Trosečník

Film, který se prakticky obešel bez scénáře, protože v jeho druhé (nejdelší) třetině, když je Tom Hanks na ostrově, se baví maximálně s volejbalovým míčem Wilsonem. Krásný snímek, který umí zahrát na city diváka, což mi někdy vůbec nevadí a toto je přesně ten případ, kdy se rád nechám rozesmutnit. Hanks kvůli roli přibral téměř třicet kilo, aby je pak zase shodil. Helen Hunt je šarmantní jako vždy a celé dílo podtrhuje krásná hudba Alana Silvestriho, která na tento film pasuje jako hrnec na zadek. Závěrečná scéna na (životní) křižovatce nepotřebuje další komentář... (12.12.2009)

Naprosto souhlasím s Tosimem, že si uvědomíme, co je a co není důležité. Ovšem problém je v tom, že právě protikladu - NEZBYTNĚ NUTNÉ PRO ŽIVOT vs. KONZUMNÍ ŽIVOT", mohl Zemeckis využít v mnohem větší míře. To odbyl pouze několika záběry (Hanks u stolu s kraby a zapalovačem). Místo toho nás v závěrečné čtvrtině zavalil citovou lavinou, u které si možná někteří pobrečeli, ale mně vysloveně štvala. Škoda, tak atraktivního tématu šlo využít mnohel lépe a skvostně vyhublý Hanks s božským plnovousem by si to určitě zasloužil. (08.05.2003)

(Komentář obsahuje spoilery!) Beru jako osobní křivdu, že Tom Hanks nedostal za tuto roli Oscara, ale odnesl si ji Russel Vrána za prvoplánovou postavu gladiátora, kterou mohl odehrát třeba i troglodyt typu Dwayne "The Rock" Johnson nebo libovolný orangutan a film by byl stejně úspěšný! Protože "Trosečník" stojí a padá s postavou hlavního hrdiny - bez skvělého hereckého výkonu by to prostě byl těžký propadák. S Chuckem Nolandem jsem prožívala každou nesnáz, frustraci, každé jeho zranění mě přimělo syčet bolestí a na brusle se dodnes dívám s velice rozporuplnými pocity. A jak často vás rozpláče, že někomu uplaval míč? Mně teda v kině padaly po ksichtu slzy jak skleněnky - dlužno dodat při verzi v původním znění. Nic proti dabingu Vladimíra Dlouhého, ale "Trosečníka" neprocítil dostatečně. Za zmínku stojí i samotný pád letadla, který na mě zapůsobil jen o trochu slaběji než kultovní Hanksovo vylodění v Normandii. Zapomenout nesmím ani na fyzický výkon tohoto Pana Herce, ten váhový nepoměr předtím/potom je úžasný a přidává příběhu na přesvědčivosti. Ať jenom nechválím - "Trosečník" má jednu obří slabinu: je dlouhý, zbytečně dlouhý, příšerně dlouhý, giganticky dlouhý a pokud to sledujete v TV, kde Vám do toho jebnou ještě tři prdele reklam a upoutávek, pak je přímo k posrání DLOUHÝ. Zemeckisovi asi nikdo neřekl, že se film dá sestříhat:-/. 73% (11.04.2011)

Je to zvláštní. Trosečník zdánlivě obsahuje všechno, co ho předurčuje k triumfálnímu úspěchu, tedy atraktivní námět, výborné herecké obsazení, velké režisérské jméno, slušný scénář, přiměřeně velký rozpočet a tak bych mohl pokračovat. Přesto to ve výsledku nějak skřípe, cítím určitou nenaplněnost očekávání a čtvrtou hvězdičku se mi dát nechce, jakkoliv je ten film znevýhodněný faktem, že jsem ho viděl v televizi. Na velkém plátně bych se možná přece jen ke čtvrté hvězdičce přiklonil. Přemýšlel jsem, co mi tam přebývá nebo schází, je to částečně určitou melodramatičností, ale pořád jsem nebyl schopný definovat jádro problému. Až mi zrak sklouzl na komentář Marigolda, který přesně popsal to, na co mi scházela slova. Takže tentokrát doporučím hledat myšlenku někde jinde - přesně, jak to Marigold napsal, Trosečník je příliš doslovný, zbytečně rozmáchlý, patetický a přeplácaný. Při vší snaze nestrhne, byť Hanks ze sebe vydává maximum. Celkový dojem: 65 %. (09.03.2015)

Zemeckisovy filmy mě nikdy moc nebraly, přišly mi vždycky jako nejmainstreamovější mainstream, což jsem si potvrdil i u Trosečníka, když jsem se k němu konečně dostal po více než 20 letech od jeho vzniku. Jasně, Hanks je skvělý jako vždy, ale ten jeho pobyt na ostrově mi přišel překvapivě dramaticky plochý a osobně jsem asi čekal, že na tom ostrově zažije něco zajímavějšího, třeba nějaké setkání s divochy by mi tam dávalo smysl (podobně jako třeba v Modré laguně, na kterou osobně nedám dopustit a která je pro mě asi vrcholem trosečnických filmů). Potom mě tam taky zaskočil ten nečekaný skok v čase o 4 roky dopředu (jakož i samotné závěrečné rozuzlení, které se mi moc nelíbilo), a dál nemám rád filmy o osamělých postavách v divočině, kterým se dějou různé příšerné věci, typu že si musí sami vytrhávat zub nebo prodělají nejrůznější drásavá zranění (Iñárrituův Revenant budiž asi jejich nejpříšernějším zástupcem - osobně mě vyloženě fyzicky bolí na něco takového ve filmu koukat a nesnáším to). Chápu lidi, kteří ten film milují a kteří se u něj dojímají k slzám, ale osobně mi tam emotivní přišla jen scéna pádu letadla, a pak už mi všechno ve srovnání s tím peklem přišlo tak nějak krotké a bez napětí, což ostatně lze říct podle mě o celém filmu, protože je od začátku zcela evidentní, že se Chuck z ostrova dostane, otázkou je pouze po jak dlouhé době a co ho bude čekat po návratu. A v tomto ohledu mě ten závěr nepotěšil, jak jsem již zmiňoval, protože bych u takového filmu ocenil happy end, abych se zahojil po všech těch strádáních, leč nedočkal jsem se - a proto mám spíš tendenci se na ten film dívat víc kriticky. (22.11.2021)