sud

Na první povídce mě zaujaly pouze odhalené půvaby krásných hereček, na druhé povídce prakticky nic. Třetí povídka má zajímavou atmosféru, ale navzdory netriviální zápletce mě to nijak na zadek neposadilo. Kvartetu povídek kraluje ta čtvrtá od Quentina Tarantina, která sice nepatří mezi jeho nejlepší kousky, ale zábavnost, černý humor a charakteristický režisérův rukopis ji rozhodně nechybí. 60%.

Na Samovu prvotinu léty usedá prach a nemohu říci, že zrovna právem. Technická stránka je vinou ultralaciné výpravy mizerná a Brian Keith do hlavní mužské role nebyl nejšťastnější volbou, ovšem charakteristický  režisérův rukopis (cynismus, nečernobílí hrdinové, výrazné vedlejší postavy) je v některých scénách patrný, příběh nepatří k nejhorším a celé je to příjemně nepatetické a civilní. Slušný western, ovšem teprve o rok mladší Jízda vysočinou je opravdovým výkladním zbožím značky Sam Peckinpah. 60%.

Příjemný seriál dle Škvoreckého s typicky Kachyňovskou atmosférou, kdy melancholické podzimní a zimní epizody jsou lepší těch prosluněných jarních a letních. Na Petru Kroutilovi je sice trochu znát, že není herec, ale ta jeho nesmělost k roli patří (jakož i téměř neuvěřitelná podoba s Josefem Škvoreckým za mlada). 75%.

Monty Pythonův létající cirkus působí proti tomuhle jako zcela seriózní a usedlé dílo. Tahle parta šílenců dala pojmu absurdní humor zcela novou tvář. Škoda pouze (značné) nevyrovnanosti vtipných scén.

Všechny snahy pohřbívá neskutečně, ale opravdu neskutečně pitomý scénář, jehož blbost se s každou minutou prohlubuje. A je to velká, ale opravdu velká škoda, protože potenciál by byl. Do zábavného béčka tomu chybí nadhled, humor a hlášky. Do kvalitního bijáku, kromě slušné vidlácké atmosféry, hudby, velmi dobře hrajícího Kryšpína a několika pěkných buchet, všechno ostatní. 40%.

Občas je fajn si jako kontrast k bezbřehému množství moderních ultrakorektních snímků, připomenout něco z dob, kdy bílý heterosexuální muž vládl světu, rány bolely a zápach střelného prachu byl cítit až k divákovi do křesla. Černý déšť sice nepatří mezi žánrovou špičku, ani do žánru nepřináší nic nového, je to však stále velmi dobrý thriller s parádní atmosférou, krásnou kamerou a zručnou režií Ridleyho Scotta. Hrdinové navíc nejsou neprůstřelní a o jejich život se skutečně bojíte. Michael Douglas se zde nachází ve vrcholné herecké formě a v  podobných rolích přímých zásadových chlapů jsem ho měl vždycky nejraději. 80%.

Brian Johnson je sympaťák a nakažlivý pohodář, proto jsou jeho návštěvy kolegů z branže příjemnými pohlazeními po duši a nejen té muzikantské. 90%.

Ne tak propracované a originální jako Ukradené Vánoce, ovšem proč se tím zabývat, když je to tak...Burtonovské. A Emily je opravdu krásná, i když je...no, vždyť víte! Navíc mě párkrát napadlo, jak by asi vypadala Erbenova Kytice a zejména Svatební košile, kdyby se jí chopil Tim Burton :-). 85%.

Nejen v 70tých letech vzniklo spoustu lepších thrillerů (Tichý společník doplácí především na nepříliš zdařilou režii), ale kvůli skvěle hrajícímu Elliottu Gouldovi a Christopheru Plummerovi a několika zajímavým scénám (především akvárko) stojí za to film vidět. 60%.

Netvrdím, že jsem film nepochopil, byť není jednoduchý a vyžaduje soustředěného diváka. Problém spíše vidím v tom, že se postupem času ze zajímavě vyprávěného thrilleru stává překombinovaný bordel a v závěru jsem již pouze kroutil hlavou. Škoda, herci hrají jako o život, některé scény (poprava motorkáře, všechny scény s Reinerem) mají patřičnou sílu, s filmem jako celkem je to mnohem horší. 40%, a to s přihlédnutím k první polovině, kdyby film trval déle, možná bych byl ještě přísnější.