Knoflíkáři

O tomhle (kultovním) snímku jsem už dost slyšel (hlášky typu Neživíš, nepřepínej! či Nežereš maso, nepochopíš vtip! už doslova zlidověly) ale až dnes jsem Knoflíkáře viděl poprvé. Líbila se mi ta propletenost, herecké výkony Kodeta, Holubové a Hrušínského a (hlavně ze začátku) ta nenapodobitelná atmosféra. Ke konci se sice film neubrání nudnějším momentům, ale jako celek jsou Knoflíkáři rozhodně nadprůměrní a opravdu kultovní. Málo chybělo a byl z mé strany plný počet. 80 %. (23.04.2011)

Film, který na mě v pubertě udělal ohromný dojem. Každá z povídek je sama o sobě malý klenot (ta poslední je bohužel nejhorší), ale postupně se začnou skládat v ďábelsky promyšlený celek. Knoflíkáři jsou zkrátka Zelenkovo Pulp Fiction, včetně toho, že celek dává dohromady víc než soubor částí. Navíc je tenhle film skutečně tím, čím se čeští režiséři donekonečna zaklínají - fungující hořkou komedií. Příjemná ozvěna toho nejepšího ze zlatých šedesátých. (10.12.2003)

Velmi důmyslně a bezvadně provázaný povídkový film, který je, ostatně jako hustá většina povídkových filmů, nevyrovnaný. Štěstí z Kokury - o Japoncích, kterak se naučili říkat fucking weather a kterak město Kokura to zkurvený počasí zachránilo od destrukce atomovou bombou. Nepříliš záživné, ovšem pro příští děj nezbytné. 50%. Taxikář - téměř Jarmuschovská povídka s příjemným humorem a skvělou pointou... vlastně dvěma skvělými pointami. 90%. Civilizační návyky - sólo pro Vladimíra Dlouhého coby metrosexuálního psychologa s mimořádně hořkým koncem. Nepříliš vtipné, ale silné. 70%. Poslední slušná generace - knoflíkář Bořivoj Navrátil, letec Jiří Kodet, sonda do hlubin úchylek dvou mužů vyšší společenské třídy, dostatek černého humoru, při kterém mrzne úsměv na rtech. Pointa neuvěřitelně drsná ( i když jsem ji už na začátku uhodl). 80%. Pitomci - no a máme tu vrchol. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského ml. a Evy Holubové, spoustu hlášek a mraky výtečného konverzačního humoru. Nejhumornější a nejlepší povídka. 100%. Duch amerického pilota - povídka, která mě nijak zvlášť nechytla, ovšem se skvělým vyústěním a zakončením všech povídek najednou. 60%. Dodatek: Petr Zelenka je jeden z nejoriginálnějších režisérů naší novodobé kinematografie. Jde zcela proti konvencím a skvělým způsobem dokáže rozčeřit stojaté vody Českého filmu. On prostě nedokáže natočit "normální" film. "Knoflíkáři" jsou jedním z jeho typických filmů, kdy se jednu chvíli na hlas smějete a jindy se propadnete do depky. Přes svoji nevyrovnanost (to je ale vlastnosti téměř všech povídkových filmů) hlavně díky skvělé provázanosti šestice povídem mohu snímek bez výhrad doporučit. 75%. (19.07.2009)

Pankáčská vzpomínka na Prahu devadesátých, která sice postrádá mnohdy prostředky a ještě častěji herectví (což obzvláště vyniká ve srovnání s fantastickou Holubovou a Hrušínským), nicméně jako protestsong budí neskutečné sympatie už jen díky hravému, uzavřenému scénáři. Závěrečné povídky Pitomci a Seance jsou jedněmi z českých devadesátkových filmových vrcholů. Škoda Miro Gabora, jednoho z našich nejšikovnějších porevolučních kameramanů, který se uhnízdil v krysím závodu současného seriálového dna. Knoflíkáři si dle mě zaslouží remake. (08.09.2015)

Originální (nejen na české poměry) skládanka více či méně propojených více či méně povedených povídek. Přesto z filmu nejsem tak nadšen, jako všetšina mých přátel, vesměs zhulených notoriků, kteří vynášejí Knoflíkáře do nebes pouze kvůli hlášce „Fucking weather“, zubní protéze mezi půlkama a další hlášce „Neživíš tak nepřepínej!“. Ano, toto jsou nádherné okamžiky, z kterých jem nadšen i já, jenže na rozdíl od svých přátel, kteří v hluchých částech filmu přožívali silný zásek na svislé čáře poskakující po plátně, já se docela nudil a při poslední povídce, která je z celého filmu jednoznačně nejhorší se raději zhulil taky. (05.06.2008)