Drive My Car

Někdy ta výhoda je nevýhoda. Tím, že se specializuju na japonskou kulturu, popkulturu, už jsem toho dost viděla i četla, a tak mě tohle neuchvátilo, neposadilo na zadek, neoslnilo. Nepřišlo mi to jako něco nového, tohle jsou v podstatě věci, které v Japonsku točí a píšou neustále (i ten Murakami se posunul někam dál). Možná je to umění a herecké výkony byly solidní, možná je v tom něco víc a rozhodně je v tom krása, utrpení, ale i naděje, ale mnohem víc ve mně zanechal samotný Čechov než film jako takový. Za mě ten film nevybočuje, možná tak svou délkou. Nepopírám, že je na něm vidět péče, s jakou byl natočen i s jakou byl odvyprávěn, jenomže ani tak mi to nedalo nějaký úchvatný divácký zážitek. Asi ten, kdo moc nezná japonskou tvorbu, to bude vnímat jinak. Jinak to bude vnímat i člověk, který povídku četl, miluje Čechova a zrovna mu to sedne do nálady. Za mě je to kvalitně natočený dlouhý film o úryvku ze života jednoho divadelního režiséra bez větších ambicí. Lepší 3*. Titulky. (17.01.2022)

Myšlenkově bohaté, ale není tam dle mého nic, co by obhájilo tříhodinovou stopáž. Některé životní postřehy, introspekce, či terapeutické vylévání srdíčka (v tom dobrém smyslu) mě upřímně zaujaly a dost možná si někdy v budoucnu Murakamiho poctivě načtu, ale ty stoicky strnulé herecké projevy (dost možná je to vysloveně japonská metoda herectví, tudíž ne chyba herců, nýbrž propast mezi mnou a jinou kulturou) a nedivácky dlouhé artové záběry opravdu pokoušely moji trpělivost, potažmo diváckou výdrž. Využití Čechova jako tématické pojidlo ve stylu "art imitates life" bylo dobré, stejně tak vhled do dramatické tvůrčí činnosti, ale snímek by si vystačil bohatě se dvěma hodinami. Je možné, že se mi film netrefil do nálady, ale nebyl jsem s to naladit se na něj. (03.04.2022)

Štyri hviezdičky filmu nakoniec predsa neudelím, i keď som nad nimi vskutku istý čas premýšľal, ale napokon som sa rozhodol, že tak neučiním... Prečo ? Skrátka, mám na to aj niekoľko prostých dôvodov, a podotýkam, že to nie je len kvôli trom hodinám, čo mimochodom tento neúprosný snímok trvá, aj keď práve i jeho stopáž mimoriadne bije do očí, kde by sa určite zišlo zostrihať minimálne takých 30 minút, ak nie náhodou ešte o čosi viac, povedzme aj o takú dobrú trištvrte hodinku skrátiť, by zrejme nebolo úplne od veci, ale nakoľko sa tak ani neudiaľo, preto hodnotím tak ako hodnotím. Ako ďalšie dôvody uvádzam nasledovne: divadelné ("filmové") prostredie, ktoré mi na jednej strane až tak neprekáža, no ani ho zase zbytočne nevyhľadávam, ale v tomto prípade mi už tie vyčerpávajúce skúšania hry s hercami, začali akosi postupne liezť na nervy, keď normálne aj mňa miestami trochu vyčerpávali, no našťastie na nich nie je postavený celý počin, pretože sa pravidelne jazdí autom do všelijakých japonských exteriérov, v ktorom jednak sedáva protagonista, t. j. divadelný režisér Yūsuke Kafuku s jeho osobnou šoférkou Misaki Watariovou, kedy sú zvyčajne tieto jazdy-zábery, bez akejkoľvek väčšej hĺbky zo strany skutočného režiséra Hamagučiho, ktoré bývajú z môjho uhla pohľadu neuveriteľne prázdnymi. Naopak, postavy na druhej strane niečo aj spája, nakoľko by sa mohlo zdať, že sú rozdielne, no opak je však pravdou. Totižto, či chcú, alebo nechcú, musia sa nejako vyrovnať so stratou blízkeho človeka, a tak najmä na "toto" som bol obzvlášť zvedavý, a či mi to nejako aj pomohlo, neviem teraz posúdiť. Od Šoférujte moje auto som čakal oveľa viac, než čo som dostal, keďže je ovenčené najrôznejšími cenami, vrátane Oscara, no namiesto toho znovu zisťujem, že pokiaľ si film nepozriem sám, nie je dobré sa na nič dopredu tešiť... (11.04.2022)

Musím říct, že prvních 40 minut mě to moc nechytlo a nechápal jsem, co na tom ty lidé vidí. Začne to historkou z života středoškolačky, kterou vypráví žena hlavního hrdiny, a pak vidíme dlouhé jízdy autem. Historka mi přišla docela oplzlá a auto bylo jen hezky červené. Upřímně jsem se v 40 minutách moc nesžil s postavami. Kde se to, ale pro mě zlomilo byla jízda do Hirošimy a začátek zkoušení hry Strýček Váňa. Postupné odhalování traumat postav - režiséra divadelní hry, mladého záletnického herce, hluchoněmé herečky nebo samotné řidičky bylo pro mě fakt zajímavé. Nejlepší scéna (asi kolem druhé hodiny) byla jízda autem herce a režiséra, kde se konečně dovypráví příběh ze začátku. Emotivní byl i závěr u rozbořeného domu, který všechno krásně uzavřel. Pokusil jsem se nic nespoilerovat, takže doufám, že si film užijete. Rozhodně, kdyby vyhrál Oskara za nejlepší film, tak nebudu zklamaný. Jediná moje výtka je občasná horší kompozice záběrů. Některé postavy jsou moc na kraji obrazu, jindy se je kamera snaží sledovat švenky a moc to nevypadá dobře. Oproti tomu herectví bylo vynikající. Scénář se také povedl. Rozhodně nešlo o lásku na první pohled, ale ve výsledku šlo o docela úspěšné manželství. (23.03.2022)

Pokud máte problémy se spaním, tenhle film vám je vyřeší... Příšerně nudný, roztahaný a jednotvárný snímek, který vás možná víc chytne, pokud jste fanoušky Strýčka Váni. Já při své neznalosti tohoto Čechovova díla nemohu posoudit, zda byla mezi postavami z ruské hry a jejich osudy a mezi osudy postav z Drive my car nějaká spojitost. Z děje to každopádně nešlo poznat. A pokud je tohle nominováno na Oscara za nejlepší film, pak čeští Karamazovi od Zelenky měli bez debat získat Cenu akademie alespoň za Nejlepší cizojazyčný film. 1*. (20.03.2022)