Chudáčci

Hravý a kreativní film jak po stránce příběhu, tak vizuální identity. Viděl jsem Chudáčky popisovat, jako vyzrálejší a dospělejší verzí Barbie a pod to bych se podepsal na sto procent. Tohle to jsem chtěl od Barbie! Bella Baxter je svým způsobem také panenkou, která jako nepopsaný list papíru vyráží na cestu kolem světa, aby ho poznala a pochopila. Mezi tím se formuje její osobnost i její pohled na svět. Po audiovizuální stránce tu nejde absolutně nic vytknout. Je to poeticky překrásné a každý záběr, kulisa i barva tvoří slast pro divákovi oči. Scénář je zase plný bohatých, do hloubky rozpracovaných témat, motivů i myšlenek o ženské roli ve společnosti, objektivizaci, zajetých normách, strastech světa a hromadě dalších komplexních témat. Bella jakožto dětská mysl v těle dospělé ženy je fascinující postava na sledování, která svým pohledem na svět nepřestává bavit a fascinovat v jediné scéně. Emma Stone tuhle komplikovanou a komplexní roli předává absolutně uvěřitelným hereckým výkonem. Ovšem i všechny ostatní postavy a herci dotváří tuto černou dramatickou komedii. Willem Dafoe je jako vždy dokonalý a Mark Ruffalo překvapil svým energickým humorným herectvím. Avšak tam kde scénář boduje se svou intelektuální rovinou, lehce ztrácí na svém tempu se strukturou. Několikrát příběh přešlapuje příliš dlouho na místě a finále skrze svůj dodatek ztrácí perfektní tah na branku. Přitom bych jednotlivé scény nevystřihával, jen to lépe rozvrhl, aby to tak krkolomně nenarušovalo drive snímku. Přesto je to silná, chytrá, zábavná, vtipná a přenádherná autorská podívaná, kterou by si nikdo neměl nechat ujít na velkém plátně. (02.02.2024)

Jeden velký „experiment“, který může vzbuzovat rozporuplné pocity. Film je to veskrze bizarní (což je zřejmě pro tohoto režiséra příznačné, pro mě je to však první setkání s jeho dílem, takže nemůžu posoudit), místy může dělat až zvrácený dojem – např. minulost a dětství doktora Godwina Baxtera a jeho vztah s otcem, ale i mnoho dalšího. Na druhou stranu film obsahuje mnoho podnětných myšlenek a zajímavých replik, skoro by se až dalo říct „životních pravd“ vzhledem k tomu, že mnoho vyvěrá z nezastřeného „dětského“ vidění, smíšeného s podivnou jiskrnou dávkou intelektu. V jádru jde o film o svobodě a nesvázanosti pravidly či společností, ale úžeji jde o svobodu žen vůči mužům a jakousi ženskou emancipaci. Nicméně obsah nejde ve skutečnosti moc do hloubky a myšlenky, ač zajímavě podané, nejsou nijak převratné ani nové. Co totiž film opravdu odlišuje a dělá speciálním, je jeho forma, nikoli obsah. Vizuál, scénografie, zpracování příběhu a jeho podání jsou rozhodně nevšední, místy až kontroverzní. Bohužel, určité věci jsou v důsledku trochu sporné a na hranicí přijetí a pochopení, z velké části proto, že film dává velký důraz na sexuální scény a je jich doslova plný. Divák se pak může ptát: Pokud je v těle dospělé ženy mentálně dítě, je vůbec v pořádku dávat tak obrovský důraz na jeho pohlavní život? A pokud je film o emancipaci žen a osvobození z majetnického přístupu a sexismu mužů, proč dobrou polovinu stopáže tvoří scény s nahou Emmou Stone a sexem ve všemožných polohách, což (přiznejme si to) do důsledku potěší především mužské osazenstvo diváckého publika? Není v tom určitá míra pokrytectví? Nemohla jsem si pomoct, ale v tomhle ohledu film dělá dojem, že jde o vyobrazení ženské „emancipace“ z pohledu mužů. A pokud si všimneme, že jak předlohu, tak scénář i režii mají na svědomí muži, možná nejsem tak daleko od pravdy… Nicméně, toto je forma, kterou si film zvolil, a rozhodně si neklade za cíl být umírněný a korektní, takže je nutné ho tak taky brát. Když tedy odhlédnu od některých sporných otázek, jde v zásadě o výborný a nekonvenční film, kterému se rozhodně daří podněcovat diskuzi. Téma svobody je mi osobně blízké a v tomto snímku má sex a fyzičnost své zcela důležité místo, jen by mě popravdě zajímalo, jak by film působil, kdyby se zaobíral i jinými aspekty svobody než pouze sexem. Ohledně svobody jde přece o více, no ne? Jak by film asi působil, kdyby byl v tomhle ohledu více vybalancovaný, se už můžeme jenom domnívat… (na závěr ještě samozřejmě dávám palec nahoru za Emmu Stone a její famózní výkon, této role by se rozhodně nedokázala ujmout jen tak ledajaká herečka). ~(4,1★)~ (17.02.2024)

Hoci Chudiatku nemožno uprieť, že je šialenou a provokatívnou jazdou, i tak ide z hľadiska režisérovej rannej tvorby o pomerne divácky kúsok a z obsahovej stránky aj jeho najčitateľnejší. Yorgos Lanthimos smeruje k hollywoodskemu štýlu, ale našťastie veľmi nenáhlivým tempom a spôsobom, ktorým si udržiava svoj jasný rukopis. Čím je Chudiatko natoľko výnimočné, až mala Akadémia pocit, že si zaslúži byť nominované v 11 kategóriách? V prvom rade ide o výkon Emmy Stone, ktorý je skutočne dychberúci. Naozaj neviem, ktorá iná herečka by dokázala tak výstižne zahrať mnohotvárnosť a dramatický vývoj Belly Baxter. Od detskej otvorenosti, nespútanej mysle, ktorú ešte nekrešú žiadne spoločenské limity, cez ženu, v ktorej sa prebúdza sexualita a zmyselnosť, až po akési záverečné uzemnenie. Oscar by bol v tomto prípade celkom namieste. Emmou to však rozhodne nekončí a hlavnému mužskému hereckému triu (Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef) prakticky tiež nie je čo vytknúť, vrátane maskérskej práce odvedenej na Willemovi. Kostýmová návrhárka Holly Waddington odvádza fantastickú prácu premyslenú do úplných detailov. Všimli ste si, ako sa odev Belly vplyvom času mení a svojou štruktúrou, farbou či zvolenou látkou determinuje jej ďalšiu premenu? Šaty s volánmi ako pre bábiky nahrádza latexový plášť či riasená blúzka, svojimi tvarmi pripomínajúca ženské genitálie a v závere menej odhalené kostýmy ladené do tmavých farieb evokujú Bellyno dozretie. Napriek dominujúcemu viktoriánskemu štýlu, pre ktorý je typické vrstvenie a široké rukávy, nezabúdajme na to, že sa stále nachádzame vo svete Lanthimosa, takže v modeloch nájdeme patričný surrealizmus a stretneme sa aj netypickými materiálmi ako plast či latex. Iba 29-ročný skladateľ Jerskin Fendrix prekračuje akékoľvek hranice konformity a je dokonalou časťou Yorgosovej bizarnej skladačky. Vo svojej hudbe odráža samotný príbeh – zatiaľ čo raz z nej sála hravosť a roztomilosť, inokedy v divákovi vyvoláva skôr pocity trápnosti, až stavy silného znepokojenia. Spolupráca Yorgosa s kameramanom Robbiem Ryanom, ktorý má mimochodom na konte niekoľko fantastických festivalových filmov, nebola tiež ich prvou. Pracovali spolu už na Favoritke, za ktorú Robbie získal Oscarovú nomináciu. Jeho práca s kamerou je rovnako experimentálna a kreatívna ako zvyšné zložky filmu (kľúčové momenty sledujeme často cez širokouhlý objektív Fisheye). Chudiatko je potrebné vidieť opakovane. Nie kvôli komplikovanosti príbehu, ale pre jej vypiplanosť na každom fronte. Snáď jedinú výhradu mám k minutáži, ktorá by sa dala jemne okresať a to práve o zopár sexuálnych scén, ktoré sa chvíľami už zbytočne (i v samotnej myšlienke) opakujú. Každopádne si nenechajte v kinách tento bizarný, hravý, vtipný a nesmierne nápaditý film ujsť. Na Chudiatko tak skoro nezabudnete (18.02.2024)

Film za filmem postupuje Lanthimos směrem k mainstreamu, činí tak ale naštěstí jen velmi pomalými a obezřetnými krůčky. Chudáčci jsou jeho rozhodně nejpřístupnější a nejdiváčtější film, i když tomu první čtvrthodina nenasvědčuje. Po bizarním úvodu se však rozjede poměrně čitelný a předvídatelný coming of age příběh, který pracuje s tématem ženské emancipace v převážně mužském světě bezesporu svěžím, zábavným a vrcholně filmařským způsobem.  Emma Stone jako muži obletovaná, zneužívaná i sexualizovaná Bella zde předvádí výkon na hranici fyzických možností a v superlativech lze hovořit i o kameře Robbieho Ryana, často využívající rybího oka k významotvorné deformaci obrazu. Dospívání Belly a její procházení životními obdobími se nevyhne občasnému přešlapování na místě, závěrečnému aktu trochu spadne tempo a zmíněná přístupnost se odráží i na doslovnosti, s níž jsou chytré myšlenky podány. To jsou však jen relativně drobné problémy u skvělého a černohumorně zábavného snímku, jemuž se velmi působivě daří vybalancovat lákavé atrakce s artovými přesahy. (19.01.2024)

Nenapíšem nič prekvapivé, čo by si človek neprečítal už v iných komentároch a tak len zopakujem, že "Poor Things" je dosť podivná záležitosť, akurát, že keby chcem podotknúť, ako pre svoj svojský spôsob spracovania, nesadne každému, tak by som bol vzhľadom na tunajšie hodnotenie, za celkom solídneho dementa. Ja osobne neviem, čo kto na tomto vidí, no za mňa nie - "ďakujem".  (30.04.2024)