Chudáčci

Jorgos Lanthimos greatest hits (colored and expressively remixed). V jádru je to dvojka Špičáku s půdorysem emancipačního dramatu. Máme tu podobnou konstelaci - otec-stvořitel, který se ženu-dítě pokouší uchránit před nástrahami světa a vychovat z ní čistou bytost, což z něj dělá boha i tyrana. Máme tu hrdinku, která se podivně hýbe, čímž reflektuje pokřivenost světa a snahu se osvobodit od konvencí, které na ní uvalují druzí. Ale tam, kde Špičák končil, Chudáčci začínají. Bella a její iniciační cesta světem připomíná sexuální a společenský bildungsroman s několika zastávkami na pouti za zjištěním, že její tělo patří jen a jen jí. To je poznání, ke kterému hrdinové a hrdinky předchozích Lanthimosových filmů jen bolestivě a těžko hledali cestu a končilo to obvykle trapným neporozuměním. Neobratná zpoura proti konvencím, arbitrárnost společenských rituálů, ego mužů, které se snaží přetvořit ženy k obrazu svému - v Chudáčcích se těmhle Lanthimosovým trademarkům dostává víc stravitelnosti tím, že je film zvnějšnil a ještě více zkarikoval. Neobětoval přitom určitou porci nepříjemnosti a schopnosti dostat diváka na kraj sedačky. Bellu a její eskapády bych zařadil místo sexuální výchovy do škol. Vše podstatné tam je. Bohužel toho vnitřního Zemana / Jeuneta věřím Jorgosovi tak napůl. Vždy pro mě byl brutalistou a kameraman Robbie Ryan realistou. Ty jejich pastelové omalovánky mi přijdou na hraně kýčovitého papundeklu - "zaujmout originalitou" se tu nebezpečně překrývá s "pitvořit se v každém detailu". Lanthimosova originalita přitom vždy spočívala ve vytvoření pitoreskní výchozí situace, pokřiveném realismu a v práci s herci jako oživlými loutkami, ne v nějakém okázale excentrické zevnějšku. Herci jsou samozřejmě skvostní, vypíchl bych nádherné cameo Hanny Schygully v roli staré ženy, která se nebojí mluvit o svojí sexualitě. Chudáčky můžeme vykládat různě a nejspíš každý výklad bude mít svou vágní pravdu. Já si je pro sebe interpretuju jako metaforu Lanthimosovy tvorby, která začínala pokřivenými a manipulativními experimenty s lidským matrošem v ošklivé laboratoři a dospěla ke srozumitelné a mainstreamové katarzi v barevných kulisách. Srdcem i duší budu vždycky blíž té jeho starší zjizvené dystopické freakshow o lidech vláčených konvencemi než patologické pohádce o chudáčcích, kteří se stali pány vlastního těla a osudu. (01.02.2024)

Reálně i filmově odporná Ema Kamenná s fungl novým mozkem a mentálním věkem předškolačky freudovsky objevuje svou kundu, přičemž na všechny strany ventiluje černobíle bezelstné dětské zmrdsví, sobectví a sociální nevyspělost ve fantaskním Dalího světě, snímaném vypouklou čočkou. A já musím konstatovat, že se jedná snad o historicky první snímek Jirky Latimérie, podivného to řeckého ufona, po kterém nemáte znuděni xmrti až tak kompulzivní chuť rozšlapat hlavu nějakému uhrovitému rozumbradáčskému pozérskému panici s mastnými vlasy a Kierkegaardem v podpaždí. Možná je to tím, že Jirka tentokrát vypustil své scénáristické ambice, možná proto, že trochu méně fetoval jsoucno, a možná je to Mejbylyn. Nicméně uhrančivé obrazy jsou tentokrát doplněny i vcelku zábavným, místy až dekadentně mrdavým příběhem s kupodivu hlavopatoidními dialogy a poměrně satirickým pseudofilozofováním, z nichž by se sice panna Shellyová asi dvakrát funivě nevyprstila, avšak já tasím vcelku plnotučnou trojku, i když mi z té bestiálně ohavné šišlavé ropuchy Emy zase dvě hodiny zděšeně zalézaly koule do břicha. (29.02.2024)

Když si odmyslím skvělou Emmu; skvělou masku Dafoea a specifické kamery a vizuál, které sice dokreslují atmosféru, ale mě mnohdy spíš ruší; dost odvážné scény a zajímavý Frankensteinský nápad, zbyde mi trochu dlouhý a nudný film, protože všechno se to rychle okouká a jediná Emma, která by mě dokázala nějak emočně připoutat, si to celou dobu kazí, takže mi jsou nakonec skoro všechny postavy lhostejné, a takový film pro mě ztrácí smysl. (05.03.2024)

Jimmy Kimmel to na Oscaroch pomenoval vtipne a presne- "Práve ste videli všetky zábery z Chudáčkov, ktoré je možné odvysielať v televízii..." Úvod ma chytil, prvých 10-15 minút bola atmosféra naozaj ala Frankenstein...,Výkon E. Stone bol fajn, ale u mňa to na Oscara nebolo, no na druhej strane prečo nie? Postupne sa však postava Belly začne meniť, čo je stále v poriadku, veď to je hlavná linka príbehu. Po scéne s uhorkou, ktorá jej robí dobre tam dole..., to však začína škrípať. Venovať sexualite pár scén a dialógov ok, ale tretinu filmu? s takmer pornografickými scénami? Prestavoval som si solídnu a precítenú drámu s útokom na emócie, no ostal som úplne chladný a s pribúdajúcimi minútami ma film zaujímal čoraz menej. Emma Stone ako herečka ok, ale robiť z nej sexsymbol a ženu z ktorej sú všetci muži paf? Ok, každý máme nejaký vkus, ale Emma Stone nie je Monica Bellucci ani Charlize Theron ani ,ani , mohol by som pokračovať. Ak ma niečo zaujalo tak postava "stvoriteľa", ktorú stvárnil W. Dafoe. Na ich vzťahu, odlúčení a poznávaní sveta sa dalo stavať, ale režisér Lanthimos zvolil pre mňa osobne veľmi pochybný prístup. Nechápem vôbec nominácie tohto filmu a už vôbec nie úspech, ktorý zožal. Film na jedno pozretie. Zásadne bez detí!!!, nenechajte sa zmiasť názvom, ktorý deti priláka k obrazovke! 60%. (18.03.2024)

…a Střihoruký Edward našel v Belle životní lásku… Intelektuál Yorgos Lanthimos ve fantaskním světě Tima Burtona s notnou dávkou sexu, společensky žhavým tématem emancipace a zarámováním do artové formy pro nejvyšší filmová ocenění. Osobitým humorem prošpikované groteskní podobenství o dospění a uvědomění si ženského Já. Báječná černobílá parafráze na Frankensteina s geniálním zobrazením pudového chování zvědavé dětské mysle v dospělém těle s jeho fyzickými potřebami. Výstižný proces pádu mužského rácia a ega po zamilování se do sexuálně živočišné, mentálně rozhárané ženskosti. Duchem evropská artová laskomina, za jakou dychtí všichni hollywoodští herci. Pátou hvězdu možná časem dám, možná ne. Hodně scén mi přišlo přepáleně strojených a ne tak vtipných, jako většině řachtajícího se publika. [Sitges FF] (15.10.2023)