Memory

Vyzeralo to tak nádejne. Neeson po dlhšej dobe pod taktovkou dakedy dávno áčkového režiséra. Ale obidvaja už majú to najlepšie za sebou. Tých pár akčných scén je ok, vidno že to točil niekto schopný, ale film nestojí na akcii. V jadre je to pomalá uondaná detektívka s nejakým tým morálnym presahom o zlých bohatých zloduchoch a polícii, ktorá je na nich krátka. Tak sa do toho musí vložiť zabiják s dobrým srdcom a zlou pamäťou. Holt Alzheimer, demencia a podobné svinstvá nie sú žiadna sranda. Bruce by mohol rozprávať, keby vedel, však? :-) Bohužiaľ celá tá detektívno-dramatická línia je strašná nuda. Neeson miliónty prvýkrát variuje svoj stereotyp z Takenu, Pearce vyzera jak zbitý pes, ktorý tu je vlastne zbytočný. Stevenson je vyžratý jak sviňa a  Monica Bellucci už dávno nie je žena, ktorú by ste chceli vidieť nahú. Takže najviac pobavilo Mandylorove cameo. Tak ale aspoň sa mihol v kinofilme. Takže celkovo zbytočný film s otrepaným scenárom. Radšej si znova pustite napríklad Gibsonov Edge of Darkness. 4/10. (23.05.2022)

Rutinní thriller o zabijákovi, který krosí jenom padouchy a když dostane zakázku na malou holku, vzepře se zaměstnavatelům a vydá se po jejich stopách. Víceméně k ruce má nezkorumpovatelné policajty v united colours sestavě a v hlavě Alzheimera, který mu vadí jen v těch nejméně vhodných chvílích. Neeson není Sly, aby v sedmdesári pobíhal s kvérem a kosil záporáky a i když tady té akce tolik nebylo, působil tu občas nemístně. Ale dalo se to. Naopak Pearcovi role sedla a na Monice, i když už poněkud strhané, ten věk není tolik znát. Tempo je rozvláčné a hodně se tu kecá, ale nemůžu říct, že bych se nudil. Nicméně je to jeden z těch filmů, které studia sekají Baťa cvičky a nevidím tu jediný důvod, proč se k němu v budoucnu vracet. 50% (11.09.2022)

Liam Neeson je pořád drsnej klaďas, kterej si tady trochu střihnul roli padoucha. Celkově je to zajímavý, leč trošičku okoukaný nápad, kterej mne ale u obrazovky stejně udržel. Menší hra Cat and Mouse nikdy neurazí. Kdyby postavy celkově měly větší prostor pro dialogy a události, které všemu předcházejí, jednoznačně by se mohlo jednat o nadprůměrný snímek. Takhle to funguje jako taková pateční jednohubka, kterou jsem si pustil v pondělí, neurazí ani nenadchne. (23.05.2022)

Kopie lepsich akcnich psychologickych thrilleru s bezmyslenkovitymi klise. Pro Liama Neesons a rezisera Martina Campbels to je jejich zatim nejvice zapomenutelna snaha. Na tohle zanrove cviceni musite byt spravne naladeni. Vetsina filmu je smes nasili, koruoce,byrokraticti politici. A Neeson dela co muze - cisti svet se zbrani a spravnou zurivosti. (17.07.2022)

„Proč jen mám na čuráku ten uzel? Co jsem to vlastně, kurva, chtěl? … Ahá, už vím, přišel jsem vás zapít. Ne, ne, ne, chtěl jsem říct „zabít“, jen jsem si to špatně napsal centrofixem na ruku! ... Ha! Moment, kdo jste? Vás už jsem někde viděl. Kde to jenom bylo? Jo, vlastně, na fotce s nápisem „K likvidaci“. Víte, jsem teď docela v kurzu, furt si mě někdo najímá a pomalu nevím, do čeho dřív píchnout, protože si pak vždycky zapomenu vyzvednout vražedné. Počkat, tady něco nehraje, proč mám na čuráku ten uzel …“ Tak, a teď si něco takového představte jako další ročník memoriálu dědy Nýsna, tedy seriózně míněný akční napínač o alzjheimvrahovi, určený zejména divákům, kteří už nedokáží udržet moč, přesouvají se jen s pomocí chodítka a hřbety třesoucích se zvrásněných rukou jim hustě pokrývají tmavohnědé stařecké sqrny, avšak stále se ještě nechtějí nechat odvézt do starobince nebo na šrotiště. Máte? A jak to vidíte? Já si tedy musím rvát pěst do držky, abych si hurónským smíchem nepoprskal fiži. To děda Nýsn, který mimochodem již před více než dvěma lety prohlásil, že už nikdy, ale absolutně nikdy nebude točit akčňáky, je jinačí bumouš! Krutohustě pajdá po place a kouše, saje, rdousí o třicet let mladší a třicet kilo těžší gorily, přičemž své odborné ischiatické gerontochvaty občas doprovodí kyselým porcelánovým úsměvem, jenž zřetelnou mimikou atrofovaných obličejových svalů nade vši pochybnost vyjadřuje, že si děda zase skřípl ten povislý pytel v zipu svých tesilek, když se mezi klapkami hodinu snažil prostaticky vychcat. Jako, je to rozhodně o 30 procent méně hloupé, o 30 méně trapné a o 30 méně patetické než předchozí dědův zvratek, natočil to kdysi solidní a zkušený režisér, naposledy zahnít se v tom snaží i mnoho jiných hereckých mrtvol a svou účastí v něčem takovém se zjevně do hrobu pomalu chystá i dosud skvělý a pod cenu se neprodávající Víťa Pirc. Ale co naplat, když je předloha popsaným hajzlpapírem a manifestem kauzálního kokotismu, a navíc ty ještě z posledních sil jakž takž hrající kašpary totálně vynulovali kohortou naprosto obludně prkenných až trapných Hispánců. Avšak největším zklamáním, ba neřkuli šokem až zděšením, pro mě bylo naprosté zhroucení mých masturbačních fantazií. Zkurvený časozub totiž proměnil nejluksusnější štěrbinu, jaká kdy rozkmitávala mou pravici, přirozeně neodolatelnou a v kramflecích pevnou plnotučnou italskou velekundu v nepřirozeně afektovanou otylou polskou matronu po přechodu, držící pohromadě jen sekunďákem a litry formaldehydu. Ach jo, tempus fugit, aneb jak říkáme my, klasičtí vzdělanci - „Letí to, kurva!“. No nic, dopíšu a panicky běžím k zrcadlu optat se, jestli jsem pořád druhý nejztepilejší feshák hned po Sněhurce, nebo už je to taky v hajzlu. (26.05.2022)