Byl jednou jeden král...

V případě pohádky Byl jednou jeden král nelze hovořit o filmové adaptaci, ale spíš o werichizaci klasické pohádky Boženy Němcové...která se ovšem povedla na 110 procent. A to se psal hrůzný rok 1954. Je až neuvěřitelné, že tak krásný autorský, byť ,,jen" pohádkový film, natočil Bořivoj Zeman právě v téhle mezní době (každý jiný než pohádkový film by byl nutně dobově schématický...i když něco málo jako nutná úlitba režimu prosáklo i sem - zdegenerovaná šlechta, krále přechytračí prosťačka z podhradí a on se do prosté ženštiny též zamiluje atd.). Ale ono je to vlastně zákonité, že v těch nejhorších časech sahá těžce zkoušený národ po dílech ikony národního obrození, Babička byla brilantně zfilmována za protektorátu i v čase normalizace a v 50. letech nezbylo k úlevě národu než werichizovat klasickou pohádku s lidovými motivy Sůl nad zlato. Je v tom cosi hlubokého z národní historické zkušenosti... (25.12.2013)

"Chce se mi co?" ...pozerať rozprávku! A je tu ďalší dôvod, prečo sa tešiť na vianočný program. Rozprávka každého dieťaťa v neskutočne vtipnom podaní, s krásnou atmosférou. Akurát mi stále vadia princezné Zpěvanka a Drahomíra a strašne ma iritujú. Podstata rozprávky sa mi ale akosi stráca pri neskutočných výkonoch Wricha a Buriana. Škoda, že sa nestretli viackrát. 85%. (25.12.2007)

Za prvý nevim, co to je, za druhý mě to uráží aneb samolochtací Vlasta, neodolatelný Fanda na hranicích, trio podivných princů a bába kořenářka v pohádce, ve které se báječně zrecykloval předchozí Werichův monstrprojekt z Rudolfinské Prahy. Musím dodat, že mě velmi baví dobová diskuse kolem pohádek 50. let, kdy je vlastně všechno kromě Krasomily špatně. Například Film a doba se v roce 1957 ptá, zda autorský přístup Jana Wericha měl vůbec právo na transpozici české spisovatelky, která se nemohla bránit? A především, Werich nic nového české flmové pohádce nepřinesl! :D (16.12.2010)

Film, v němž Horníček hraje Krásného prince, nemůže jít pod pět. Jakkoli nejsem vyznavačem národního božstva Werich, oba "jeho" velkofilmy jsou jedním z mála z první poloviny 50. let, co mohu akceptovat, co mohu také vidět vícekrát. I tento film propaguje "beztřídní společnost", holduje "pracujícímu lidu" atd., dělá to však způsobem, který kombinuje vševěkou pravdu s werichovským vhledem a vtipem. No a Zeman tohle točit uměl. Navíc jedině Werichovi se Zemanem vděčíme za to, že jako vzpomínka "poválečný Vlasta Burian" nezůstává kolaborantský trapas Slepice a kostelník, nýbrž dokonalý sparingpartner Atakdále, který je pro mne jednou z nejlepších Burianových postav vůbec. Ale i samotný Werich je zde velkolepý, nemluvě o nepřekonatelné Marušce Mileny Dvorské. Klasicky jediná postava, která tu kazí dojem, totiž pan Dokonalý, který odmítá královskou korunu, ale žádá funkci porybného, žádá zvláštního výkladu: nuže v přímé návaznosti na "utonulého" krále Já Prvního (a vynořivšího se Já Posledního) jde zcela jistě o podivuhodně jasnozřivou kritiku kultu osobnosti, o dva roky dříve, než s tím na uzavřeném zasedání ÚV KSSS(b) přišel Nikita Chruščov. (12.03.2012)

Jan Werich a Vlasta Burian v dokonalé souhře dvou hereckých mistrů, kteří pod režijní taktovkou Bořivoje Zemana a s pomocí dalších skvělých hereckých osobností, vytvořili nadčasovou pohádku s prvky fantasy, která přežila už několik dekád. Tehdy mladičká Milena Dvorská, charismatický Vladimír Ráž, trojice vykoukaných princů, kouzelná babička (její scéna s Burianem chytá za srdce), ale i nekonečný dalekohled, lívanec pro celé království či duchařská scéna, zakončená slavnou Burianovou hláškou (Tajtrlík). Je tady prostě spousta báječných postav, scén i trvanlivých pravd. Film, který tehdy v československých kinech navštívilo 6 milionů (!!) diváků. Společně s Čerty nejsou žerty a Císařův pekař/Pekařův císař, moje nejoblíbenější česká pohádková komedie a neochvějná vánoční jistota. (28.09.2021)