Algernons

Tak tohle byla síla! Silně dramatický příběh o tragickém osudu dobrého lékaře, který chtěl jen pomáhat a žít svůj život, jenže osud se mu vysmál do tváře. To celé je stanoveno ve vynikajícím, atmosférickým a napjatým úvodu, jaký jsem dlouho u filmu nezažil. Je to právě ten souboj ze sebou samým a s pokušením, které tenhle film dělá tak neuvěřitelně poutavý a zajímavý. Toširó Mifune je standardně úžasný a vnitřní konflikt jeho postavy ztvárňuje krásným způsobem a bez něj by to nebylo ono. Přičemž setkání a konflikt s mužem, který stojí za jeho zkaženým životem je to, co tenhle film opravdu dokresluje a obohacuje na vyšší úroveň. Režisérsky se nedá příliš vytknout, ale musím souhlasit s většinou lidí, že se film zbytečně v některých chvíli táhne a svižnější tempo, by dalo prostor ještě hlubšímu prozkoumání tohoto silného konfliktu zodpovědné logiky, proti nezodpovědné lehkovážnosti. Někdy je lepší žít zodpovědně a v utrpení, než se tomu vzpírat, nebrat na nic ohledy a způsobit tak větší utrpení ne jen sobě, ale i svému okolí.

Bál jsem se, opravdu jsem se bál hipsterské a artové noční můry v podobě tvůrců čuchajících své vlastní prdy, ale bože... tohle teda bylo něco. Přenádherný film o ztrátě, životě, jeho mizivosti, zbytečnosti a o plynutí času. Film který umí být až hororově děsivý a skličující, přičemž nabízí i komfortní a příjemné útulno lásky, domova a smyslu. Přičemž je to podáno skvělou formou vyprávění, fungující povětšinu beze slov spoléhající se čistě a jen na filmový jazyk střihu a významu záběrů.  Přičemž nadužívaný formát tu má svůj význam intimnosti, která naprosto a jasně sedí k celému filmu a jeho příběhu. Velká pochvala i Casey Affleckovi, že zůstal celou dobu pod prostěradlem a jeho herecké ego nešlo nikdy proti vizi tohoto filmu. Snímek, který semnou rezonuje čím dál víc a který mě donutil přemýšlet víc, než cokoliv za hodně dlouhou dobu. Škoda, že filmy skvělého Davida Loweryho nejsou zde tak moc ceněné. Skutečně jedinečná a přenádherná záležitost, která je jedinečným zážitkem na večer, kdy si zhasnete světla, vypnete mobil a necháte se pohltit.

Krásný raný a povalečný Kurosawa, který mapuje předválečné, válečný i lehce povalečné Japonsko a to díky skvělým postavám s politickým přesvědčením a stanoviskem k boji za svobodu. Tohle je nejsilněji prezentováno mladou Yukio (Skvěle zahranou Setsuko Harou) a jejím vztahem a láskou ke dvěma studentům Nogemu a Itokawovi, kteří se napříč roky více a více mění. Už zde Kurosawa projevil velký cit pro filmové médium a jeho rozmanitost ve scénách. Jsou tu velkolepější scenérie, minimalistické chvíle, krása ve všednosti a tvrdé práci a to vše obohacují kvalitně napsané a hloubavé dialogy. Ovšem bez hluboké proměny a cesty Yukio by byl film poloviční. Protože právě to celý příběh skvělý stylem zaštiťuje a tvoří to celé srdce a duši tohoto silného filmu, který je pouhý rok po válce nečekaně hlubokou a kritickou studii posledních let Japonska před jeho natočením, což jen ukazuje jaký byl režisérův postoj a že jen čekal, kdy to ze sebe bude moc vypustit ven.

Tady si někdo chtěl udělat svůj vlastní Mission Impossible Fallout a nevěděl jak na to. Příliš velké ambice a přitom drželi esa v rukávu, než je zahodili. Prvních 40 minut filmu je totiž vlastně velmi fajn a já si to užíval. Premisa agentky, která je zkušenější, ale v rámci infiltrace musí dělat že není, byla super. Stejně tak dynamika týmu, se kterými musí dělat že kamarádi, ale nesmí si to dovolit. To film ale zahodí proto, aby si hrál na něco víc, ale nemá na to. Téma chladné počitačové logiky proti lidské empatii prostě nefunguje, není dostatečně probádané a ani nijak nesouvisí s konfliktem s hlavním záporákem. Prostě bída. Přitom to mohla být super, akční, špionážní a zábavná jednohubka a to i přes nulové charisma a talent Gal Gadot.

Roky jsem tento kousek odkládal a ani nevím proč, protože je to fakt parádní pecička. Skvělá premisa o začleněném autistickém klukovi do společnosti, který má za sebou tvrdou výchovu. Ten využívá své posedlosti a "daru", aby udělal svět lepším místem, zatím co si příjemně přivydělává. Ovšem tentokrát se připlete do práce, kterou nemůže do končit a to je pro něj klíčové. Spletitá, systematická podívaná, která má úžasné obsazení, zajímavé rozplétání všech tajemství a příjemnou gradaci. Kdyby lépe zapasovalo pár dílků do sebe a kdyby měla celá ta linka s vládním vyšetřováním větší dopad, tak bych šel možná i s hodnocením výš. Přitom J.K. Simmons nepřekvapivě podává nejlepší výkon filmu. Přesto mám pocit, jako by tam nemusel vůbec být a to není nikdy dobré znamení. Přesto poutavý, dobře odvyprávěný akční krimi s příjemným emočním finálem.

Jak to nejlépe shrnout? Promarněný potenciál. Duo Jackie Chan a John Cena funguje opravdu dobře a jejich dynamiku jsem si náramně užíval, ale je toho proklatě mááááááááálo! Celé se to zaobaluje ve zbytečném patosu sirotků války, vztahu s odloučenou dcerou a v nudných záporácích, přičemž trvá skoro polovinu filmu, než se naši dva hrdinové dají do kupy... POLOVINU! Když jsou spolu na scéně, tak to šlape jak hodinky. Jackieho svižnost, hravost a obratnost střídá Cenova údernost, neomalenost a hrubá síla. Být to kratší, údernější a bez zbytečný zátěže okolo, tak jsem vlastně nadšený. Ale aspoň se ve mě probudil ten malý kluk, když jsem viděl jak starý Jackie vyvádí furt ty stejné brykule a jeho kreativita a nápaditost pro akci je furt stejně skvělá. Dalo mi to chuť si pustit zase ty starý pecky s touto legendou!

Nový Želvy Ninja excelují ve výtvarné stránce, práci s animací, v dynamice hlavní čtyřky a v akci tělo na tělo. Bohužel jde ale jasně cítit, že humorem, referencemi i příběhem se zde míří na ty nejmladší, což je škoda. U těch referencí je to taky zvláštní, protože narážky jsou pro děcka do dvanácti let, ale hudební odkazy tu jsou na oldschool rap. Přičemž tu ale není jediný náznak toho, že by to mířilo na starší. Ve výsledku se jedná ale o příjemný mišmaš, který si člověk na jedno zhlednutí užije, ale vlastně si z toho nic zásadního neodnese sebou. A to se nebavím jen o nějakých hlubokých myšlenkách, ale i o jednotlivých scénách, postavách a momentech. Příjemná zábava, kterou si užijí hlavně ti nejmladší ve vašem okolí a vy si to aspoň částečně užijete s nimi.

Kéž by se dnešní Hollywood poohlédl za těmito oldschoolovými peckami. Příběh je jednoduchý. Ha... co jednoduchý, spíš absolutně BANÁLNÍ. Ovšem to táhne ten styl vyprávění, samotná výprava a hlavně tři naprosto úžasný postavy v podání ještě lepších herců. Nejde si tuhle trojku nezamilovat. No a ta režie je prostě úplně z jiný planety, tohle je jeden z nejlépe nasnímaných filmů všech dob. Je to tak dokonalý, že samotný mistr Tarantino snad replikoval polovinu jednotlivých záběrů ve své kariéře. No a nakonec je tu ta geniální, definující a nadčasová hudba, bez které by ten film nebyl stejný. A to doslova! Protože se pouštěla při natáčení, aby udávala tempo jednotlivým scénám. Mistrovský, komorní i velkolepý a jedinečný. To vše v příběhu, kde tři chlápci hledají zlato. Kéž by se dnes dělalo víc takových filmů.

Tady není o čem. Excelentní filmový zážitek u kterého není žádný tajemstvím, že oplývám jedním z nejlepších scénářů všech dob a vynikajícím hereckým ansámblem s dokonalými výkony. Proto bych se ovšem zaměřil na aspekt, který tu není tak vyzdvihován, ale je stejně brilantní. Režie. Sidney Lumet dokázal jednu místnost s dvanácti chlapama udělat živější a záživnější, než dobrodružné a akční filmy obrážející celý svět. Dynamická obměna uhlů, přerušování monotónnosti změnou prostředí, pomocí záběrování a nebo obměnou denní doby či počasí, skvělý atmosféra příšerného tepla a oblety kamerou napříč celou místností, to vše dělá z Dvanácti rozhněvaných mužů tak úžasný filmový zážitek. Nebýt takto brilantní režie, dalo by se říct, že to mohla být klidně divadelní hra, ovšem v tomhle provedení, to mohlo mít takovou sílu jen jako film.

Vcelku příjemná LGBT romance, která má zábavnou premisu a charismatické duo. Ovšem to celé padá na provedení, kdy to působí jako levný TV Film a dnešní seriály jako Srdcerváči působí víc filmově a mají osobitější styl. Je tu pár sekvencí s nápadem, ale v tomhle ve skrze podprůměrném provedení, působí jako pěst na oko. A i tyhle nápadité sekce jsou chabě provedené. No a nakonec je tu silně očividná zprává o liberalismu vs. anglickému konzervatismu, která je tak okrajově probádaná, až mě to lehce uráží svým laickým zakomponováním. Člověka to nutně nepobouří, dá se to zkouknout a dostanete lehce utahanou klasickou romantiku s průměrným provedením, ale doporučit to vlastně nikomu moc nemůžu.