Cesta do pravěku

Jeden z top CZ filmů, které nepřestávám obdivovat. Karel Zeman je i v dnešní moderní době vzorem pro mnoho našich i světových filmařů, jež se klaní jeho práci a chovají k němu úctu jmenovitě například Tim Burton. S čím ve své době musel pracovat, že vesměs každý z jeho štábu měl i své druhé občanské zaměstnání, ze kterého čerpali návody, jak zpracovat triky a jaké skvosty z toho vzešly! Jako dítě jsem Pravěk žrala a nemohla jsem pak usnout. Pamatuju si, jak moc mě zasáhla bitva mezi něcosaury. Jak bojovali, jak se pokousali, jak krváceli a POZOR, TEĎ PŘIJDE SPOILER ... a jak ten jeden nakonec umřel ... KONEC SPOILERU. Stejně by mě zajímalo, jak se nakonec dostali domů? Jak se dopravili všemi těmi "horami", proti proudu řeky, bez lodě ... :-) (03.04.2021)

Jeden z nejbásnivějších a nejkouzelnějších pověstných až bájných filmů mého dětství svou jiskřivou imaginací, objevností triků, způsobem průniku do historicky nedostupných a tehdy takřka neznámých dob, i patosem svých pionýrských - a to doslova, včetně od skautů okopírovaných šátků - dětských hrdinů dodnes vyvolává mocné pohnutí ve svých divácích-pamětnících, ale, jak se zdá, také u diváků dalších generací. Česká škola animovaného a vědeckofantastického filmu - mezi její další šperky patří mj. dnes již rovněž klasičtí NÁVŠTĚVNÍCI - je a bude výzvou pro další filmařské generace. A současně pozitivní alternativou českého diváka k přemíře amerického filmového "zboží", které v tak velkém rozsahu spíše škodí než prospívá. Všem. (26.08.2007)

Úžasné mistrovství Karla Zemana žel zestárlo opravdu rychle, hlavně v posledních letech. A když upustím od revolučního vizuálu, příběh neexistuje, je to spíše dokument a děcka mně těmi přechytralými řečmi otravovali. A absence závěru to zcela poučné zaměření, které ale postrádá jakoukoliv zajimavost kromě toho vizuálu, podtrhuje. Škoda, 4 hvězdy jen pro tu revolučnost. (18.04.2012)

Využil som príležitosť a ešte raz som si pozrel film z praveku o praveku. Nebol by som rád, aby moje záverečné hodnotenie ovplyvňovala nostalgia, súcit so Zemanom alebo potreba pritakávať, keď všetci píšu, že ... Cesta do praveku neodmysliteľne patrí do histórie filmu. V dobe vzniku bola pre mladých divákov tým, čím je Jurský park pre ich vnúčatá. Súčasne si myslím, že Cesta do praveku na obrazovky nepatrí a ak, tak minimálne v päťročnej frekvencii. Ani počítačové hry, ktoré sa hrávali na Sinclair ZX 64 už dnes nikto mladým neponúka. Napriek tomu, že nostalgici na ne nedajú dopustiť. (01.11.2010)

„Život sa stále mení. Ako morské vlny. A tak to pôjde celé veky. Donekonečna.“ Filmy s monštrami tu samozrejme boli už pred legendárnou CESTOU DO PRAVEKU (1955), ale príšerky v KING KONGOVI (1933) a STRATENOM SVETE (1925) boli predsa len o niečom inom. Vizionársky režisér Karel Zeman (neskôr nakrútil ešte bomby VYNÁLEZ SKAZY/1958 či UKRADNUTÚ VZDUCHOLOĎ/1966) neuprednostňuje akciu, väčšina konfliktov medzi ľuďmi a pravekými zvieratami sa končí skôr, ako sa poriadne začne (hrdinovia skrátka utečú alebo odplávajú o pár metrov ďalej), nikto z nich nie je zožratý Tyranosaurom Rexom a najhrôzostrašnejšia časť česko-slovenského filmu si vystačí s jednou jaskyňou pravekého človeka a strašidelne vychládajúcim ohňom (pozrite, nestojí tamto?). Mrazivá atmosféra, ponorená do ticha vládnuceho naprieč celou pustou krajinou (že by Stanley Kubrick v opičom prológu 2001: VESMÍRNEJ ODYSEY odpisoval?), patrí k najprepracovanejším, aké som kedy vo filmoch videl (bez ohľadu na rok výroby, žáner a krajinu) a slabší scenár (štyria chlapci putujú krajinou, objavujú záhady a potom sa vrátia domov) neprekáža. Ale baviť sa o tom, že Spielberg v roku 1993 (JURSKÝ PARK) nemal čisté svedomie, je naivné (nikto nemá patent na dinosaurov, ani Karel Zeman). (26.02.2006)