Koralína a svět za tajnými dveřmi

Burtonovský feeling se nezapře a Koralína to rozjíždí jak se patří. Už začátek, kdy pavoučí žena svými tenkými pařátky spřádá panenku, kterou sleduje nebohá dítka, je vrcholem současné animace. Navíc příběh nepostrádá vtip ani napětí a nudit se prostě nebudete. Animovaný film má co nabídnout právě ve filmech, jako je tento. HUDBA: Bruno Coulais, They Might Be Giants - bohužel, komentář píši po nějaké době, co jsem viděl film, takže z hudby si nevybavuji jediný motiv :-) ale mám pocit, že se to dalo poslouchat. (17.07.2009)

Scénář: Henry Selick .. One boring blue boy in a painfully boring painting. Four incredibly boring windows and no more doors... Příběhová kostra je sice notně otřepaná, navíc bych snesl i větší dávku odlehčení a ještě volnější spád - ale styl má Coraline excelentní. Henry Selick si skutečně krásně vyhrál s výtvarnou a estetickou stránkou. Velice nápaditá je taktéž veškerá práce kamery, snímání scény, práce s prostorem, světlem. V tomhle směru rozhodně lahůdka, kterou 3D vyvedení ještě podtrhne. K tomu Dakota Fanning a její perfektní hlásek plus hudba; po audiovizuální stránce skutečně velký nášup. ___ Jako, zvolání "nejlepší animák" a jim podobná jsou už trochu otřepaným humbukem prvních hodnotitelů / vyznavačů různých tvůrců - rozhodně se však jedná o technicky precizně zvládnutou záležitost. To bez debat. 70%. (25.05.2009)

Je rozkošná jak knoflíček, na očích všech tvářiček. Kdokoli jednou spatří Koralínku….. ,,Krásné“ prostředí a dům starý 150 let dává vzpomenout na kousky T. Burtona, nebo právě na Ukradené vánoce. Stejně jako příběh, kde se pod závojem noci probouzí neuvěřitelná dětská fantasie. A vyloudí i kapku úsměvu. Jsou sny nebezpečné? A co když je to skutečnost? Faunův labyrint pro děti? (!) Děti se budou bát! Třeba toho, jestli je babizna také nenaláká na poklady! PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ *** P.S.: jste li dítě, odeberte jednu * od humoru a přidejte ji k napětí. (17.06.2009)

Oáza snění ve středobodu pohádkového světa. S evokující fantazií si pohrávající Henry Selick. Růžovým palácem zaplnil prázdné místo nesplněných přání duše dospělých. Iluzionismus prostoupený laškující hravostí, rozvernou bizarností, ale i vše obepínající uzavřeností a narůstající vtíravou temnotou, které nelze tak lehce uniknout. Anime s příslibem, alespoň na okamžik pootevřít dvířka…úniku z reality a nechat se ukolébávat bezelstnou blažeností. (09.03.2010)

Paradoxně bych ocenil méně Selicka (neonové a hlodavčí infantility v rouše všudypřítomného odkazování) a více klasického Burtona (vyspělé makabrózní morbidity s černohumornou úderností), ale přesto jsem si tuhle v podstatě šíleně nepůvodní, nicméně skutečně mrazivě podanou moralitku o závislosti na a pokušení jinými, "dokonalými" světy, kde můžeme při neopatrnosti snadno zabloudit, zapomenout na šedivý a fádní svět na druhé straně dvířek a stát se přízrakem (s knoflíky místo očí), dokázal vychutnat (asi pro to podbízivé psychoanalyticko-mytologické čtení). Maličko se ale obávám, že vedle stylové ucelenosti Nightmare Before Christmas, popř. Mrtvé nevěsty zapadne trochu zdrogovaná Koralína (i navzdory technické dokonalosti) do temnoty bezedné studny, která je ve výše zmíněné psychoanalýze obecně považována za symbol nevědomí, v umění pak za metaforu pozvolného zapomnění. Byla by to škoda? Odpověď na konci tunelu "druhého" narození. P.S. Bruno snaživý, ale na Dannyho notičky for darkened people nemá "gebíry". (16.06.2009)