Faye

Málokdy se člověku poštěstí vidět film, který získal cenu hned ve čtyřech kategoriích včetně té hlavní: nejhorší film, nejhorší scénář, nejhorší režisér, nejhorší herečka a na další byl nominován: nejhorší filmová dvojice a nejhorší herečka ve vedlejší roli. Prostě jsem nedokázala vítězi Zlaté maliny 2005 odolat. Rebecca načape svého milého v jednoznačné situaci. „Richard a ta malá. Počkej, jak jen se jmenovala? Už vím. Děvka“. Takže musí rychle sehnat kluka na jeden večer, aby vzbudila u Richarda šílenou žárlivost. Opravdu „skvělá“ záležitost, která nezapomněla ani na tak oblíbené zvracení a navíc přidala své vlastní neuvěřitelně stupidní nechutnosti. Zasloužené vítězství!

Nechci teda Jill moc radit, ale kdyby nechala zapnutý alarm a otevřela na chviličku dveře, mohla mít po problémech, protože ochranka by u ní měla být v cuku letu. A majitelům by tak ušetřila i účet za telefon, ale možná jí křivdím, třeba jenom nevěřila zabezpečovacímu systému, který nezaregistruje ani otevřená garážová vrata !!! Takže to nechávám na Jill, s mojí radou bychom totiž mohli přijít o pokoukání na opravdu exkluzivní vilu. 1* za interiér a 2* za exteriér nádherného domečku.

Sharon je náměsíčná ( to má být ta nemoc na kterou umírá? Nebo mi něco uniklo?) a ve spánku opakovaně vykřikuje: Silent Hill. Její adoptivní matka Rose usoudí, že pokud místo znovu uvidí a rozpomene se, její noční můry zmizí. Do městečka je dostane šum rádia a následný smyk. „Jen temné síly odemykají a zamykají dveře do Silent Hill.“ Když se Rose probere, Sharon je pryč a v podivném místě se s ní ocitá jen policistka Cybil. Počítačovou hru, která byla předlohou neznám. Což se ukázalo (alespoň v mém případě) jako velký nedostatek. Rose bloudila v mlze a já tápala v příběhu. Ovšem znalcům hry a milovníkům žánru můžu popřát jen „Welcome to Silent Hill“. Protože pochmurné městečko vypadá patřičně děsivě, stejně jako náboženská fanatička Christabella.

Konstruktér Burt Munro strávil většinu svého života vylepšováním motocyklu Indian, aby si s ním mohl splnit svůj sen, vytvořit rychlostní rekord. Ty roky mu teď chybí a taky peníze a zdraví, ale to hlavní nadšení, odvaha, elán mu zůstalo. „Jestli nepůjdeš tam, kam chceš jít a kdy chceš jít, poznáš, že jsi umřel.“ Musím říct, že tenhle starý blázen, který naplno využívá každou minutu z času, který mu snad ještě zbývá a vydává se přes půl světa dokončit to pro co žil a v co věřil, mě naprosto okouzlil, stejně jako všechny lidi, které na své cestě za snem potkal. Skvělý Anthony Hopkins .

Zajímavá ukázka proměn lidského chování, když se obyčejné dobrodružství mění v boj o holé životy. Napětí od začátku až do konce. Retardovaný kluk hrající na bendžo, bezzubí a bezejmenní venkovani, scéna ponížení a znásilnění Bobbyho (Ned Beatty), Ed Gentry (Jon Voight) a v jeho roztřesených rukou luk a šíp a suverén Lewis (Burt Reynolds) brečící jako malé dítě atd. To vše umocňuje už tak tíživou atmosféru strachu, kterou nějak nevidím (zřejmě přes záplavu krve) v novodobých thrillerech/ hororech.

Někomu se prostě „smůla lepí na pinďoura“. Nejsem cílová skupina, ale od komedie pro náctileté nečekám film s hlubokým poselstvím, takže jsem spokojená a líbilo se mi to víc než Snowborďáci. Navíc Veronika Freimanová a Milan Šteindler (3 * ) v rolích rodičů, kterým se do jejich rádoby intimní dovolené věčně pletou vlastní děti to je příjemná změna, vždyť většinou spíš dětem překáží na prázdninách rodiče.

„ Naše práce není najít kdo, ale proč“. Vyšetřováním střelby ve společné bezpečnostní oblasti mezi Severní a Jižní Koreou je pověřena právnička z neutrální země. Incident, který může mít vážné politické důsledky, protože Severní Korea má dva mrtvé. V případu jsou nejasnosti, nesedí počet výstřelů, chybí náboj „Pokud ho někdo schoval, znamená to, že se obával toho, že by vyšlo najevo, čí zbraň vystřelila. Jinými slovy, na scéně byl ještě někdo, pátá osoba.“ A přitom pravda je mnohem prostší a o to víc smutná. Rozhodně další velmi silný zážitek, nevím jak to funguje u jiných, ale na mě Parkova kombinace drobných detailů (Tichá výměna cigaret mezi nepřáteli. Hraniční čára a u ní , vlastně proti sobě, stejné vojenské boty), které doplňují hlavní příběh a pocitově přesný výběr hudby má nepopsatelné, téměř omračující účinky.

Tenhle film je pozoruhodný snad jen hereckým obsazením. Protože stejně jako filmové primadony i jejich slavné představitelky se zrovna v lásce nemají. Elizabeth Taylor odloudila své kdysi nejmilejší přítelkyni Debbie Reynolds manžela (Eddie Fisher) a provdala se za něj. Debbie ji veřejně nařkla ze zničení svého ideálního manželství a vláčela ji po všech novinách. Tisk udělal z Elizabeth sobeckou mrchu, z Eddieho slabocha a z Debbie ubohou oběť. Novomanželka tak čelila demonstrantům s transparenty „Táhni z města, děvko“, ke všemu musela přijmout roli „holky na telefon“ v „Butterfield 8.“. Skandál skončil ( a začal jiný), když Elizabeth potkala Richarda Burtona a Eddiho poslala k vodě. A Joan Collins jistě dodnes nezapomněla, že ji Elizabeth vyfoukla roli Kleopatry. Navíc i roli potvory Alexis v seriálu „Dynastie“ dostala jenom proto že ji Elizabeth, a za mnohem vyšší honorář, odmítla. „ Bez Alexis by Collins zůstala navždy úplnou nulou“ nechala se tehdy slyšet Liz. „Tři staré grácie“ je film u kterého jsem se nikdy nedokázala soustředit na děj, ale jen na to jak se k sobě staré známé chovají a vždycky se báječně bavím (smysl pro humor musel mít i ten, kdo je v téhle sestavě obsadil). Možná, ale opravdu platí, že čas hojí všechny rány kdo ví ?!

Před vánočními svátky, kdy se schází celá početná rodina, přiveze nejstarší syn Everett představit svoji nastávající, ta do pohodové a soudržné rodiny pasuje stejně jako její jehlové podpatky do sněhu. Meredith ( Sarah Jessica Parker) je odměřená, upjatá, snaživá a nejistá. Všeobecné rozpaky vystřídá nervozita a nervozitu konflikty a jelikož se budoucí nevěsta cítí v nepřátelském prostředí osamocená povolává si na pomoc svoji sestru Julii a ta zapadne do rodiny jako kdyby tam patřila odjakživa. Komedii jsem v tomhle filmu plném slz neviděla, ale cca 20 minut před koncem se zřejmě i autoři rozpomněli, že točí cosi k popukání a rozhodli se to rychle dohnat po vzoru grotesek, škoda téhle „humorné“ vsuvky.

Noo. rozhodně zvláštní je tenhle výlet do harému s 30 let starým a nijak zvlášť vydařeným filmem. A abych vám sem pánové vnesla i ženský názor na tenhle „pokleslý žánr“. Tak mě spíš zaujal krvavý zápas dvě na jednoho aneb subtilní děvenky z její ochranky proti hromotluckému provinilci, jehož závěr Ilsa zhodnotila lakonicky „Vítej mezi mé eunuchy“. Zábavné to místy i je (včetně některých hereckých výkonů), ovšem jak se z toho mohly stát kultovní snímky je mi záhadou. Letmo jsem nahlédla i do „Ilsa, She Wolf of The SS“, ale návštěvu nacistického tábora si odpustím už zcela určitě.