HydraCZ

Scott Pilgrim šel na věc a neskutečně překvapil! Scotta Pilgrima, jeho svět a příběh jsem doposud nebral tak vážně a hraný film jsem bral pouze za skvělou, ovšem velmi praštěnou komiksovku. Nové anime zpracování mě krom návratu původního, dnes již ikonického castu, zaujalo hlavně tou stylizací, která vychází z původní předlohy a která je pro mě osobně tou nejhezčí stylizací a 2D animací, kterou jsem kdy viděl. Hrozně se mi líbí ta jednoduchost, barevnost a roztomilost vizuálu, animace a charakterů. Samotný děj nabral překvapivě úplně jiný směr, než kdokoli očekával. Ramona se stává hlavní postavou, vyšetřuje Scottovo náhlé zmizení a spíš než, že by bojovala se sedmi zlými ex, se zde Ramona se svými bývalými usmiřuje a přiznává, co na jejich vztazích bylo špatně. Vedlejší postavy tak dostávají mnohem více prostoru a dává nám to nový svěží a alternativní pohled na tento příběh. U těchto vedlejších linek, ale epizody občas ztrácí tempo a sledovat je holt není tak zajímavé. Sice nejde o bezchybnou minisérii, ale jde o skvělou adaptaci, Scott Pilgrim si cestu k mému srdci našel a já jsem tomu propadl. Srdcuju ten opening!

Já naprosto adoruji Fincherův styl a na jeho návrat k thrilleru jsem se samozřejmě nemohl netěšit. Ačkoliv nejde o režisérovo vrcholné dílo, což jsem od filmu ani nevyžadoval, je Zabiják skvělým pohledem do mysli nekompromisního nájemného vraha. Atmosféra a zachycení napětí je tady "on top", nevím jak to Fincher dělá, ale opět se mu to povedlo udělat skvěle vtahující. Druhá půlka, kterou zachraňuje medvědí vtip Tildy Swinton, už je bohužel poměrně slabší. Honbě za pomstou chybí více prokreslenější motiv a výraznější tečka na konci. Od scénáristy Sedm bych holt čekal víc. Na druhou stranu Michael Fassbender si hlavní roli dává jak pán a už teď se pro mě řadí mezi největší filmové sigma muže. No a kdo by neměl rád The Smiths, že jo?

Loki svojí druhou řadou dokazuje, že je jedním z nejlepších, ne-li tím nejlepším, projektem současného MCU. Hrátky s časovým skluzem, vizuální styl a neustále překvapující zvraty v ději nabízejí úžasnou hravost a nápaditost, jenž ve srovnání s první řadou posouvají laťku o několik úrovní výš. Chemie mezi Lokim, Mobiusem, Sylvií, ale také mezi nově představeným OBm či Victorem Timelym funguje na jedničku, a jejich vzájemné přátelství je silným pilířem celého děje. Seriál si hodně vyhrává s velmi symetrickou kamerou a paletou barev. Je to správně alternativní, emocionální a chytře napsaný. Je to něco, co v dnešním MCU jde jen těžko hledat. Poslední díl má skvěle vykonstruovaný finále, které nejenže uzavírá tuto a předchozí řadu, ale i Lokiho cestu napříč celým jeho působením v dosavadních filmech. Je skvělý vidět, kam až se tato postava za celou dobu dostala. A je vtipný vidět jak Loki, jako postava i jako seriál, doslova zachraňuje MCU vesmír.

Mno, co na to říct, je to horor pro děti. Herní série má zkrátka svojí cílovku a tvůrci se toho museli držet. Nakonec si ale myslím, že se jim to celkem povedlo vyvážit a v rámci možností to dopadlo dobře. Co můžu pochválit je využití praktických efektů u samotných animatroniků a design setů, konkrétně ta Freddyho pizzerie dávala správnou osmdestákovou atmošku. Naopak postavy mi krom protagonisty Mikea přišli hrozný. Dialogy mezi postavami a samotný scénář byl ještě tragičtější, a k žánru horor to má fakt daleko. Hádám, že fanoušci budou happy, normálnímu divákovi (včetně mně) to ale nic moc neřekne.

Návštěva kina na slepo se vyplatila a z Anatomie pádu se vyklubala lehce nadprůměrná artovka, která hlavně překvapila svými hereckými výkony a postupným odhalováním případu vraždy v odlehlé chatce v Alpách, u kterého si každý může pravdu domyslet sám. Sandra Hüller, Swann Arlaund i Samuel Theis předvedli tak skvělé a přirozené herecké výkony, jaké jsem dlouho neviděl. Za obrovskou zmínku stojí Milo Machando Garner jako synek Daniel, jehož podání emocí je strašně uvěřitelné. Na to, že šlo o soudní dialogové drámo (ještě k tomu ve francouzštině), tak mě ty hrátky se slovy, konverzační souboje a postupná odhalování bavily. Samotný film je pak natočen v hodně komorním a příjemném stylu, díky kterému se ještě víc napojíte na postavy a na atmosféru, pro kterou se film občas v dobrém slova smyslu táhne a nikam nespěchá.

Zabijáci rozkvetlého měsíce mě asi hádám zklamali? Nevim, po dokoukání jsem měl strašně neutrální a prázdný pocit. Ta absurdní stopáž mi ve finále zas tolik nevadila, spíš mi bylo úplně jedno, co se ve filmu děje. Postavy se mi tolik neprodaly, přesto musím vyzdvihnout Di Capria, kterej hraje hroznýho prosťáčka, co se sebou nechá manipulovat, ale hraje to moc dobře. (Brendan jako advokát, i když jen na chvíli, potěšil moc.) Ze začátku to mělo našlápnutý na pěkný drámo o lidech prahnoucích po bohatství Osedžů, ale co se začnou vyšetřovat vraždy indiánů začne to být útrpně nezáživný. Na sledování je to náročnej film, krom tý stopáže je tam i dost postav a nenaznačených flashbacků. Scorsese vás tak vůbec nevede za ručičku a musíte sami dávát velký pozor. Naopak vizuálně si nemůžu stěžovat. Marty prostě umí točit a zaběry i samtoná atmosféra byla moc pěkná. Poctivý řemeslo, který mě příběhově vůbec neuspokojilo. Furt mám pocit, že mohli hodně scén ve střižně vyhodit, ta dýlka příběhu totiž moc neprospívá. A nebo mi zkrátka Rošťáci vykvetlého slunce nesedli... sorry Scorsese, tohle možná je cinema, ale ne moje cinema. 

Přijde mi, že reakce na nový Saw jsou tady až přehnaně moc kladný, přitom to zas tak horký není. Vložení Johna Kramera do role hlavního hrdiny bylo zajímavý a celý začátek, kde řeší léčbu své rakoviny mě dost upoutal. Samotné pasti se mi taky líbily, i když bych byl radši kdyby šlo o klasický postup do jednotlivých místností, pořád šlo o fakt masakrálně napínavé scény. O to větší škoda je, že nejvíc propagovaná a teasovaná past s očima skončila jako cca 5 min scénka, která se hádám vlastně nikdy nestala. Co ten film ale pro mě naprosto potopilo bylo to finále, který je ve zkratce tak zbytečně zamotaný až hloupý. Co víc, hlavní záporná (a nejvíc nepříjemná) postava se nedočká žádné uspokojivé death scény. Nemůžu si pomoct, ale zpětně mi přijde, že čím dál je film v příběhu, tím béčkovější je. Nejen zvraty, ale i kvalitou kamery nebo střihu. Nakonec si říkám chudák Tobin Bell, starouš už tohle nemá zapotřebí. xdd

Bombovej film! (haha, chápete?) Když je v kinech novej Nolan, je jasný, že jde o záruku kvality. Otázkou spíš je, jak potom na film přistoupíte. Čistě objektivně jde o mistrovský dílo a chirurgicky přesně vytvořený film, který spíš než na emočně založený příběh spoléhá na perfektní a čistě praktické zobrazení historické události a nahlédnutí do mysli otce atomové bomby J. R. Oppenheimera. Cillian Murphy, který ho ztvárňuje, je fakt skvělej. Už jen ta podobnost se skutečným Oppiem ukazuje, že byl pro tuhle roli stvořen. Celý příběh sledujete jeho očima a doslova vnímáte jeho myšlenky. Hned vedle něj snad ještě úžasnější RDJ, který Murphyho občas i herecky přehrává. Oscars Incoming! O zbylém castu tohle ale bohužel říct nemůžu. Jak už jsem zmínil, film je, co se týče emocí, po celou dobu chladný a já jsem se absolutně nedokázal napojit na kteroukoliv z hlavních či vedlejších postav, což je pro mě u filmu celkem zásadní a důležitá věc. Co mě ale nejvíc upoutalo byly všechny ty praktický efekty, se kterými si Nolan fakt vyhrál. Ať už jde o změnu expozice, různý až hororový vidiny postav, efekty jiskření a samozřejmě ten samotný výbuch. Ani nevim co přesně jsem od něj čekal, ale výsledek byl naprosto fascinující a na Nolana docela artovej. Na tom analogu prostě něco je. Hudba se taky moc povedla, pěkně udávala tempo a budovala napětí. Goransson opět nazklamal. I přesto, že se tu neděje nic nadpřirozenýho, tak je to za mě určitě nejnáročnější Nolan. Poslední hodinu už se jede silný konverzační drama. Dopady na Oppenheimera po Hirošimě a Nagasaki a nekonečný vyšetřování, který prostě není tak záživný. Navíc se tu po vzoru Dunkerk opět skáče do různých časových úseků. V závěru nechybí ta silná tečka, která diváka opět "probudí" a položí zajímavou otázku na zamyšlení. Musí se nechat, že ten film ve mně něco zanechal a i několik dní poté jsem si jednotlivé scény přehrával v hlavě, což u rivalové Barbie, kterou jsem si paradoxně užil víc, říct nemůžu. V zásadě šlo o skvělej zážitek a velkou filmovou událost, na kterou by měl každej zajít, neboť tenhle film konkrétně nemá šanci doma na streamu tolik vyniknout jako právě v kině.

Tenhle film se perfektně hodí do dnešní doby. Je to správně meta, velmi dobře řeší společenský problémy a každá věková kategorie si v tom podle mě něco najde. Celou dobu film jede na takové feel good muzikálové vlně, která má perfektní casting, skvělej soundtrack, krásný kulisy, barevnej vizuál a je to overall strašně příjemná komedie. Margot Robbie mě nepřestává překvapovat tím, kolik různorodých rolí je schopna odehrát a Barbie není absolutně žádnou výjimkou, ona prostě je Barbie. To samý Ken. Každej muž se určitě v Ryanu Goslingovi vidí, protože on je doslova já a já jsem pouze Ken, nic víc netřeba dodávat. Mojo dojo casa dům, jeho posedlost koni a patriarchátem jsou nejlepší gagy filmu. Samozřejmě všechno není úplně růžový, hlavně když film přechází na takovou serióznější linku. Hodně se to tře s faktem, že je to pořád jen Barbie film, který je popravdě trochu přihlouplý a jednoduchý. Konkrétně v druhé polovině, kdy film přešlapuje na místě a neví coby. Ve finále se to ale pěkně uzavře a samotný závěr, který je silný a dojemný, v doprovodu se songem od Billie Eilish, donutí i tu slzu ukápnout. Zážitkově tak jasná pětihvězda, ale jak říkám není to perfektní. Přesto je to nijak nenuceně podanej feministickej film (což se dnes cení) zapadající do ranku těch nejlepších jako jsou např. mé oblíbené Malé ženy od stejné režisérky. Klaním se Gretě Gerwig. Je to svým způsobem opravdový unikát, protože kdy jindy uvidíte podobně obsahově a myšlenkově bohatej film pojednávající doslova o panence?

Flash se dá popsat jako nejvyhulenější komiksovka. Takovej Flashpoint Paradox na cracku. Když přistoupíte na to, že se film nesnaží o jakoukoli logiku nebo serióznost, tak je to fakt sranda. Ezra Miller skvěle hraje obě verze Barryho, a ještě vtipnější snad je, když si vzpomenete na hercovu kontroverzní minulost. Film se v tomhle ohledu nebere vůbec vážně a je to vlastně tak hloupý až je to lowkey dobrý. Samozřejmě je tu pod tím vším humorem i seriózní linka s Barryho matkou, záchrana světa před Zodem a i postavy mají své osudové chvíle, ale absurdita a goofy ahh humor zde přebíjí úplně všechno. Když teď nad tím přemýšlím, tak je to docela meta, protože DCEU stejně končí, takže si tvůrci můžou v klidu dovolit random multiverzní mišmaš finále. Hele, je tam Nic Cage, takže si asi nestěžuju xdd. Jako highlight filmu ale beru návrat Keatona jako Batmana, kterej kromě toho, že je strašnej frajer, tak tady představuje tu správnou batmanovskou estetiku. Batwing, jeskyně, Elfmanova hudba, ten fakt, že se jako profík dostane z jakýkoli situace, prostě se nehorázně těšim, až se Muschietti chopí novýho Batmana. Musí se nechat, že film má hrozně komiksovej nádech. Přesně takhle by za mě měla působit správná komiksovka, s lepším CGI samozřejmě, které je tady ve zkratce ošklivé. Schválně jsem si počkal až na stream, protože jsem nedoufal, že to může dopadnout dobře jako epické zakončení DCEU, ale teď vidím, že o to Flashovi ani nikdy nešlo. V tom, co to chce být, ale hádám funguje a já se bavil. Sice ironicky, ale bavil.