyhlášeného perfekcionisty očekával. Tvořit ve věku kolem třiceti ucelenou romantiku si žádá určitou naivitu, v tomto případě je ta potřeba zatáčet nebo ukončovat v co nejabsolutnějším duchu téměř mladická. Já na kombinaci archetypálních figur, novovlnné upovídanosti a patřičně vycizelované technické stránky slyším rád. Nebýt střídavého tempa, propadnu takhle sebevědomému debutu úplně, ale k mistrovským dílům byla cesta ještě přece jenom dlouhá. (26.04.2022)

Romantická komedie v existenciální road movie? Že to nejde? To jste asi ještě nenarazili na jednoho z nesympatičtějších režisérů Denise Villeneuva a jeho snímek vymykající se všem konvencím. Klubko velikých emocí, které se pomalu rozmotává v neobvyklou komedii, vtipné scény střídají vážné problémy, chvílemi si vychutnáme poetické záběry pouště či ulic Quebecu, které však za úderného leitmotivu soundracku (který nikdy nevyšel) funkčně zastoupí rychlý a výrazný střih. A tak, jak to jedním koncem provázku začalo, to i končí. Nehodou, po níž si člověk uvědomí, že by se měl vydat úplně jiným směrem. Nebo ne? (02.07.2011)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Un 32 août sur terre / 32ND DAY OF AUGUST ON EARTH / 32. srpen na Zemi) - Začalo to jako opravdu milá nenásilná komedie a stalo se z toho nakonec takové opravdu smutné drama... - 2. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 90% (09.09.2011)

Villeneuve viděl film Před úsvitem, a rozhodl se natočit to po svém, ovlivněn ještě trochu raným Wimem Wendersem. A tak sledujeme, jak má nějaká tomboyka (fakt vypadá víc jak chlap, a ne sexy žena) autonehodu a díky ní přehodnotí svůj dosavadní úspěšný a bohatý život modelky a herečky a rozhodne se počít dítě a užívat si života, počínaje pátkem 32. srpna. Proč zrovna 32. srpna fakt netuším a myslím, že ani rejža ne (resp. jen označil pár dní, kdy to jako stálo za to). Díky tomuto detailu jsem totiž od začátku film byl naladěn na mysteriozní nebo surrealistickou sci-fi, ale dostal jsem prostě ukecanou milostnou historku s - pro Villeneuveho typickým - povrchním ponaučením, tentokrát na téma važte si toho, co máte, protože to také mít nemusíte. Je to celé nudné a povrchní obrazem, příběhem, vnitřním příběhem, postavami, a díky tomu i nedůvěryhodné. U postav mi chybí nějaká komplexnost, propracovnost, charakteristika, psychologie. A ta okatá náhoda na závěr (MOŽNÝ SPOILER: v noci na opuštěné ulici natrefíte náhodou na auto se třemi mladíky, kteří zrovna chtějí někoho zmlátit) celou tu nudnou nudu jen korunovala. Btw, nahoře v obsahu uvedený „začátek řady náhodných a katastrofických událostí“ se nekonal, pokud nepočítám jedno bouchnutí dveřmi taxíku do nosu a nález ohořelé mrtvoly, s níž se dále nepracuje. (26.11.2019)