Modré světlo

Film Modré světlo by klidně mohl být jedním z "majstrštyků" meziválečného německého filmu.Je téměř zcela výhradním výtvorem kontroverzní režisérky Leni Riefenstahl,která film pojala jako jakousi baladu o dívce z hor(již také sama hraje),která je za své podivné chování pronásledována a nakonec dohnána k smrti místními pověrčivými vesničany.Téma,jak pro K.J.Erbena.Film je výborný po stránce estetiky.Střídají se tu scenérie italských Dolomitů,vodopádů a přelévajících se mraků s expresivními výrazy tváří,jež jakoby vypadly z filmů němé éry.Je zjevné,že právě v těchto filmech se režisérka inspirovala.Důkazem je i minimum dialogů(jsou dotáčeny postsynchronně a Leni zde mluví italsky),důraz na detail a filmový střih.Dnes už lze jen domýšlet,jak by její tvorba pokračovala např. v Hollywoodu,kdyby následovala před válkou do emigrace mnohé své krajany.Namísto toho však propůjčila svůj nesporný um fašistické ideologii a politicky angažovaným filmům,jež postavily tuto její režijní prvotinu trochu do stínu zapomnění.Doporučuji ke shlédnutí. (15.12.2008)

Z uměleckého hlediska je to na výbornou, jelikož film má vše, co je z hlediska umění potřeba - krásné scenérie, tajemnou atmosféru, esteticky dokonalé herce to vše v prostředí nádherných hor, ovšem časem film začne bohužel nudit (no přece jenom je to pořád skoro němý film, ve kterém se prohodí pouze pár dialogů). Ovšem pro fanoušky Riefenstahl je toto povinnost. (18.06.2016)

Úchvatně nasnímané exteriéry, opravdová obrazová báseň o mýtu čisté přírody či o ztraceném ráji. Už jen pro tohle by stálo za to, tenhle film vidět. Ale přitažlivost tohoto snímku pro našince jistě vyvěrá i z toho, že hrdinka je modelována dle vzoru vznešeného vyděděnce (ušlechtilého divocha), který našinec nasál už s četbou Foglarových románů, který ten model samozřejmě nevymyslel, přejal jej (jistě nevědomky) ze starší romanticko-dobrodružné literatury. Ve foglarovkách je často hrdina, který je okolím nechápán ba vysmíván, a který naopak svým okolím pohrdá, maje jej za přízemní a toužíc po něčem vyšším, uniká do „čisté“ přírody, která je projekčním plátnem jeho snů. Chata v Jezerní kotlině, nejlepší Foglarův román, je toho takřka vzorovým příkladem. Zde je to vlastně podobné - jen s ženskou variantou hrdiny. A jsou tu jisté nějaké rozdíly vyvolané tím, že film je určen dospělým, nikoliv nezletilé mládeži. Vzhledem k pozdějšímu osudu režisérky jsou už zde nalézány paralely s nacistickou ideologií, ale v tomto filmu to asi ještě není tak jednoznačné. Jistě nacizmus využíval mnohé z duchovního odkazu romantismu, ale stejně tak to dělaly imperialistické ideologie evropských koloniálních velmocí. Kolik jen vzniklo populárních dobrodružných romantických knih a filmů, které jsou implicitně rasistické a které obhajují kolonialismus. Ani Rudyard Kipling toho nezůstal ušetřen a ohlas tohoto najdeme i románech Julia Verna. To ale neznamená, že ta romantická schémata jsou sama o sobě protonacistická. Důkazem budiž již vzpomenutý Foglar, který romantická klišé neužívá k obhajobě rasy, víry, ideologie či impéria, ale k tomu aby čtenáře přiměl k vnitřní i vnější proměně. (21.07.2014)

stereolab: Ale Modré světlo patří mezi TOP zvukového výmarského filmu a že Leni Riefenstahlová byla součástní mnoha němých filmů je snad také dostatečně známé... čili proč spekulovat o tom, jestli se nechala inspirovat? Ona sama byla vrcholnou ženskou představitelkou horských filmů, které žánrově neopustila ani ve zvukovém filmu. Díky jejich úspěchu pak mohla sama Modré světlo produkovat, protože byla finančně nezávislá. Ano, měla své nabídky do Hollywoodu, Joe von Sternberg dokonce uvažoval o jejím obsazení jako protikladu nové Marlene... ale jak vyplynulo z mnoha zkušeností, nedalo se v první letech zvukového filmu hovořit o jasné volbě pro Evropany právě mezi Hollywoodem a Babelsbergem. Sama Marlene v prvních letech doslova trpěla odloučením, ztrátou kořenů a zcela jiným způsobem práce. Konečně zvukový film pohřbil nadnárodnost a tehdy se naopak hodně lidí vracelo zpět. Jak se krátce na to změnila politická situace je věc jiná a nikdo nebyl vševědoucí. (03.04.2009)

Junta žije na vesnici, ale místní ji nenávidí. Obzvláště ženy, které ji podezřívají z čarodějnictví. Je jediná, která dokáže vylézt do jeskyně, ukryté vysoko v nedalekých horách, kde za úplňku svítí záhadné modré světlo. Spousta místních mladíků se pokoušela Juntu následovat, ale nikdo z nich se nevrátil živý. Z vesnice ji nakonec vyobcují a ona odchází žít do hor. Tajemství modrého světla svěří jednomu muži, který ho však vyzradí... (zdroj: www.katalog.artfilm.cz ) (31.05.2006)