Enšpígl

Když pominu velkopanskou přehlídku nesmyslů a kravin, který má film na svým jídelním lístku, zamrzí především absence jakékoli žánrové složky u které bych se já, jako divák chytil. Takové příběhové nic už jsem dlouho neviděl. Člověk by řekl, že Robert se Seanem budou v takovéhle plitkosti čnít jak Mount Everest na Třebonšku, ale jejich obličejové grimasy mně přišli značně nevěrohodné. Kdyby bylo ve filmu alespoň víc Demičky, ale ani tohle tvůrci nezvládli.

Bejt milovník koní, tak se asi při některejch scénách vysloveně poseru. Jako komedie mně to teda rozhodně nepřišlo. Na smrti ať už lidí nebo zvířat skutečně nevidím nic legračního. Beru to, že Islanďani jsou takový sverázný sebetvůrci a filmy si dělaj po svým a jako ukázka osudů několika koňů a několika lidí, to není úplně špatný. Dlouhý záběry na koně jsou fajn, kdo z nás nechce alespoň jednou v životě sledovat jak jede Islanďan na polokoňovi, že ano.

Mně ten film přišel jako otevřený váček na penízky, aby producenti měli zase o pár stříbrňáků víc na kafíčko, tak zkoušej, zda by nemohla vzniknout nějaká další výdělečná série. Obrazově je film v pořádku i když mně přišlo, že při natáčení vedle Jonathana sedával pan producent Miša Bay a kafral a kafral. Nejsilnější stránkou filmu je zábavné pojetí želviček, hlavně oranžová a fialová korytnačka dokáže nastartovat smíchovody. Meganička zase u pánské části dokáže nastartovat něco jiného. Jenom škoda, že zádní záběr na fotící Mega Fox netrval alespoň 30 minut, jako divák z kategorie muž obecný chci pro svý oči vždy to nejlepší. Navíc u Foxy Megan nemám dojem, že je až tak hrozná herečka, jak zde prezentuje zdejší kinder elite. Jasně Meryl Streep to není, ale v podobných filmech, jako jsou nindžácký želváci rozhodně nic nekazí a mrzí mě, že podle posledního rozhovoru kvůli dalšímu dítěti dočasně přerušila kariéru. Samozřejmě Želvy Ninja nejsou jen o Mega Fox, ale krom ní vidím ve filmu už jen dvě snahy, vydělat a pobavit. Jak vyjde ta první snaha netuším, ale ta druhá snaha se celkem vydařila.

Ještě než začnu komentovat třetí Slyovo děťátko neodpustím si okomentovat, zdejší poměrně velkou skupinu ubožáků. Pro stahování filmů mám pochopení, zejména v případě pokud zde dotyčnej film není k dispozici, ale říkat si filmovej fanoušek a stáhnout si film, kterej jde za 14 dní do kin, tomu říkám vrchol čuráctví, tak hlavně si děti nezapomeňte napsat na svůj profil velkým tučným písmem "miluju filmy." "jsem velký filmový fanoušek". atd. A nyní od zoufalství lidského ke skoro zoufalství filmovýmu. Na trojku postradatelných jsem se těšil jak Pepíček na ježíška a úvod pod taktovkou Wesleyho zahrál výbornou symfonii, jenže to jsem ještě netušil, že to nejlepší už mám za sebou. Mám dojem, jako kdyby byl Sly měsíc na samotce a těsně před natáčením ho pustili a on se nám chtěl vykecat, protože takovou sprchu keců v akčním filmu rozhodně neočekávám a ani nechci. Sly bohužel ujel i na scénáři, protože nechápu k čemu byl ve filmu můj miláček Dolph, o Jet Lim ani nemluvě. Za to mladá generace dostala nejvíc akčního prostoru, nic proti, jenže pane Stallone, já Expendables mám rád, právě proto, že to má být výsadek do akčních osmdesátek. S tím souvisí i má největší kritika, která se týká Patricka Hughese, to co on předved je jedním slovem trapnost. Akční scény nebyly sice až tak roztřesený, ale byly často zoufale nepřehledný a v případě závěrečných soubojů Sly vs. Mel, Jason vs. dvoumetrový hovado těžce odfláklý a nedat Wesleymu a Dolphovi žádnej souboj jeden na jednoho, to děte do prdele. A Arnie ? Tohle si nezasloužil. Obsadit ho jenom kvůli jménu na plakát mě nepřijde vůči němu příliš fér. Pokud v něčem trojka postradatelných vyniká nad svejma staršíma bráškama, tak je to oblast herectví, protože u Mela a Antonia je prostě vidět že v oblasti herectví jsou přece jen vyšší liga než zbytek týmu. Tady si opět musím postesknout. Antoniova postala dostala víc času k pitvoření než hlavní záporák Mel k drsňáctví. Fascinovala mě lacinost filmu, mám pocit, že producent filmu je velkej šetřílek, ostatně když jsem si čet závěrečný titulky měl jsem dojem, že s filmem je spjatej snad každej žijící Bulhar. Nejslabší díl z celé série má pár kvalitních scén a vtipných momentů, ale jako celek rozhodně nezáří.

Téma filmu svadí buď na cestu k slzavému údolí a nebo k hranici trapných sexuálně oplzlých scén. Naštěstí jsem se spolehnul na Helen Hunt, že nabídnuté scénáře poctivé pročítá a když se jí něco nezdá umí říct krásné americké „no“ . Příběh je postaven na výborných hereckých výkonech obou představitelů, zejména Helen je tady dokonalá. Všechno podstatný tady totiž odehrajou oči. Vzájemný sbližovaný, myslím to duševní, nikoli sexuální je fakt mistrovská ukázka herectví. Děj filmu se mě na začátku zdál až absurdní, ale postupem času jsem hltal každou scénu. Se samozřejmostí, ale i s citem vyprávěný příběh ve kterém se nejvíc blýskaj společné terapie Cheryl s Markem.

Film staví na postupně houstnoucí atmosféře, při který se s každou přibývající minutou divák o hlavního hrdinu bojí víc a víc. Realistický, depresivní v první části i malinko nepřehledný snímek má skvělou gradaci, hudbu a výborný herecký výkony. Jestliže po filmech s 007 má člověk chuť být špionem, tak po tomhle filmu má člověk chuť být vším, jen ne špionem.

Claudii považuju za nejkrásnější herečku svý doby a proto jsem dokumentu, který je věnován, této hnědooké superkrásce nedokázal říct ne. Musím však konstatovat, že dokument nemá žádnou koncepci na začátku se mluví o začátcích CC a na konci rovně. Posloupnost žádná, informační hodnota minimální, většinu informací, která v dokumentu zazní už běžný fanoušek dvojitého céčka dávno zná. Vrchol amatérismu je nepředstavení lidí, který v dokumentu mluví, to sem snad ještě neviděl. Za zajímavé považuji postřehy samotné Claudie, dobové záběry a fotografie, ale to je na 50min. dlouhý dokument opravdu žalostně málo. Čekal jsem že dokument se probere její filmotékou, budou v něm mluvit její umělečtí partneři, okrajově se dotkne bulvárnějších témat, „kde, s kým a za kolik“, ale nic z toho se tady bohužel nekoná.

Zase jsem o něco "pyšnější" na to, že jsem čech a jsem součástí národa, který tvoří i lidé podobný postávám v tomto filmu. Já jsem film rozhodně nevnímal jako komedii u který bych se měl hihňat, nevnímal jsem ho ani jako nějakou tragedii, bral jsem ho jako ukázku života určitého typu lidí, kterému posloužila k filmovému vyprávění nějaká prdel u Hanušovic, ale globálně podobný lidi žijou i v Praze a všude jinde. Je to docela smutnej pohled na prázdnost životů, žádná radost, žádný emoce, prostě jen existence. Herecky je ďuzna zahraná skvěle. Největší prostor dostává ve filmu Tatiana, která mě přesvědčila, že s přirozenosti hereckýho projevu nemá nejmenší problém. Mirek Krobot si pro svůj debut nevybral úplně jednoduchej náměť, protože natočit nadžánrovou lidskou existenci českých človíčků je jak jít hlavou proti zdi. Vadil mně až příliš velký důraz na ospalou atmosféru, např záběr na krajinu trval až přílši dlouho a několikrát se ten samej záběr opakoval, ale to je asi jediná zásadnější vyčítka kterou k filmu mám.

Nepřestává mě fascinovat ta letní nálada a pohodová atmosféra v kontrastu s temným příběhem a kriminální zápletkou. Co tady předvádí Alain je neskutečný. Občas jsem si musel připomínat scénu z lodi, abych nepovažoval Toma za pouhýho floutka v letních exteriérech, ale když si člověk uvědomí s jakou samozřejmou drzostí se Tom choval, tak ho až mrazí.

Mně přišlo, jako kdyby hlavní hrdinové trénovali na olympiádu, furt lítali sem a tam. Film působil pohodově, ale děsně zmatečně a zrychleně. Jediný co fungovalo byly dialogy a herecký výkony krásné Sophie (jako chlap zářím štěstím, když vidím, že Sophie se ve filmech pořád nestydí - nemá totiž už asi 30. let za co ) a pohodového Gadyho (jako filmovej fanoušek zářím štěstím, když vidím, že Gady dokáže zahrát cokoli ) .