Muhammad: The Messenger of God

Majidi sa vrhol na veľkofilm. A zvolil si prvých 13 rokov života proroka Mohameda. Dlho som rozmýšľal nad hodnotením. Filmu totiž chýba presah a univerzálny jazyk, ktorý by zvyky, tradície a život proroka priblížil aj mne, ktorý sa s ním stretáva len sporadicky a oklieštene. Väčšina postáv sa na seba neuveriteľne podobá a mimo žien a samotného proroka bolo pre mňa miestami ťažké sa orientovať medzi protagonistami a antagonistami. Toto sú ale moje jediné dve výhrady. Storaro a jeho kamera využívajú každé prostredie na maximum. Sú neustále v pohode a určujú dynamiku. Preto aj napriek dĺžke film nenudí. Koketovanie s magickým realizmom je tu zvládnuté a poteší - či už ťava alebo začiatok so slonmi. A každá časť sa môže popýšiť silnou scénou - či už spomenuté slony, oživenie matky, narodenie, finále so zničením modly a s rybami. Dokonca aj ten sviečkový manifest a rôznofarebné ruky, ktoré popisne a symbolicky ukazujú na rozmanitosť ľudí spojených v jedn,o mi prišlo v rámci filmu uspokojujúce a krásne prevedené. Film si druhý krát nepozriem a omnoho radšej mám Majidiho civilnejšie filmy. A látka ako taká išla miestami úplne mimo mňa. Ale oceňujem víziu aj citlivosť s akou režisér k látke pristupoval. Je to tam cítiť. A práve preto tomu nemôžem hodnoty, ktoré to má uprieť. Boli to celkom poučné tri hodiny. (17.06.2020)

Muhammad: Posel Boží je pompézním kýčem. Madžidi ve svých filmech v průběhu času odhaloval stále silnější tendence k pompéznosti (snad jako vyrovnání se s Hollywoodem), až konečně zde, ve filmu Muhammad: Posel Boží, jako mohutný gejzír tato jeho tendence vytryskla s oslavnou fanfárou v opulentní vizuální orgie. Hlavním účelem filmu je oslava a velebení Proroka, a to s plnou parádou, což značí efekty, záře, blyštivé flitry, zázraky, důvěřivá víra a do všech směrů rozmáchle cákající kýč. Aneb dětství Muhammada, jeho životopis, pod vlivem pozdějšího legendarizovaného nánosu, tedy stejného procesu, který postihl před ním rovněž Zarathuštru, Buddhu či Ježíše. Madžidi kouzlí, po této stránce jde o náramnou podívanou. Jako šíita nemá problém se zobrazením Proroka, přesto ve jménu celého muslimského světa zvolil kompromis a neodhaluje jeho tvář, avšak kritice sunnitů se tím nikterak nevyhnul. Jisté kritice, byť byla v menšině, se Madžidi dočkal také u šíitů. Důvodem byl způsob vyobrazení, byť tím nebyl vznesen žádný požadavek kritičnosti k Prorokovi, jen po poněkud menší porci kýčovitého slintání. Mezi důvody, které vedly většinu z kmene Kurajšovců do opozice k Muhammadovi, byla obava ze ztráty privilegovaného postavení (vázané na prominentní postavení při organizování náboženských poutí), neochota podřídit se Muhammadově politické svrchovanosti a vidina odsouzení předků do pekla. Vedle Muhammada, o jehož vyvolenosti nemohlo, ani nemůže být vůbec žádných pochyb, stojí za zmínku: hášimovský vůdce, Prorokův strýc a ochránce Abú Tálib (Mahdi Pakdel), Prorokův děd i pěstoun, Abú Tálibův tatíček a jeden ze starších kmene Kurajšovců Abdul Muttalib (Alireza Šodža Nouri), dosti ambivalentní významnější židovský obchodník v oblasti Samuel (Mohsen Tanabandeh), nejhlavnější dohlížitel nad otroky mekkánkými Abú Sufján (Dariuš Farhang), Prorokův pocitem ublížení postižený, a proto též nevstřícný strýc Abú Lahab (Mohammad Asgari), Prorokova beduínská kojná Halima (Sareh Bajat), Prorokova tak milující a laskavá maminka Ámina (Mina Sadati), Abú Lahabova ctižádostivější manželka Džamila (Ra'na Azadivar), či proslulý křesťanský mnich a potvrzovatel vyvolení ze syrské Bosry Bahíra (Sadegh Hatefi). Muhammad: Posel Boží jest vskutku velkolepou podívanou! Tolik kýče k idealizovanému zachycení legendy a čisté víry. Inu, ikona. (08.06.2024)