coulismoulis

Do humoru slapnul tentokrat Park Chan-wook jeste vic nez obvykle (sceny s utopenym manzelem A+), na atmosfere neztratil nic. Song kang-ho i normalne charismatem muze dlazdit ulice, ale tady mel jeste takovou zvlastni auru ci co, radost pohledet, a zbytek osazenstva byl nemene kvalitni. Jen mi uplne nesedlo az prilis primocare rozdeleni uloh umirneny muz (nadto knez) a pozivacna zena.

Uz by mel s temihle radobyvtipnymi pokusy (nejen) Ayushmann prestat, propada se to furt hloubs a hloubs...

Videno jako posledni film z trilogie a navic po mnoha letech od zbytku, ale ze sve surove pusobivosti a absurdni zabavnosti neztratil nic, coz u Parka neprekvapuje. Vcelku primocara ukazka ourobora pomsty s tezko rozlousknutelnym dilematem o tom, kdo ma vlastne vetsi pravo se mstit, co znamena udelat si ze msty jediny cil kratkeho zbytku zivota nebo jestli to ma vubec smysl. (Plus zustava otazka, kdo se postara o ty mafiany, aby zustal kruh zachovan...) Stylove jinde nez Oldboy, Lady Vengeance nebo novejsi Parkovy kusy, ale kompozicne, vyrazove a kamerove se nezapre. Herecky neni co vytknout, ostatne kdyz proti sobe stoji Song Kang-ho a Shin Ha-kyun a mezi nimi Bae Doo-na, kdo by mohl cokoliv namitat?

Bylo to o par dilu delsi nez by asi bylo z hlediska tempa/zapletky zahodno, prvni pulka byla akcnejsi, druha uz trochu trpela na prilisne opakovani/vysvetlovani, ale celkove si slusny standard a atmosferu udrzeli. A raison d'etre, tj. nekoncici eyefucking hlavnich hrdinu, zustal celou dobu na nejvyssi urovni ;) Shin Ha-kyun je typ herce, co muze celou dobu koukat do stropu a stejne to bude zajimave a Yeo Jin-goo po trochu rozpacitem zacatku nakonec souboj ustal se cti. Zbytek ensemblu je taky hodne kvalitni, zvlast musim vyzdvihnout zabavni faktor, kteri vnasi (ne)schopny mafian Heo Sung-tae a effortless authority Kim Shin-rock.

O fous lepsi nez minuly dil, byt je reflexe soucasne miliardarske kulturu a la Mlusk az too much on the nose a ponekud village idiot style. Whodunit je taky znacne pruhledny. Ale zas davam body navic za Janelle. (Za Blancovu domaci pohodu bych dala taky body navic, ale proc Grant?? ;)

Great expectations kvuli Anushcine produkci, ale tady teda sahla vedle - obcas se tvurkyne*ci pokouseli o reflexi nejakeho spolecenskeho jevu a la diskriminace zen nebo rozdilny pristup k zenam a muzum v ramci tehoz povolani, ale vetsina vysumela mezi vrsenim klise na sebe (iracionalni nenavist matky k dceri, talent z hury pada na muze, ale na na zenu, ktera ho jen predstira apod.) Skoda, ve stylu asi nejaky (na Indii ne az tak bezny) pokus byl.

Nejen, ze je v tomhle filmu snad vsechno, ale zaroven je tam dost zajimaveho a na svou dobu neobvykleho - zensky ptatelsky kolektiv v praci, uveritelne vlezly sef, zeny delaji veci pro svou zabavu (!), zeny pracuji na plny vykon at uz v tovarne nebo u soudu a to bez spolecenskeho odsudku, ze jsou nejakym zpusobem kvuli tomu nedostatecne (!), manipulativni slizoun naplanuje svedeni a opusteni a pak se jeste bohate ozeni, sourozenci drzi pri sobe a navzajem si pomahaji, nechtene tehotenstvi je brano vcelku pragmaticky a nakonec i cele vyusteni probehne bez vetsich dramat a v civilnim duchu. A to vsechno za hodinu. Jedine, co chybi do plneho poctu bodu je to, ze by (v tomto poradi) dala postava Vitove, Kabatove a Nezvala do zubu postave Bohace...

Nejdůležitější otázkou v této marveloské plácanici je, kdy se objeví scientist Mohan (SRK), neviditelná Deepika a sri sri sri guru-ji Amitabh. Děj je jinak komplikovaný a prázdný zároveň, takže nemá cenu se na něj vůbec soustředit. Film ve mně nejdřív vzbudil dojem, že půjde o kopii průměrného amerického superheroes akčňáku doplněného o hinduistický pantheon. Pak se ale ukázalo, že božstva bude pomálu, o žádné reinkarnace asi nepůjde (nebo ano?), Šiva je Dev (who the fuck is Dev...?) tedy kacířská myšlenka, že Šiva ani není Šiva??? Kroužek jakýchsi ochránců megalomanského CGI se shromažďuje u Bachchana alias Profesora X na zahrádce a mně se u toho pomalu ale jistě vkrádá na mysl vzpomínka na úděsný film Drona.

Jako celek je Baahubali bezpochyby milnik v mnoha smerech - jako film pro cely tvurci stab, jako kasovni a spolecensky trhak napric vsemi indickymi kinematografiemi a snad i jako jakysi (aspon docasny) jednotici prvek pro celou Indii (v dobe, kdy zdarne pracuje na tom, aby se vnitrne rozdelovala, kde muze). A ani zvenci neni tezke pochopit proc je to takova udalost. Rajamouli nenatocil nikdy lepsi a velkolepejsi film, Prabhas, Anushka, Ramyakrishna (a zbytek castu) nehrali nikdy zajimavejsi a bigger-than-life postavy. Ale nejakou stastnou nahodou se nejedna jen o bombasticky trhak, ale o opravdu propracovany pribeh, postavy diky vybornym hereckym vykonum a (na Indii ne moc obvykle) pevne reziserske vizi opravdu ozivaji a jejich pohnutky a osudy jsou to, co posouva dej kupredu a dela ho zajimavym (samozrejme spolu s archetypalnim ramovanim, ktere je ale do nich vsazeno o poznani citliveji a organicteji nez treba v nedavnem RRR). Kdyz se k tomu prida krasna hudba a na mistni pomery zdarila CGI, je vysledek tentokrat opravdu hodny chvaly, ktera se casto ne zcela zaslouzene snasi na kazdy vetsi film. Zaroven je dobre si pripomenput, ze nejde o dokonale dilo (jako by takove existovalo;) - tempo a charakter 1. a 2. dilu nejsou uplne synchronni, predel byl sice udelan na logickem miste v deji, ale 2. dil je o poznani semknutejsi a nabity vnitrni dynamikou, ktera byla v 1. seznamovacim dile trochu upozadena. (Zato ma ale 1. dil hezci songy;) Celkovy dojem take trochu kazi nektere wtf momenty jako je non-con makeover Avantiky a celkove nevyuziti teto postavy v dalsim deji a fakt, ze najezdnici utocici na Mahishmati jsou nejen stereotypne barbarsti, ale i o nekolik stupnu pleti tmavsi nez nasi vybeleni hrdinove, presne podle osvedceneho receptu napric indickymi filmovymi prumysly. Jako svym zpusobem osobita odpoved na zapadni fantasy filmy jde vsak o dilo opravdu ohromujici.

Pro me zatim nepokoreny vrchol soucasne cinske televizni produkce, tady se proste povedlo vsechno - pribeh plny intrik se zvratem snad v kazdem dile, neskutecne zivotne postavy, ktere zvlast vyniknou v porovnani se znehybnelym ritualizovanym zpusobem zivota na cisarskem dvore, vytecne herecke vykony vsech zucastnenych, prekrasne kostymy a kulisy (a CGI;), hudba. Z hlediska narace chapu i ne-happy end ( i kdyz osobne to samozrejme vidim jinak, vsak uz se tam udaly fantastictejsi veci nez nejaka fake death nebo jiny shenanigan a pak uz nic nebrani tomu, aby si Xiao Shu a Jingyan konecne padli do naruci nebo kam, zvlast kdyz ten notne zpozdeny zasnubni dar uz Lin Shu dostal, ze;)