Thorn

Tentokrát asi budu trošku nepříjemně kritický, ale bohužel se nedá nic dělat. Pokud mám k něčemu výhrady, nemohu si je nechat pro sebe. Hned na začátek bych chtěl zdůraznit, že Zelená míle rozhodně není špatný film. Vlastně naopak, je to film velmi dojemný, emotivní a silný. Některé scény jsou opravdu velmi poutavé a strhující. Stejně tak i herecké výkony všech zúčastněných. Především tedy Toma Hankse a Michaela Clarka Duncana. K tomu pak ještě ta úžasná hudba. Hlavní problém bohužel vidím v tom, že kromě velmi vypjatých a vskutku působivých scén, už toho pak tento film příliš moc nenabízí. Děj se odehrává na místě zvaném Zelená míle. Jedná se o vězeňský blok, na němž jsou umístěni výhradně vězni odsouzení k trestu smrti. Jednoho dne je sem převezen obrovitý černoch jménem John Coffey, který prý spáchal dvojnásobnou vraždu. Vrchní dozorce v podání Toma Hankse však velmi rychle pochopí, že tento nový vězeň rozhodně není žádným brutálním kriminálníkem. Právě naopak, John se po celou dobu projevuje spíš jako dětsky naivní a nevinný dobrák, který do cely smrti rozhodně nepatří. To však ještě není všechno. Kolem Johna se totiž brzy začnou dít velice zvláštní a prapodivné věci. Vrchní dozorce Paul se tak stává svědkem jednoho neuvěřitelného zázraku na tom nejméně pravděpodobném místě. Tím bych tak asi shrnul hlavní myšlenku celého filmu. Problém vidím v tom, že tato myšlenka není až tak silná a nosná, aby mě dokázala přesvědčit o nějaké výjimečnosti tohoto snímku. Jistě, zázraky se občas dějí, to asi ano, jenže tady je to prezentováno takovým způsobem, že jako divák příliš nevím, co bych si z toho měl do života odnést. Celý film už od začátku směřuje k jedné nevyhnutelné události. Té události by se sice nějak zabránit dalo, ale žádná z postav si tím ani na chvíli nemíní lámat hlavu. Když k tomu tedy nakonec dojde, tak jako divák sice cítím velký žal a zármutek, na druhou stranu si ale říkám, proč k tomu vlastně došlo? Kdo vlastně nese zodpovědnost za Johnův osud? Zrůdný zločinec Billy? Soudce, který Johna odsoudil? Porota? Nebo že by snad dokonce sám hlavní hrdina Paul? Závěr filmu se právě něco takového snaží naznačit, jenže já s tím příliš nesouhlasím. Celkově je tady dost věcí, se kterými by se dalo nesouhlasit nebo alespoň polemizovat. V době, kdy se Zelená míle odehrává, bylo celkem běžné, že byl někdo nespravedlivě odsouzen čistě jen kvůli barvě své pleti. Jenže právě tohle téma se tu nijak zvlášť neřeší. A přitom je to pravděpodobně hlavní důvod, proč John dopadl, tak jak dopadl. Dále je tu pak ještě vězeň Delacroix. I on je takovou tragickou postavou. Jenže ani v jeho případě nevíme, kdo vlastně může za jeho nešťastný konec. Zavinil si ho snad sám nebo mu ho zavinili druzí? Film zde opět nenabízí žádnou uspokojivou odpověď. A to je právě kámen úrazu. Jakýkoliv film, který sice vyvolává nějaké otázky, ale nenabízí absolutně žádné odpovědi, je z mého pohledu problematický. Ty otázky, které jsou zde položeny, jsou navíc vcelku banální a těžko uchopitelné. Jaká paralely se skutečným životem tu vlastně chceme hledat? Já popravdě v Zelené míli nenašel ani jednu. Ani jedno jediné moudro, které bych si z toho všeho mohl odnést a nějak se v něm vyznat. Za pozornost pak bohužel příliš nestojí ani hlavní postavy. Neříkám, že nejsou úžasně zahrané a že ze sebe herci nevydali maximum. Jenže ty postavy jsou z hlediska scénáře úplně o ničem. Na jedné straně tu máme dokonale kladné a bezchybné hrdiny, kteří nemají byť jen jedinou negativní vlastnost a na druhé straně tu máme ryzí zrůdy bez jediné špetky lidskosti. Ano, rozumím, že autor, potažmo režisér tu asi chtěli ukázat kontrast mezi dobrem a zlem, jenže ten kontrast je tu opět až příliš banální. Všichni přece už na první pohled vidí, že Percy a Billy jsou absolutní netvoři, zatímco John je ztělesněné dobro. Nic objevného na tom neshledávám. Pokud bych to tedy měl celé nějak sesumírovat, řekl bych to tak, že Zelená míle je filmem s dokonalou formou, ale vcelku prázdným obsahem. Jelikož jsem člověk, který zpravidla nadřazuje obsah nad formu, nemohu jinak, než udělit přiměřené tři hvězdičky. Zelená míle je zkrátka filmem dobrým, jenže ne dost dobrým. Alespoň ne pro mě.

Hned na úvod musím říct, že tento film je pro mě naprostou srdcovou záležitostí a jednou z nejkrásnějších vzpomínek z mého dětství. Je to právě tento Spider-Man z roku 2002 s Tobeym Maguirem, kterého považuji za absolutní špičku všech komiksových adaptací a dokonalou ukázku toho, jak by mělo filmové zpracování s pavoučím hrdinou správně vypadat. Před nedávnem jsem si tento film znovu pustil a po delší době, co jsem ho neviděl, jsem snad ani nemohl uvěřit tomu, jak neskutečně dobrý vlastně je. Snad jedině s výjimkou Pána prstenů od Petera Jacksona mě nenapadá žádný jiný případ, kdy by režisér tak neuvěřitelným způsobem porozuměl adaptované látce a perfektně vystihl její nejzákladnější podstatu a myšlenku. Příběh, dialogy, hlavní postavy a jejich osudy, spousta hodnotných ponaučení a v neposlední řadě také dokonale propracované akční scény a skvělá hudba. Tohle všechno tvoří dohromady jeden nepopsatelně úžasný celek. Jen málokdy mám u nějakého filmu pocit, že všechno přesně sedí tak, jak má. Ve Spider-Manovi není ani jedna jediná minuta navíc a zároveň tu ani jediná minuta neschází. Už během krátkého úvodu nám zde režisér stihne představit nejen hlavního hrdinu, ale také všechny další postavy, které budou pro děj nějakým způsobem důležité. Ovšem nejen to. My se hned zezačátku dozvídáme také o vzájemných vztazích mezi všemi postavami a jejich motivacích. Stihnout toho odvyprávět tak moc a v tak krátkém čase, to je prostě něco, co jsem snad ještě nikde jinde neviděl. Každá postava má svůj vlastní příběh, svou vlastní hloubku a vývoj. Na začátku tu máme nepopulárního outsidera Petera Parkera, který touží po své vysněné dívce Mary Jane Watsonové. Peter je však velmi plachý a stydlivý a proto se doposud neodvážil Mary Jane vyslovit své city. Kvůli jeho váhavosti mu pak dívku přebere jeho nejlepší přítel Harry. Peterův život se pak náhle zcela změní, když jej kousne geneticky upravený pavouk a předá mu neuvěřitelné schopnosti. Mladík získá nesmírnou sílu, rychlost i vytrvalost, dokáže lézt po stěnách a z rukou vystřeluje mimořádně pevné pavučiny, na kterých se dokáže pohybovat. Peter však svých schopností zpočátku nevyužije správně a tvrdě za to zaplatí. Svou vinu pak musí odčinit tím, že se stane skutečným hrdinou. Jednoduchá premisa, která v sobě však skrývá ryzí genialitu. Děj navíc nabere spád, když se do něj vloží Harryho otec Norman Osborn, který stejně jako Peter získá úžasné schopnosti, jenže zároveň propadne čirému šílenství. Zápletka je tedy na světě a divák už se tak jen může nechat unášet neskutečně našlapanou a strhující komiksovou jízdou, jaká prostě nemá obdoby. Veškeré zásluhy však nenesou jen scénárista a režisér, nýbrž také skvěle vybraní herci. Největší pozornost na sebe pochopitelně strhává již zmíněný Tobey Maguire, který je jako mladý outsider hledající sám sebe naprosto brilantní. Téměř v ničem za ním však nezaostává ani jeho herecká partnerka Kirsten Dunst, která v roli Mary Jane rovněž podává mimořádný výkon. O mistrovi záporných rolí Willemu Dafoeovi se snad ani nemá cenu více rozepisovat. Pro roli Normana Osborna bych si nikoho lepšího představit nedokázal. No a pak je tu ještě James Franco coby Peterův přítel Harry Osborn. Musím říct, že jeho ztvárnění Harryho se mi líbilo dokonce ještě víc než v komiksové verzi. No a pak samozřejmě nesmíme zapomenout ani na tetu May, strejdu Bena a úžasného J. Jonaha Jamesona geniálně ztvárněného J.K. Simmonsem. Největší síla filmu ovšem spočívá v tom, jak moc dojemně a emotivně na diváka působí. Spider-Man má v sobě zkrátka něco nepopsatelného. Ta dynamika, ta gradace. Když Peter pochopí, co se jeho vinou přihodilo strýčku Benovi, když Peter políbí Mary Jane otočený hlavou dolů, když Spider-Man nastoupí k poslednímu souboji s Green Goblinem nebo když Osbornovi triumfálně vmete do tváře, kdo je pro něj jeho skutečný otec. Tohle všechno jsou památné momenty, ze kterých mi dodnes naskakuje husí kůže. Spider-Man mi kdysi ukázal, do jakých výšin může film vystoupat, pokud se jeho režisér nebojí projevit svou lásku a obdiv k oněm nádherným komiksovým příběhům. Poprvé v životě jsem měl pocit, že jsem se ocitl v komiksovém nebi a na tento zážitek už nikdy nezapomenu. Kdybych mohl, dal bych i šest hvězdiček. Spider-Man je prostě nedostižný klenot filmové komiksové tvorby.

Možná budu trochu drsný, ale popravdě jsem nikdy nepochopil, co se na tomto filmu všem tak líbí. Děj celé série se tu neposunul ani o milimetr, ba naopak se ještě vrátil zpátky ve vývoji a to zcela proti směru, kterým se ubíraly první tři díly. Hlavní myšlenkou Jurského parku bylo vždycky to, že si člověk nemůže hrát na boha a snažit se ovládnout přírodu. Proč? Protože příroda vždycky zvítězí. Přesně tohle jsme mohli vidět ve všech třech předchozích filmech. Ke konci prvního Jurského parku jsme byli svědky jedné velmi pěkné scény, v níž dr. Alan Grant říká, že tento park ke zprovoznění rozhodně nedoporučí. A John Hammond na to pak reaguje slovy: "Já také ne." Tím bylo řečeno vše. Důvody, proč se oba muži takto rozhodli, jsme mohli vidět během celé druhé poloviny filmu. Po prvním díle tedy měli všichni zúčastnění jasno v tom, že Jurský park v takové podobě, v jaké byl původně zamýšlen, je prostě a jednoduše špatný nápad a celý tento koncept byl definitivně považován za mrtvý. Dokonce i Peter Ludlow ve druhém díle připustil, že takový park, jaký navrhoval John Hammond, by nebyl reálný. Jenže světe div se, najednou se ukáže, že se všichni mýlili a zničehonic tu máme nový Jurský park, který perfektně a bez problémů šlape. Někde jsem četl názor, že Jurský svět je prý tak dobrý právě proto, že nám konečně ukazuje, jak by mohl Jurský park vypadat, kdyby všechno pěkně klaplo a fungovalo. Jenže v tom je celý kámen úrazu. Pokud nám chtěl první díl něco sdělit, tak právě to, že Jurský park prostě nikdy fungovat nebude. A tím se dostáváme k tomu, že Jurský svět hned od svého začátku popírá hlavní myšlenku celé série. To není moc dobrý start, že ne? Celý projekt nyní řídí nějaký podivný chlapík, který pořád jen dokola omílá, že chce přesně takový park, jaký si přál John Hammond. Jenže John Hammond nakonec žádný park nechtěl a tvrdě proti podobným nápadům bojoval. Nechápu tedy motivaci ani logiku tohoto zvláštního týpka, který se navíc celkem rychle odporoučí a nic podstatného se o něm nedozvíme. Přesto se však zdá, že nový park dokonale šlape. Tedy alespoň do chvíle, kdy to zdejší vědci trochu přeženou a vytvoří úplně nový druh dinosaura. Důvod, proč tak činí? Protože zdejší návštěvníci jsou už prý znudění z "obehraného" T-Rexe či "nezáživného" Mosasaura. Proto je potřeba vytvořit úplně nový druh, aby se zájem návštěvníků opět zvýšil. A úplně nejlepší je obdařit tohoto nového dinosaura takovou kombinací vlastností, která z něj udělá jednu velkou časovanou bombu. Co takhle třeba mimikry? No jistě, z pohledu na dinosaura, kterého není vidět, budou zdejší návštěvníci zaručeně nadšení. Dobře, teď vážně. Pokud odhlédnu od toho, že důvody pro stvoření tzv. Indomina Rexe jsou naprosto absurdní (nudný tyranosaurus, nudný mosasaurus), tak vůbec nechápu to, proč z něj vědci museli udělat zrovna takový zcela nekontrolovatelný stroj na zabíjení. Protože nebýt stvoření Indomina, celý park by zcela bez problémů fungoval, to si řekněme jasně. Myšlenka z prvního filmu, která zněla: "neoživujte dinosaury" se tak mění na "dinosaury klidně oživujte, ale nevytvářejte žádné nové druhy". To je ale skvělý dějový posun, co říkáte? No a teď jen ve stručnosti to ostatní. Celý film v podstatě za moc nestojí, protože je to jen nedomrlý remake jedničky s lepšími efekty a několika zatím neviděnými dinosaury. Nic nového se tu neodehraje. Je tady jeden chlapík, který chce dinosaury využít jako zbraň. Fakt by mě zajímalo, jak toho chce proboha dosáhnout? Potom tu máme hlavního hrdinu, který má do seriózního a důvěryhodného dr. Granta asi tak daleko, jako je ze Země na Jupiter. Tento srandista však přišel na revoluční způsob jak zkrotit a ochočit raptory. Nastaví před sebe ruku a je vymalováno. Hned poté s partou raptorů vyrazí na motorce na pionýrskou výpravu. Někde tady jsem začal mít pocit, že to celé sklouzává někam k parodii. Nejvíc mi však asi vadilo, že se ústřední dvojice veze na současné módní vlně afektovaného nadhledu a cool hlášek. Alanovi a Ellie jsem věřil každý vyděšený pohled, zatímco Owenovi a Claire nevěřím absolutně nic. Závěrečné finále nemá cenu komentovat, je to prostě variace na závěr prvního dílu. Popravdě ani nevím, co jsem si měl z tohoto filmu vlastně odnést. Na jednu stranu se tu dozvídáme, že dinosauři se zjevně dají ochočit pomocí "triku s rukou". Na druhou stranu, když ten samý trik později použije hlavní padouch, moc dobře to s ním nedopadne. Film tedy nabízí dvě naprosto protichůdná poselství. Pokud bych měl na Jurském světě hodnotit něco kladně, tak snad jen to, že je to fajn nenáročná oddechová zábava na letní odpoledne v kině. Od této série bych však očekával trošku víc, než jen nenáročný akční výplach.

Příběh legendární vesmírné lodi Enterprise a její posádky odehrávající se přibližně jedno století po událostech původní série. Co všechno se za tu dobu změnilo? Federace uzavřela s Klingony křehký mír, v důsledku čehož se teď příslušníci této rasy objevují mnohem častěji spíše jako spojenci než jako nepřátelé. Dokonce tu máme i jednoho Klingona jako člena posádky, což je rozhodně dost zajímavé a překvapivé. S Romulany je to pořád stejné a co se týče fungování samotné Federace či Hvězdné flotily, tak zde také nedošlo k žádným výraznějším změnám. Z hlediska technologického pokroku je třeba zmínit, že vesmírné lodě nyní disponují tzv. holopalubami určenými k rekreaci či tréninku. K tomu jsou navíc silnější, rychlejší a prostornější. Co zůstalo víceméně při starém, jsou cíle a zásady Hvězdné flotily, tedy prozkoumávat vesmír, hledat nové formy života a civilizace a navazovat s nimi kontakt. A právě tyto cíle naplňuje zbrusu nová posádka vedená kapitánem Jeanem-Lucem Picardem, velice moudrým, statečným a čestným mužem s touhou po dobrodružství. Jeho prvním důstojníkem je William Riker, rovněž odvážný a šlechetný muž, který je však díky menším zkušenostem občas trochu unáhlený a zbrklý. Mezi další členy posádky pak patří doktorka Beverly Crusherová se svým synem Wesleym, strojní inženýr Geordi La Forge, klingonský důstojník Worf, poradkyně Deanna Troi a android Dat. Jak sami vidíte, sestava je to poměrně pestrá a ve spojení s nadmíru bohatým a rozsáhlým fiktivním univerzem, měl tento seriál už od počátku prakticky neomezený potenciál. Dokázal ho však plně využít? To ani zdaleka. Začněme pěkně od začátku. První série Nové generace je čiré peklo. Tvůrci si zřejmě z nějakého nepochopitelného důvodu mysleli, že to, co s odřenýma ušima fungovalo v šedesátých letech, bude zcela určitě fungovat i v roce 1987. V důsledku toho tu tak máme celou jednu sérii plnou toho nejstupidnějšího, nejabsurdnějšího a nejtrapnějšího děje, jaký si jen dokážete představit. Dokonce tu máme i momenty, kdy je na samotných hercích jasně vidět, jak moc jim bylo trapné všechny ty hloupé dialogy vypouštět z úst. Co k tomu říct? Pitomoučké epizody jako The Naked Now či Code of Honor, Ferengové jako nějací hroziví a ďábelští nepřátelé, nulový dějový vývoj, naprosto nevyužité hlavní postavy, zdlouhavé a nudné dialogy o ničem, neuvěřitelně otravný Wesley Crusher nebo vyloženě bizarní situace, kdy kapitán důvěřuje jakémusi neznámému a podezřelému androidovi víc než stálému členovi posádky. K tomu je tu pak ještě závěrečná epizoda série, která všem těm nesmyslům nasazuje korunu. Prostě a jednoduše, první sérii Nové generace bych s klidem hodnotil jako jasný odpad. Ovšem pozor! S druhou řadou totiž přichází naprosto zásadní zlepšení a již druhá epizoda dává jasně naznat, že bychom se tentokrát mohli posunout na úplně jinou kvalitativní úroveň. Zápletky, hlavní postavy, dialogy i vizuální stránka. To všechno učinilo ve druhé sérii obrovský krok kupředu a skoro bych i řekl, že se tu jedná o úplně jiný seriál než v sérii předešlé. Všechno to, co působilo v první řadě tak kostrbatě, rozpačitě a trapně, tady působí přirozeně, sebejistě a uvěřitelně. Je sice pravda, že některé postavy pořád hrají druhé housle, jako například Deanna nebo Geordi, ovšem trojice Picard, Riker a Dat seriál suverénně táhnou kupředu. Krokem zpátky je ovšem nahrazení doktorky Crusherové nesympatickou doktorkou Pulaskou. Jedná se o jedno z nejhorších rozhodnutí, jaké bylo v tomto seriálu učiněno. Ve druhé polovině této série je pak divákům poprvé představena kybernetická rasa vesmírných dobyvatelů Borgů a řekl bych, že právě v tomto momentě už to konečně začíná nabírat ty správné obrátky. Třetí série je pak ještě o pořádný kus lepší, protože vrací na scénu doktorku Crusherovou a ukazuje nám zatím netušené příběhové možnosti. Na přelomu třetí a čtvrté řady nás poté čeká dvoudílná epizoda The Best of Both Worlds, která představuje absolutní vrchol celého seriálu a za niž bych dal bez váhání plných pět hvězdiček. Čtvrtá série pak už pokračuje ve správně vyjetých kolejích a nebojí se zabrousit i do zcela rozdílných žánrů. Od páté série tu navíc máme i jakýsi pokus o nějakou souvislejší dějovou linii, když do děje vstupuje Ro Larenová a my se dozvídáme o dlouholeté okupaci její rodné planety Bajor nemilosrdnou dobyvačnou rasou Cardassianů. Tato zápletka je však plně rozvinuta až v následném seriálu Star Trek: Deep Space Nine. Co se týče šesté a sedmé řady, tak ty už bez problémů udržují vysokou kvalitativní laťku nastavenou v sérii páté. Ovšem pozor! Přestože se obrovská spousta věcí v průběhu seriálu zásadně zlepšila, pořád tu máme místy velice slabé až naprosto stupidní epizody. A to dokonce i v závěrečné sedmé řadě! Četnost těchto špatných dílů je navíc až znepokojivě vysoká. V důsledku toho si tak na začátku žádné epizody nemůžete být nikdy zcela jisti, jestli to bude hit nebo propadák. Když k tomu navíc přičtu tu stálou absenci jakéhokoliv navazujícího děje a víceméně nulový vývoj hlavních postav a jejich osudů, vychází mi to přinejlepším na pouhé čtyři hvězdičky. A to ještě zcela zavírám oči nad katastrofální první řadou, která by mé hodnocení zajisté ještě o něco snížila. Na druhou stranu však musím uznat, že je Nová generace obrovským popkulturním fenoménem a kultovním seriálem, který v průběhu let dokázal přijít s obrovskou spoustou nových a originálních námětů a odchoval celou jednu generaci věrných fanoušků. Zároveň také otevřel dveře dalším nápaditým projektům, jakými byly kupříkladu již zmiňovaný Star Trek: Deep Space Nine či Voyager. Svou recenzi tudíž končím veskrze pochvalně. Ať žije Nová generace! Seriál, který nám přinesl nepřeberné množství pozoruhodných nápadů, poutavých myšlenek a náhled do světa bezmezné fantazie.

Abych řekl pravdu, nemám úplně jasno v tom, jak k tomuto dokumentu vlastně přistupovat. Na jednu stranu je jeho poselství veskrze správné a velice důležité. Na stranu druhou mám ale určité pochybnosti o tom, jak bylo onoho vznešeného cíle dosaženo. Přístup režiséra Víta Klusáka mi přišel docela drsný a extrémní. Ano, představitelky obětí sice ve skutečnosti nejsou žádné dvanáctileté dívenky, ale pořád jsou to velice mladá děvčata, která může tato patologická zkušenost velmi negativně ovlivnit. Právě proto si nejsem tak úplně jistý, do jaké míry bylo morálně únosné, žádat po trojici hlavních představitelek tak velkou a vysilující oběť. Myslím, že tuto otázku zodpoví pouze čas. Každopádně film velmi otevřeně a bez jakýchkoliv příkras ukazuje neuvěřitelně temnou a drsnou realitu, jež se může každý den odehrávat v kterémkoliv dívčím pokojíčku. Právě za tohle má film V síti můj velký obdiv a bezmezný respekt. Skutečně uznávám režiséra Klusáka i všechny tři holky, že si na něco takového troufli a nebáli se ukázat to celému národu. Pokud se nemýlím, tak zveřejnění tohoto filmu dokonce vedlo i k odsouzení několika nanejvýš nebezpečných pedofilů, což je potřeba náležitě ocenit. Líbí se mi, že film si na nic nehraje. Nesnaží se nic zlehčovat, ale ani zveličovat. Ukazuje věci přesně takové, jaké ve skutečnosti jsou. Jediné, co mi tam snad trošku chybělo, byla nějaké prevence. Nějaké dobře mířené rady určené právě dětem v tomto zranitelném věku. Vím, že něco takového sice probíhalo v rámci kampaně k filmu, ale v samotném dokumentu těchto rad příliš moc nenajdeme. To je však asi jen jedna jediná drobná výtka. Jinak je to celé samozřejmě nanejvýš přínosné a poučné. Dokonce bych řekl, že se jedná o jeden z velmi mála českých filmů z poslední doby, který stálo za to natočit a zhlédnout. Film V síti vyvolává velmi silné emoce a to je právě dobře. Jeho zhlédnutí doporučuji všem rodičům i dětem. Jak říkám, doufám jen, že holky to snad nějak nepoznamená. Každopádně si u mě však Vít Klusák tímto filmem velice zlepšil reputaci. Hodnocení je v tomto případě jasné. Takovému projektu nelze dát míň než plný počet hvězdiček.

Dlouho jsem nad tím přemýšlel a pořád nějak nedokážu pochopit to extrémně negativní hodnocení. Mám pro to takovou teorii. Myslím, že valná většina lidí, kteří to tu hodnotili, tento seriál ve skutečnosti vůbec neviděla a jen tak nějak "odhadli", že to asi bude nějaká sračka. Ti ostatní pak viděli možná nějakou jednu necelou epizodu, ale vůbec ji nepochopili. To je moje jediné vysvětlení pro tak neuvěřitelně nízké hodnocení tohoto seriálového skvostu. Vždyť ten humor je přece tak dokonalý. Tak dokonale absurdní. Pojďme si to tedy pěkně shrnout. V první epizodě se hlavní protagonista Ivan Vereš vrací zpět na Slovensko poté, co strávil dlouhá léta v Americe. Setkává se tu se svým dnes již dospělým synem, který jej poté zaveze domů, do osady. V osadě pak Ivan dá dohromady skupinku poněkud nesourodých individuí, s nimiž chce rozběhnout velký byznys. Jejich prvním velkým projektem se stane hotel pro psy. Celý nápad však zkrachuje hned na začátku a tak je rychle potřeba přijít s dalšími lukrativními příležitostmi. Na řadu se tak dostanou takové věci jako například erotická linka, provoz taxislužby, soukromá pláž, léčení stromů či gangsterská školka. Už z těch názvů je asi jasné, že tento seriál bude celkem slušný úlet. A taky, že je. Něco podobně šíleného, ale přitom úžasně vtipného jsem na televizní obrazovce už velmi dlouho neviděl. Dokonale vypointované dialogy, absurdní situace, až překvapivě inteligentní humor a úplně nové a neokoukané náměty. Tento seriál je prostě jedinečný originál a pro mě osobně skoro až božské zjevení. V tuzemských poměrech experti nemají žádnou konkurenci. Už jen ta spousta kultovních hlášek. "Jak sa vám žije s tým Máslom?" "To má byť Čakanie na Gotta? Od Beckhama?" "Neboj sa, to sa prekryje!" Když o tom tak přemýšlím, mám chuť si tento seriál znovu pustit. Doufám, že touto recenzí snad někoho přesvědčím, aby Expertům i navzdory zdejšímu nízkému hodnocení přece jen dal šanci a zkusil alespoň jednu epizodu. Věřte mi, nebudete toho litovat.

Ajaj, tak tohle se vůbec nepovedlo. Johna Sinclaira čtu pravidelně už od dětství a právě proto dokážu rozpoznat, jak úplně mimo celý tento seriál je. Tak v prvé řadě nemají příběhy lovce duchů v žádném případě obsahovat nějaké přehnané brutální násilí a potoky krve. Autor těchto románů kdysi sám jasně řekl: "Tajemno a mrazení v zádech ano, krev a brutalita ne." Kromě toho si také seriál pro své epizody vybírá adaptace dosti rozporuplných příběhů. Opravdu si nemyslím, že je dobrý nápad udělat první díl coby adaptaci románu, který vyšel jako dvoudílný příběh rozdělený do čísel 1025 a 1026. Nebylo by přece lepší začít pěkně od začátku? S nějakými příběhy, které lovce duchů a jeho přátele důkladně představí? Způsob celkového ztvárnění je pak také dosti zvláštní. Pokud jde o jakékoliv civilní scény, je to ještě celkem dobré, jenže v momentě, kdy se na scéně objeví jakékoliv nadpřirozené prvky, začne to být celé hrozně přestřelené a bizarní. Žádné z monster tady nevypadá nějak autenticky, přirozeně a uvěřitelně. Všechny nadpřirozené bytosti jsou neskutečně přeplácané, snad aby všichni viděli, že jsou to jen kostýmy a make-up a tolik se u toho nebáli. I ten způsob, jakým to ti záporáci přehrávají je naprosto šílený. To je právě škoda, protože minimálně všichni tři hlavní představitelé hrají naopak velmi dobře a přirozeně. Kai Maertens je jako John Sinclair skvělý a jsem ochotný překousnout dokonce i to, že nemá blond vlasy. To samé platí i o představitelce Glendy Janě Hoře, která by zase naopak měla být tmavovláska. Trojici pak doplňuje Urs Remond coby novinář Bill Conolly. Pokud bych měl hodnotit pouze a jen obsazení rolí, tak za něj bych dal seriálu čistou jedničku. Všechno ostatní je tu však úplně špatně a nezachrání to ani někteří známí čeští herci jako například Aňa Geislerová či Petr Čtvrtníček. Je to opravdu velká škoda, protože ten potenciál tu byl skutečně nesmírný. Pokud by se seriálový JS chytl, mohli jsme tu mít vskutku kultovní záležitost srovnatelnou například s Akty X. Takto tu však máme jen jakousi nedotaženou podivnost, která ani sama neví, čím by vlastně chtěla být. Těžko říct, kde se stalo chyba nebo co přesně se pokazilo. Každopádně však tomuto pokusu dávám alespoň jednu hvězdičku za kvalitní herecké obsazení ústředního tria a vůbec za celou tu snahu převést mého milovaného románového hrdinu do seriálové podoby. Já jen upřímně doufám, že to s Johnem ještě někdy někdo zkusí a dopadne to o poznání líp.

Pokud jsem prvního Iron Mana hodnotil jako film veskrze průměrný, tady už to regulérně spadlo do ryzího podprůměru. První velkou změnou oproti předchozímu dílu je to, že vládu už zde převzalo studio Disney a tudíž se tu začíná rozmáhat velice trapný a dětinský humor, který se pak stane příznačným pro téměř všechny další filmové projekty z této řady. Hned na začátku se dozvídáme, že Tony Stark umírá a to kvůli jedovatému prvku, jenž slouží jako základ pro jeho obloukový reaktor. Jelikož je však právě ten samý obloukový reaktor tím jediným, co Tonyho drží při životě, dostáváme se tu do velice zapeklité situace připomínající Hlavu 22. Až potud to vypadá celkem slibně. Problém však nastává hned vzápětí, kdy se dozvíme, že Tony svou otravu před ostatními tají a místo toho, aby se až do poslední chvíle pokoušel problém nějak vyřešit, raději se oddává různým šíleným kouskům či alkoholovým radovánkám. Zeptám se jen na jedno. Co to má sakra znamenat? To si snad někdo opravdu myslel, že je tohle dobrá premisa pro druhý díl úspěšně rozjeté komiksové série? To však ještě není ani zdaleka všechno. Ke slovu se totiž nyní dostávají hlavní záporáci. Ten první, jímž je bohatý byznysmen Justin Hammer, by mohl velmi dobře sloužit spíš jako komická figurka a ten druhý, jímž je Ivan Vanko... v podstatě také. Ne ne, padouši tento film určitě nezachrání. Hammer je prostě takový ten typický zlotřilý podnikatel a Vankova motivace je zase naprosto směšná. Jakože "tvůj táta podvedl mýho tátu, tak já se ti za to teď pomstím". Bože, bože. Podotýkám však, že i přes všechny tyto nedostatky mohl film celkem obstojně fungovat, pokud by měl alespoň nějakou oporu v prvním dílu. Bohužel se zde však naplno projevilo přesně to, co jsem jedničce vytýkal. Absolutně nulový charakterový vývoj hlavního hrdiny a absolutně nulová citová hloubka mezi ním a jeho milovanou. Schválně si srovnejte vývoj vztahu mezi Tonym a Pepper a vývojem vztahu mezi Peterem Parkerem a Mary Jane z Raimiho spider-manovské trilogie. Ten rozdíl je tu naprosto propastný. Za celé dva filmy se vztah mezi Tonym a jeho vyvolenou neposune ani o milimetr. Na konci druhého dílu si prostě řeknou, že spolu začnou chodit a tím je vymalováno. Žádná předehra, žádný postupný vývoj. Potom tu máme ještě Happyho a Rhodeyho. Oba jsou to jen takoví komičtí parťáci, kteří postrádají jakékoliv charakterové rysy či osobnost. A ne, v komiksu to takto opravdu není. V komiksu jsou Rhodey i Happy skoro stejně propracovaní jako kupříkladu Harry Osborn z Raimiho Spider-Mana. A to je právě ten problém. Na rozdíl od Raimiho pavoučí trilogie totiž filmy s Iron Manem neřeší vůbec žádný vnitřní konflikt mezi hlavním hrdinou a jeho blízkými. Pokud by Tony neměl onen problém s jedovatým prvkem a pokud by ho zde neotravovali Hammer s Vankem, v podstatě by ani nebylo co řešit. A až se nakonec všechno pěkně urovná, tak opět není co řešit. Tohle má hodně daleko do Raimiho Spider-Mana, který nikdy neměl na růžích ustláno a musel se neustále potýkat s nějakými obtížemi. Prostě celý problém druhého Iron Mana spočívá v tom, že stojí na chatrných základech předchozího dílu. Pokud by jednička načrtla nějaký zajímavý vnitřní konflikt, mohl s tím pak tento film pěkně pracovat. To se však nestalo a v důsledku toho se celý Iron Man 2 někdy v polovině své stopáže zhroutí jak domeček z karet. A k tomuto zhroucení dojde přesně v té scéně, kdy si Tony Stark nachčije do svého brnění. Od tohoto momentu už ten film prostě nejde brát ani trochu vážně a divák pak už jen trpně čeká až to celé nějak skončí. Status quo je na konci druhého dílu úplně stejný jako na konci prvního, jenom s tím rozdílem, že Nick Fury teď už Starka do Avengers pro změnu nechce. Ve filmu se pak objeví ještě Black Widow, která celým příběhem jen tak zvolna propluje, aniž by do něj jakkoliv výrazněji zasáhla. No a to je asi tak vše. Jak už jsem psal u předchozího dílu, série o Iron Manovi prostě nastavila určitý směr, který rozhodně není dobrý.

Nikdy jsem příliš dobře nechápal, co na tomto filmu všichni vidí. Ano, Robert Downey Jr. je opravdu skvělý herec, který dokáže zahrát cokoliv a diváka přitom dokonale uchvátit. Jenže to je asi tak to jediné, čím dokáže tento film jakkoliv zaujmout. Všechno ostatní je totiž jen samá šeď a nuda. První Iron Man je průměrný film v tom nejčistším slova smyslu. Dokonce bych řekl, že kdybych chtěl někdy někomu vysvětlit, co to znamená průměrný film, tak Iron Man by byl tím nejlepším možným příkladem. Všechno se to tu zkrátka drží tak nějak uprostřed. Není to ani špatné, ale zároveň ani nijak výjimečné. Zápletka nulová. Děj celého filmu je založený čistě jen na tom, že si Tony Stark postaví nezničitelné brnění a poté ho různě vylepšuje. Nakonec jej otestuje v boji s hlavním protivníkem a tím pak celý film skončí. Toť vše. Akční scény úplně o ničem. Když vezmu v potaz, že tohle vzniklo dva roky po našlapaných třetích X-menech a trikově revolučním třetím Spider-Manovi, je to opravdu bída. Chápu, že Marvel Studios na to nemělo moc peněz a muselo si vzít od banky půjčku, jenže to nic nemění na tom, že akce v tomto filmu prostě za moc nestojí. Myšlenka filmu nulová. Tony Stark zde neprojde absolutně žádným charakterovým vývojem. Přestože ho Downey zahrál skvěle, ta postava je čistě ze scénáristického hlediska úplně prázdná. Problém spočívá v tom, že Stark dostane před svým únosem jen velmi malý prostor pro své představení. V důsledku toho pak pořádně nevíme, jaký vlastně byl předtím, než ho unesli a jak moc se poté změnil. Mně osobně třeba tohle dost vadilo už při prvním shlédnutí filmu. Tonyho vztah s Pepper pak nemá žádnou emocionální hloubku. Opět zdůrazňuji, že se teď nevyjadřuji k hereckým výkonům, které jsou samozřejmě zcela bezchybné. Vyjadřuji se tu pouze a jen ke scénáři. Co se pak týče Rhodeyho, to je takový ten typický hláškující parťák (na rozdíl od komiksu, kde je mnohem propracovanější) a Obadiah je zase klasický zloun. Všechno je prostě přesně takové, jaké by to mělo být a film ani na jeden jediný moment ničím nepřekvapí. Hudba je převzatá. Není původní a tudíž pro mě nemá smysl za ni film jakkoliv vychvalovat. Co nám tu pak ještě zbývá? Vlastně už nic. Jak říkám, celý film je založený pouze a jen na hereckých výkonech hlavních představitelů. Zbytek je jen bída s nouzí. Ten největší problém však spočívá v tom, že diváci na tohle v roce 2008 řekli: "OK, takto nám to plně vyhovuje". V důsledku toho nás pak po mnoho let oblažovaly podobně nedotažené a veskrze průměrné komiksové snímky. Tři hvězdičky zde mohu dát pouze a jen za herecké výkony a za to, že se film velmi věrně drží komiksové předlohy. Zkrátka je tu jasně vidět, že u kormidla byl pořád ještě Marvel a ne sluníčkový a kýčovitý Disney, který studio koupil až o rok později. Když to však srovnám s Neuvěřitelným Hulkem, který šel do kin jen o něco málo později, cítím pocit obrovské nespravedlnosti. Hulk byl ve všech ohledech skvělý a diváci ho přesto zatratili. Tuhle veskrze průměrnou záležitost však vychválili až do nebes a tím také jasně rozhodli o směru, kterým se pak další marvelovské projekty ubíraly. Holt proti gustu žádný dišputát.

Musím říct, že tento film mi vždycky přišel hrozně nedoceněný. Ano, není to tak dobré jako geniální jednička, ale pořád je to zatraceně dobrá, zajímavá, nápaditá a přemýšlivá sci-fi podívaná. Zkrátka je to pořád mnohem lepší film než 90% toho, co v rámci daného žánru za posledních x let vzniklo. A určitě nesouhlasím s názorem, že se jedná o zcela zbytečné pokračování, které vzniklo pouze a jen díky velkému úspěchu prvního dílu. Ten totiž skončil poměrně otevřeně a zanechal za sebou několik palčivých nezodpovězených otázek. Co se vlastně nachází za zakázanou zónou? Je tam další les, jak původně předpokládal doktor Zaius nebo něco mnohem děsivějšího? A co když se to něco nenachází na planetě, ale pod ní? Vzpomínám si, že první díl končil slovy: "Nehledejte pravdu, Taylore. To, co najdete, by se vám nemuselo líbit." Po shlédnutí druhého dílu dostala tato tajemná slova úplně nový význam. Pokud nebyla planeta, na níž lidstvo zdegenerovalo do podoby primitivních divochů a vládu převzali inteligentní opice dostatečně zlověstná, tak s odhalením několika hrozivých skutečností v tomto filmu se přesouváme na úplně jinou úroveň zoufalství a beznaděje. Do příběhu totiž tentokrát zasáhne úplně nová nepřátelská frakce, která je možná ještě mnohem šílenější a fanatičtější než zaslepení a tmářští vůdcové opičího společenství z prvního dílu. Abych byl upřímný, tak musím poctivě uznat, že film Do nitra planety opic je v podstatě dokonalým příkladem toho, jak by mělo správně vypadat jakékoliv pokračování úspěšné sci-fi ságy. Hned na začátku tu máme krásně stručné a výmluvné shrnutí celkového statutu quo. Opice vládnou planetě, lidé jsou jen pouhá zvířata. Na rozdíl od prvního dílu je zde však mnohem více rozvíjena myšlenka toho, že ani mezi opicemi nepanuje dokonalá rovnost. Dozvídáme se kupříkladu to, že vládu nad celým opičím městem ve svých rukou pevně svírají orangutani. Jejich věrnými přisluhovači a nohsledy jsou přitom násilnické a primitivní gorily. Intelektuálové představovaní přemýšlivými a vzdělanými šimpanzi jsou naopak až úplně na spodku opičí hierarchie. Nepřipomíná vám toto nespravedlivé rozdělení společnosti obdobnou situaci v reálném světě? Už jen za tuto zcela novou a podnětnou myšlenku musím druhé Planetě opic udělit velikou pochvalu. Tím však výčet pozitiv ani zdaleka nekončí. Po opětovné návštěvě opičího města se totiž ihned přesouváme do tajemné zakázané zóny, kde se podle všeho skrývá něco strašlivého. Podotýkám, že film jsem poprvé viděl před mnoha a mnoha lety, kdy jsem byl ještě dítě, takže odhalení týkající se dalších nových obyvatel planety skrývajících se hluboko pod zemí pro mě bylo vskutku šokujícím a děsuplným zážitkem. Stejně tak, jako velice znepokojivé scény s nejrůznějšími přeludy a ovládáním mysli. K tomu všemu tu pak ještě máme i překvapivé odhalení toho, co se vlastně stalo s Taylorem. Přestože divák pořád doufá v alespoň přiměřeně pozitivní konec, film zcela nekompromisně směřuje k něčemu zcela osudovému a nesmírně tragickému. Řekl bych, že samotný konec druhé Planety opic překonává úplně všechno, co můžeme v rámci žánru sci-fi vidět. Pokud dnešní mladí diváci zcela seriózně tvrdí, že Avengers: Infinity War snad mají nějaké šokující a přelomové zakončení, které údajně nemá v rámci kinematografie obdoby, velmi vřele bych jim doporučoval shlédnutí právě tohoto filmu. Protože právě druhá Planeta opic nabízí zakončení, jaké prostě a jednoduše nemá obdoby. Tohle je pro mě osobně něčím, co překonává dokonce i geniální závěr prvního dílu. To velice stručné, strohé a věcné konstatování na konci filmu je něčím, z čeho mi dodnes běhá mráz po zádech. Jak už jsem řekl, film Do nitra Planety opic je skvělou ukázkou toho, jak by mělo vypadat zdařilé pokračování úspěšné sci-fi ságy. Shlédnutí proto doporučuji především zastáncům nejnovějších epizod Star Wars, které jsou právě ukázkou přesného opaku. Druhá Planeta opic je prostě skvělým filmem, který bohužel trpí jen tím, že se nedokázal vyrovnat nepřekonatelnému prvnímu dílu. Je to však opravdu až takový neodpustitelný prohřešek?