Les Invasions barbares
Les Invasions barbares
Invázia barbarov
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
The Barbarian Invasions
Režie:
Denys ArcandScénář:
Denys ArcandKamera:
Guy DufauxHudba:
Pierre AviatHrají:
Rémy Girard, Stéphane Rousseau, Dorothée Berryman, Louise Portal, Dominique Michel, Marie-Josée Croze, Marina Hands, Roy Dupuis, Micheline Lanctôt (více)Obsahy(1)
Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.
Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (135)
Těžko říct, zda by byl umírající vděčen za bandu intelektuálů, kteří, pokud zrovna neomílají všechny -ismy, kterými se nechávali ovlivňovat (papouškujíc jména a díla jejich představitelů), stále častěji vzpomínají na svá erotická dobrodružství, jež vzhledem k pokročilejšímu věku vypravěčů vyznívají nepatřičně a místy až nechutně... přestože hlavní hrdina nebýval jiný, nechtělo se mi věřit, že by ho tváří v tvář smrti něco z toho zvlášť zajímalo. Mnohem silněji působily scény s pragmatickým a zároveň citlivým synem, heroinové dýchánky s Nathalií i komornější okamžiky samotného Rémyho. Bohužel, ty výše zmíněné celkový dojem znehodnotily. ()
Maličko nereálný příběh komplikované, ale nezištné lásky syna a otce. Kromě poměrně širokého okruhu svérázných postav v něm hrají nezanedbatelnou roli taky peníze - neboť ty jsou tím fenoménem, který odedávna hýbe světem, a bez nich by ve státní nemocnici sebevětší láska nic závratného nezmohla. Nicméně snímek je dostatečně lidský, emotivní a přitom střízlivý: Hlídá si mantinely, aby nezabředl to přílišného patosu. A tak si můžeme jenom tiše přát, aby se na nás naše milé a osvícené 21. století nevyfláklo, až nám bude mizerně a nebudeme mít zrovna po ruce nikoho, kdo by mohl - a chtěl (!) - položit na stůl tak silné argumenty jako Sébastian. P.S.: Na nastupující generaci jsem neshledala vůbec nic barbarského - když jsem ji porovnala s hlavním hrdinou a jeho poněkud lehkovážným, požitkářským a sobeckým přístupem k životu ... 3,5* ()
„Vy ste anjel?“ – „Ja prichádzať z Bulharsko.“ Bože, to zas bolo umenie. Muž umiera a v posledných dňoch života sa najskôr v nemocnici, potom v chatke pri jazere obklopí dávnymi priateľmi, známymi a rodinou a vedie nudné dlhé akože vtipné reči o ľudstve, politike a sexe. Ide o pokračovanie režisérovej kanadskej snímky ÚPADOK AMERICKÉHO IMPÉRIA z roku 1986, takže „dvojka“, sledujúca zostarnutých hrdinov, ZREJME musí byť pozoruhodná pre každého, kto videl prvý diel. K môjmu znudenému hodnoteniu si teda prirátajte dôležitý fakt, že som jednotku nevidel. ()
Vůbec ne ta bláznivá fraška, na jakou to vypadá z většiny popisů, ale dost vážně míněný film o posledních věcech člověka, i když notně odlehčovaný humorem spíš hořce sebeironickým než ztřeštěným nebo cynickým, bez absurdního vylhaného optimismu Skafandru a motýla a podobných lacině humanistických limonád. Bilancuje se tu éra, která odchází s generací „volné lásky“ a s koncem dvacátého století, příznačně ohraničeného útokem na manhattanská dvojčata, účtuje se s dravým kapitalismem, veřejným zdravotnictvím i s odbory, polemizuje se s církví, hledí se s obavami do budoucna – a rozhodně se nevolí snadné cesty, nezjednodušuje se ani nepřikrašluje: Luxusní umírání v láskyplném kruhu rodiny a přátel, vyhandlované uprostřed přecpané státní nemocnice za úplatky z peněz, kterými hlavní hrdina pohrdá. Jeho neustálé protináboženské filipiky, které jdou autorovi evidentně z duše, ale vyústí v prazvláštní remízu s nemocniční řádovou sestrou, která je nakonec jediná, kdo pacientům opravdu naslouchá. Prázdné tlachy požitkářských vzdělanců a samozřejmá empatie novodobých barbarů. V jádru generační film, který říká: „Nevíme, jestli náš život a naše ideály vůbec dávaly nějaký smysl, nevíme, co bude se světem dál, odcházíme s neurčitým pocitem, že jsme něco nedokončili, odcházíme v úzkostech a nechce se nám, protože ze všech lidí v dějinách zdaleka nejmíň tušíme kam a proč, protože nemáme víru v Boha, v komunismus nebo aspoň v konzum,“ ale přesto nakonec skoro zázrakem dospěje k čemusi, co lze nazvat smířením, velkorysostí a opatrnou nadějí, přičemž většinu času dokáže být současně brutálně upřímný, zadumaný i prudce zábavný. Skoro za 90 %. ()
Uměle vykonstruovaný, samoúčelně dramatizovaný, nevtipný a bezradný film s mizivým procentem dobře napsaných postav. Ale minimálně kvůli těm pasážím, kdy na sebe v dialozích postavy kupí jedno slavné jméno za druhým bez jakékoliv pointy, stojí Invaze barbarů za vidění. Takovouhle pseudointelektuální onanii v kině jen tak neuvidíte. ()
Reklama