Belfast

V častém porovnání s Cuarónovou Romou Belfast opatrně vítězí, protože Branagh se nesnaží vlastní zážitky a náhled na svět cementovat jako pomník či věčnou pravdu. Stejně jako téměř každá podobná galerie vzpomínek ale dojíždí na emocionální dopad, který je spíš tušený a opatrný, než aby dokázal vzít za srdce. Každá školní hodina, rošťácká vylomenina nebo položený batoh jsou jen obrázky z dětství někoho jiného a působí bledě v porovnání s libovolnou dětskou výpravou nebo průšvihem, které si zažil divák sám. Nejlepší scénou samozřejmě zůstává častokrát zmiňovaná Everlasting Love. Kdyby byla scénou poslední, nechám se jejím nábojem spolknout úplně a v hodnocení zapomenu na všechno, co jsem doteď napsal. (07.03.2022)

Asi bych tomu měl dát tři hvězdičky, ale dneska jsem dal Kennethovi už jednu pětku, tak mě nikdo nemůže obvinit, že jsem vůči němu vysazený. Jeho opulentní exhibicionistický filmařina do puntíku naplňující zvolené formáty ale sedí mnohem víc k hvězdně obsazené detektivce než k filmu z dětství, který by měl být intimní. Velcí režiséři (a Branagh se za velkého režiséra jistě považuje) rádi točí tyhle pocty svým vlastním dětstvím a v téhle je podle tabulek jistě všechno v pořádku. Ale jinak je to fakt ukrutná nuda a šablona. (09.02.2022)

Po vzoru jiných velkých režisérů, tak i Kenneth Branagh nás černobíle zve do intimnějšího příběhu inspirovaných jeho dětstvím. Na rovinu je nutno říci, že jinde to fungovalo o poznání lépe. Belfast totiž působí dost vyfabrikovaně. Intimita se vytrácí a spíš tu cítím kalkul. Jinak je mi jasné, že to muselo být v Severním Irsku poměrně divoké a nejedna rodina musela udělat nejedno těžko rozhodnutí. Herecky je to samozřejmě také v pořádku a trvalo mi třeba půl hodiny než jsem zjistil, že Caitriona Balfe není Jennifer Lawrence. (23.01.2022)

I tato černobílá, režisérská, křehká, osobní výpověď mě nechává naproto chladnou. O facku lepší, než Roma o psích hovnech, kterou si nikdo lucidní opakovaně více nepustil. Belfast má sice podstatně zajímavější děj, ale čeká ho stejný osud. Bohužel zřejmě včetně Oscara. Almodóvarova Bolest a sláva mi sedla, ze šuplíku těchto podivných počinů jinak schopných režisérů, nejlépe. Pánové by mohli založit filmařské hnutí s názvem Dogma childhood, jednou z podmínek by měly být nekonečné záběry na obličej dospělého očima dítěte, který diváka vůbec nezajímá. Za krásnou kameru a perfektně natočený videoklip Everlasting love 2x Otčenáš. (27.12.2021)

Vzhľadom na ohlasy som sa trochu obával akademickej nudy. Avšak aj napriek tomu, že si Belfast nakrútil Branagh predovšetkým pre seba, tak nezabudol ani na divákov. Film má solídne tempo, je plný života, aj keď je hlavnou postavou, viac menej, malý chlapec, tak pohľad na vec nie je čisto detský, ale nájde sa viacero temných momentov. Čiže nakoniec je film presne opačný ako som čakal. Nechýba ani motív Mesiaca, respektíve dlhej cesty podobnej k ceste na Mesiac, čo sa k dobe hodí. Osobne by som si na mieste Buddyho otca zvolil Vancouver. (23.07.2023)