inutihar

Mahraganat, arabský výraz pro karneval nebo obecně pouliční párty, dal název eklektickému hudebnímu stylu, který kombinuje tradiční egyptskou lidovou hudbu, zběsilé elektronické i živé beaty, autotune efekty, rap a sociálně a politicky kritické texty. Byť jsou jeho kořeny v chudinských předměstích Káhiry, díky internetu se rychle rozšířil po celém Egyptě. Elektro shaabi, jak je styl znám mimo Egypt, se stal vyjádřením frustrace egyptské mládeže, pro kterou revoluce v roce 2011 i následné politické turbulence přinesly jen velmi málo dobrého. Dokument mapuje jak prostředí, odkud umělci vzešli, tak historii stylu a končí poněkud ambivalentním epilogem o komerčním úspěchu (či zaprodání se?) některých v dokumentu zobrazených hudebníků.

Nuda.

Metalové gangy terorizují Jižák! Dost děsivá sonda do života dospívající mládeže na konci 80. let 20. století.

Tento seriál není pro mladé. Pokud je vám méně než 35 let a neviděli jste Karate Kida (toho původního), tak asi nepochopíte, co je na tomto seriálu to nejzábavnější. Naprostá, nečekaná bomba, jízda na vlně nostalgie, která bude aspirovat na nejlepší seriál roku. Nebo prostě měknu...

Od druhé půlky série jsem jen nevěřícně zíral. Finále naprosto mrazivě uchvacující.

Vlastně to byla čistá melancholie.

Na jedné straně brigádníci v luxusním karibském hotelu, na druhé snobští a arogantní hosté. Mezi nimi několik dívek. Jak to asi dopadne? Nevtipná a naprosto předvídatelná komedie.

Od jistého věku se už tyto filmy prostě nedají sledovat...

Škoda toho, jak se to vyvinulo. Ta stylová retro absurdita prvních dvou dílů včetně toporného dabingu byla vysloveně skvělá, na pět hvězdiček. Bohužel, od třetího dílu to začalo být až příliš překombinované a poslední díl a rozuzlení mě opravdu zklamalo. Nicméně jako nápad dobré a určitě bych si dovedl představit sledovat takových kousků víc.

Moc schématické.