Tygří klec

Béčková pecka z mládí se vrátila a… už to taková sláva pochopitelně s odstupem času není. Tehdy totiž divák nevnímal ty neuvěřitelně plytké dialogy, zoufalé infantilní vtípky a typicky podivné asijské emoce, kdy se jednotlivé postavy snaží vyjádřit své zvláštní myšlenky. Pravidelně ale přicházela choreograficky poutavá řežba, kdy kmitaly nohy, ruce a vše, co bijcům přišlo vhod. Série Tygří klec má totiž významnou osobnost na režisérském postu: Woo-Ping Yuena. Muže, který válel ve své domovině, a zazářil i za oceánem díky Matrixu a Tygru a drakovi, ve kterých vytvořil naprosto geniální choreografii. (13.02.2022)

Příběh to má typicky hong kongsky jednoduchej a scénář typicky hong kongsky k pousmání, stejně jako herecký výkony, ale tady jde zejména o akci, která začne zhruba po 10ti vteřinách filmu a skončí se závěrečnejma titulkama. Střílečky jsou sice trošku jednotvárný a jednoduchý, ale je jich hromada a municí se fakt nešetří ani omylem a když dojde na boj muž proti muži, tak se dá shlídnout opravdu slušná choreografie a tim i kvalitní bitka, což u mistra podobných záležitostí Woo-pinga neni žádná novinka a spíš by bylo divný, kdyby to tak nebylo. Nicméně trošku zamrzí, že se tu mladej Donnie Yen zrovna moc neohřeje a i když je tady zhruba polovinu filmu, tak si moc nezabojuje, na druhou stranu ho docela solidně nahradil Jacky Cheung a skvělej Simon Yam (17.06.2009)

Svižný honkonský akčňák s vtedy začínajúcou mladučkou hviezdičkou - Donniem Jenom. Pozitívne prekvapilo, že Donniemu čoby jednej z hlavných postáv sa nepodarilo "dohrať" do konca. Dejová stránka síce nepôsobí extra ucelene, napriek tomu to až tak nevadilo, pretože samotná zápletka je vyskladaná poctivo, na osemdesiatkový honkonský akčnák až nečakane skvele. No a súboje sú štandartne dobré...ako vidno, v Hongkongu ovládajú kung-fu nielen žltí "domorodci", ale aj bieli. (30.03.2016)

Klasická hongkongská gangsterka okořeněná menší dávkou pěstních soubojů, bohužel s jen průměrnou choreografií. Tedy až na účast Donnieho Yena a jeho střetnutí se zuřícím býkem Michaelem Woodsem, které si v několika dalších filmech zopakoval. Ultimativní krása. Ve zbytku se dočkáme jen typické smršti poměrně nezáživných přestřelek, spletitého a přesto velmi prostého děje, špetky hihihumoru a obvyklého asijského smyslu pro afekt. Ucházející trojčička. (15.12.2015)

Jeden z mnoha porevolučních distribučních úlovků společnosti Intersonic, který sice oplývá poměrně významnou osobností na režisérském postu, ovšem kvalita výsledného a v konečném účtování dosti mdlého produktu, tomu silně neodpovídá. Triviální scénář a adekvátně vypointované dialogy jsou pochopitelně a bohužel samozřejmostí, stejně jako dobový dabing, který přebije i poslední špetku originálního zvuku a dosti tím ruinuje celkový divácký zážitek. Bohužel hlavní koření žánru, kterým bezpochyby akční pasáže jsou, je trestuhodně nevýrazné, neoslovující a průměrné. Nevýrazní hrdinové umírají jako na běžícím pásu a neustálé souhrnné retrospektivy lezou krkem stejně, jako naivní psychologie a zmatečné jednání tupých postav, s nimiž se sžít představuje nadlidský a vpravdě nesplnitelný úkol. Gratulujme tvůrcům alespoň k několika solidním a zapamatovatelným momentům, které poněkud provětrávají nezáživný a zjevně horkou jehlou šitý produkt. (05.05.2005)