V pravé poledne

Zinnemannův přístup ke klasické westernové látce se v mnohém odlišuje od klasického schématu spočívajícího v neohroženém hrdinovi neochvějně stojícího proti přesile. Jeho pohled je (podobně jako u Leoneho) silně evropský a tak se Gary Cooper snaží po většinu filmu sehnat pomoc, aby se mohl vyrovnat s nevyřízeným účtem ze strany zabijáků, místo aby frajersky leštil kolty a čekal na vyvrcholení. Tímto však dostává celá zápletka mnohem lidštější a uvěřitelnější rozměr, ke kterému solidně kontruje taky linka s novomanželkou v podání úžasné Grace Kelly. Bezchybně napsané postavy mají pro své chování jasné důvody, zvláště postupné odpadávání „starých dobrých přátel“ (rodina, strach o holý život, zbabělost) je vykresleno úžasně a když se k tomu všemu přičte nervózní odpočítávání necelé hodiny, musí každému být jasné, že tento film do výběru toho nejlepšího rozhodně patří! (11.09.2006)

Na westerny moc nejsem, ale na High noon jsem slyšel a četl samou chválu, tak jsem se podíval. A věřte nebo ne - nebylo to špatné. Ovšem jako o kultu bych o tomto filmu nehovořil. Připadá mi, že herecká dvojice Gary Cooper / Grace Kelly dostává u amerického publika automaticky tuto nálepku.. Snímek, který si zakládá na reálném čase a na souboji v pravé poledne, a přitom vidíme v každém záběru jinak dlouhé stíny, je pro mě technicky nezvládnutý.. a je mi jedno, že se točil na začátku padesátých let.. (11.08.2010)

Klasika. Napriek tomu, že hlavný hrdina väčšinu filmu chodí po meste a zháňa dobrovoľníkov, je to celú dobu zaujímavé. A to predovšetkým preto, že sú tu dobre rozpracované/naznačené vzťahy medzi postavami. Celé je to dosť "suché" ale práve táto absencia akéhokoľvek pátosu či nadšenia zo zabíjania robí z filmu čosi viac. Skvelá práca s hudobným motívom, občas fajn zábery kamery, výborná práca s ubúdajúcim časom. Gary Cooper ani nemusel veľa hrať, všetku beznádej jeho postavy má vpísanú v tvári... (17.12.2012)

Šerif jednoho zapadlého městečka je připraveno stanout tváří tvář svému odvěkému nepříteli, který má dorazit poledním vlakem. Poledne bude za hodinu. Otázkou tedy je, jak vyplnit volný čas. Scénárista Carl Foreman si s ní poradil bravurně. Děj mezi svatbou a příjezdem vlaku není jen vatou, snažící se úporně udržet divákovu pozornost. Ač naplňuje typické schéma o chlapské odvaze, postoji k morálce a zodpovědnosti, naplňuje jej za pomoci výtečně zvolených herců a vedle sebe úhledně poskládaných dialogů, z nichž každý zvlášť graduje. Způsob, jakým pak graduje celý film, je ohromující. Gary Cooper prochází vylidněnou ulicí, město se zalyká napětím, blížící se střet je nevyhnutelný. Čtyři neohrožení desperáti, z nichž minimálně jeden vzbuzuje zasloužený respekt, versus jeden poctivý šerif, který už vlastně šerifem být neměl a který teprve v tomto krizovém okamžiku zjistil, jak to vlastně je s tou lidskou (ne)vděčností. Posledních dvacet minut „pseudo-psychologického westernu“ V pravé poledne patří k jasným vrcholům žánru. Fred Zinnemann měl v té době ty nejpozoruhodnější filmy před sebou, Gary Cooper za sebou, oba dva nicméně do Pravého poledne vložili maximum. 90% (28.11.2007)

Buď pořád se mnou lásko sladká / tvůj úsměv je mé bázně štít / a tak tu stojím bez pozlátka / až jednou zmizí co je mně cizí / jen pro tvůj úsměv chtěl bych žít... při těchto verších a tónech ústřední melodie mám vždycky srdce až v krku. "V pravé poledne" není jen westernová klasika, je to rovněž kritika lidských povah. Až na malé výjimky jsou obyvatelé zdejšího městečka sebestřední sobci, myslící jen a pouze na sebe, od nichž se statečný šerif Kane těžko dočká pomoci. Gary Cooper ho zahrál naprosto bezchybně a zcela po právu získal Oscara. V jeho tváři je dokonale vepsána beznaděj (díky hercovým zdravotním komplikacím tak nabývá na přesvědčivosti). S přibývajícími minutami se napětí stupňuje a atmosféra houstne a houstne a vrcholí v závěrečné desetiminutovce. Tiché město, všichni zalezli a festovně se schovali, čtyři všehoschopní gangsteři procházejí se smrtí v očích městem, slunce praží a on je sám. 100%. (12.02.2005)