KIMI

Na zadek jsem z Kimi nespadl, ale zároveň jsem se nijak nenudil. Kombinace různých klišé a známých postupů, Oknem do dvora počínaje a Zvětšeninou konče, naroubovaná na současnost, byla překvapivě svěží, stejně jako modrovlasá mařka s agorafobií za krkem. Zpětně je to celé hodně jednoduché, až primitivní s trochu uchvátaným koncem, ale na druhou stranu 89 minut je v dnešní přepálené době opravdu příjemná stopáž. A Zoë Kravizt velké překvapení ... (19.03.2022)

Takový život agorafobika, si svoji zajímavostí na dlouhou dobu vystačí. Věčné pohledy z oken, "rozhovory" se sousedy, nebo velmi svá návštěva zubaře. To je potom až škoda, že se Angele nakonec povedlo opustit byt a tím i jeho správně tísnivou atmosféru. Ne že by to venku bylo až tak jiné, nakonec sledovat Angelu mezi lidmi má také své, jenom to chtělo lehce zapracovat na těch kolem ní, protože takhle to celé trochu sklouzává do komedie. Což naštěstí "vysvětlí" pojetí finále, v němž je čas zavzpomínat na tátu a udělat řádnou Sabotage. Bytová část je rozhodně silnější, venkovní je více nadsazená, obzvlášť právě závěr k němuž i díky tomu sedne fajn scéna u dveří. Obě potom pojí výborná kamera a hudba Cliffa Martineze. 75% (20.07.2022)

Příjemná thrillerová podívaná se skvělou Zoë Kravitz v hlavní roli. Filmů na podobné téma jsem zřejmě neviděl tolik, aby mi scénář přišel vyloženě neoriginální. Navíc je chytře zaobalený jednak moderní technologií a jednak aktuální (post)covidovou dobou. Úvodní třetina soustředící se na život s agorafobií je podle mě udělaná výborně. Naproti tomu ve druhé půlce umí být film solidně napínavý a finále zase funguje díky svému až překvapivě absurdnímu vyznění. Hodně se mi líbilo, když v nejvíce napínavých scénách hrála pomalá a klidná hudba, která se tam vlastně vůbec nehodila a zároveň do těch scén sedla naprosto perfektně. Škoda postavy přítele, který sloužil spíš jako taková výplň, a celkového nepřílišného prokreslení celé korporace. Přesto mě film celých 89 minut hodně bavil. 7/10 (10.03.2022)

Steven Soderberg se ve svém nejnovějším počinu KIMI věnuje hned třem základním tématům. Prvním z nich, který divák odhalí hned v úvodních minutách, je problematika agorafobie. Tedy úzkostného stavu, při níž má tímto postižená osoba chorobný strach opustit svůj domov a pobývat na veřejném prostranství. Psychickému rozpoložení jedince navíc nepřidávají ani souvislosti spojené s covidovou situací. Existuje nějaká hranice toho, kdy už se člověk trpící touto poruchou vydá mimo "bezpečí" svého domova? Dalším významným tématem je zamyšlení se nad přínosem virtuálních asistentů v běžném životě (Siri pro Apple, Alexa pro Amazon či Google asistenta od stejnojmenné značky). Právě z nich vychází samotné jméno snímku KIMI. Tito asistenti by nám měli život ulehčovat, ale je tomu skutečně tak? Třetím a na virtuální asistenty úzce navazujícím tématem jsou hrozby, plynoucí ze svolení nakládat s vašimi osobními daty. Neposkytují lidé firmám typu Google, Facebook, Apple ad. příliš mnoho osobních informací, které mohou být ve finále zneužity proti nim samotným? Právě docílení zamyšlení se nad těmito tématy jsou hlavním účelem KIMI. To činí prostřednictvím velmi přímočarého thrilleru, který připomíná takovou soft variaci na Muži, kteří nenávidí ženy, jen s tím rozdílem, že záporáci jsou zde totální paka. Ne nadarmo se nám zde vyskytuje „easter egg“ v podobě herce Devina Ratraye, celosvětově známého ze snímku Sám doma, ve kterém hrál bratra Kevina Buzze. Sám zde právě pod jménem svého bratra vystupuje "). To má symbolizovat jakousi paralelu k totálně neschopným zločincům ze zmíněného Sám doma, kteří zde vyvolávají onen komický feeling, a to zde paradoxně bere snímku v samotném závěru těžce nasbírané body. I přes vyloženě nepovedený konec si snímek KIMI zaslouží za svůj myšlenkový přesah tříhvězdičkové bodové ohodnocení. 🙂 (14.03.2022) (14.03.2022)

Obstojná postcovidová variace na Carusovu Disturbii v online světě, z formálního hlediska v podstatě bez připomínek. Zároveň jsem se ale od druhé půle nemohl zbavit pocitu, že Steven Soderbergh buď již skutečně ztratil svůj dřívější silný autorský otisk nebo to od něj bylo v tomto případě přímo vyžadováno. David Koepp a Cliff Martinez jsou ve svých oborech taky v podstatě ikony, přesto to celé působí tak nějak sterilně bez jakéhokoliv záchvěvu invence či originality. Dobrý spotřební materiál pro stream (když to srovnáte s libovolným „Netflix originálem“ z poslední doby, tak možná více než dobrý), jen bych možná od takovéto sestavy čekal prostě víc. [60%] (09.04.2022)