Algernons

Vlastně s epizodou jako takovou nemám příliš problémů, ale nějak na mě doléhají některé nedostatky adaptace. Začal mě už dost srát ten jejich línej styl točení kamery na rameni, který je asi "uměleckým záměrem", ale na mě to nefunguje. Celý to na mě jen působí levnějším dojmem. Rozhodnutí vynechat pasáž s bojem proti nakaženými mě u této epizody obzvláště sere, protože to v člověku vzbudilo důvěru a sympatie k Davidovi, před jeho odhalením a tady to prostě dialog nenahradí. No a ten konec? Pedro si kráčí nepřátelským městem jakoby nic a Ellie nenajde při rozsekávání záporáka ve výbuchu emocí, ale až venku? Proč? Vždyť je to o tolik slabší... ach jo. Mimo to je to pořád špica, David skvělý, Troy Baker ironicky meta-skvělý a scénky převedené 1:1 fungují dobře. Ale jinak, to není tak dokonalý jak mohlo být.

Creed II je jak kvalitním pokračováním prvního filmu, tak skvělé navázaní na Rockyho IV. Propojení se čtyřkou bylo skvělé a otevírá to hromadu zajímavých témat. Adonis, jeho máma, Ivan Drago a jeho syn a Rocky tak tvoří vynikající mix, který funguje skvěle. Hlavně samotné finále je vynikajícím zakončením hned několika zápletek. Fungují tu i osobní a rodinné roviny naprosto na jedničku. Jak jsem psal u Creeda, tak i když Adonise mám rád jako postavu, občas se chová jako kok*t. No a tady je vrchol jeho kok*tství a to je to, co pro mě dost podráží prostředek. Když k tomu přidáme slabší režii Stevena Caplea, který sice umí, ale na Cooglera se nechytá, tak film nenaplňuje svůj potenciál na plno. Přesto jde stále o parádní součást série.

Kvalitní navázání na Rockyho, které splňuje všechny prvky značky a sportovního drama. Cooglerova režie taky perfektně modernizuje žánrové prvky a souboje jsou díky tomu vtahující více, než kdy předtím. Emocionálně to funguje skvěle a vztah Rockyho s Adonisem je srdcem filmu. Postavy si projdou vývojem, zkouškami a pernými chvílemi jak to má být a když Adonis konečně řekl, proč bojuje ve finálním ringu, tak oči nezůstaly suché. Slabší záporák, nedostatečně zajímavá neprokreslená romance a příliš zběsilé přehlcení dramatizace v druhé půlce filmu, tomu škodí, ale k dokonalosti tomu chybí hlavně to, že i když je Adonis fajn postava, tak umí být i otravný a nepříjemný a na Rockyho se tak nechytá. Přesto perfektní legacy sequel a start nové série!

Teď ale vážně. Creed III je první díl stojící na vlastních nohách bez postavy Rockyho a první film režírovaný Michaelem B. Jordanem. To budilo obavy, už jen protože je velké sousto mít takový film jako první v kariéře a jelikož byl vztah Donnieho s Rockym srdcem obou předchozích filmů. Naštěstí to funguje skvěle a Creed se tak zformoval do série, která stojí na vlastních nohách a má zápletku a děj, který je čistě originální. Příběh nám říká, že minulosti neutečeme a musíme se jí stavět čelem a tohle funguje, protože srdcem snímku je tentokrát Adonisova minulost a jeho vztah se soupeřem Damienem, se kterým byli jako bratři. Opět fungují osobní i boxerské linky, které se fajnově prolínají a tvoří solidní podívanou. Jordan je přiznaně inspirován anime a je to znát, díky tomu má každý souboj svůj nápad a provedení, které je na západě nevídané a funguje je tu parádně. Přesto to tvoří určitý nesourodý styl, prozrazující, že je režisér začátečník, kterému jde nejlépe točení dialogů a příběhových chvíli. I přesto, že soubojům chybí to pravé napětí a emocionální vypětí předchozích dílů, jsou pořád skvělé a památné, jen to finále mohlo být údernější. Nejlepší Creed to sice není, ale je to důstojný člen série a fungující film s jedním z nejlepších záporáků série. Navíc malý Creed měl v pokoji plakát Naruta, takže instantních 10/10!

Na pohled odporný člověk, který vás prvními záběry naprosto znechutí si vás skrze dvouhodinové drama nakonec naprosto získá, aby vám připomněl, že lidé často klamou svým tělem. Často odsoudíme krásnou duši na základě nepěkného zevnějšku a naopak. Komorní, tísnivé drama, které vás neutopí v depresi, ale naopak vám dám naději. Úžasná divadelnost využívající prostor malého bytu naplno, tomu jen a jen pomáhá. Nejvíce mě asi dostala scéna s exmanželkou, která pokryla hromadu nuancí a emocí. Avšak gró se nachází ve vyvrcholení cesty vedlejších postav a hlavního hrdiny, což uceluje fenomenální myšlenky o lidech a jejich skutečném nitru. Úžasný kousek, za který si Fraser toho Oscara prostě zaslouží. Bohužel mě to nesmetlo tak moc, skrze typické trademarky Aronofskyho, které mě neoslovují, ale naopak otravují a výřečnost symbolismu, včetně omlácení některých motivů o hlavu mi to lehce táhne dolů.

Mando je zpátky bejby (Yodo)! Doufal jsem v podobný "short film" o vedlejším dobrodružství, jakým byl lov Kraytského draka na začátku druhé série. Nakonec jsem dostal přímý skok do děje, což je pochopitelné, protože uběhla nějaká doba od druhé série a je třeba stanovit vše od začátku. První díl přináší známé tváře a místy, ale jinak a je super vidět ten vývoj galaxie a stopu jakou náš hrdina zanechal. Nastavuje nám to potenciální cestičky do budoucna a i když se mi nelibí podzápletka s droidem, tak je fajn, že to aspoň není tak snadné. Co oceňuji je ten stejný skvělý westernový feel divokého vesmíru, novou frakci pirátů, která zatím působí skvěle, hlavně co se týká designu a kostýmu a nakonec, že cesta na Mandalore, kterou chce Mando podniknout, nepůsobí vůbec snadně! Krásná vykopávka, která navnazuje na celou sérii.

První série Manda zestrála s grácii a na znovu zhlednutí člověk docení spoustu věcí, kterých si tehdy nevážil. (Kenoni a Boba umí dát věci do perspektivy) Téměř nespatřitelné efekty, převážně solidní, nápaditá akce, využití mandalorianských pomůcek, apod. Do toho to perfektně stanovilo svět po impériu a během nové republiky na vnějších okrajích, vybudovalo to dnes už jednu z nejoblíbenějších a nejikoničtějších SW postav Dina Djarina, který si zde projde krásným vývojem z bezcitného lovce odměn, až po starostlivého opatrovníka nevinné bytosti, který překoná i svou nenávist k droidům. To vše se zpečetí v dokonalém finále, jasně vysvětlující proč zrovna Grogu ho změnil. Krásná, jednoduchá pocta Star Wars a westernům, která zachycuje proč OT tehdy tak fungovalo. Žádný přehnaný capiny, jen poctivá inspirace standardními žánry s obratem Sci-Fi / fantasy světa, která je poctivě udělaná.

Příjemné zpracování Left Behind, které funguje dobře a díky tomu víme víc o minulosti Ellie. Víme, proč bojuje tolik o život Joela a takhle se to krásně hodí do této linky. Každopádně se nemůžu ubránit, že to mohlo být kratší, možná se to i více prolínat se současným děním a v přítomnosti se tak dostat dál. Možná je to tím, že se fakt těším na Davida. Každopádně se seriál drží na výši, dokáže vybudovat krásný vztah skrze jednu epizodu, jehož finální tragédie vás semele, i když víte co čekat.

Skutečně unikátní záležitost svým pojetím. Jste vrženi prakticky do každodenního života mega úspěšné skladatelky Lydii Tár a bez většího vysvětlování se snažíte pochytit, jak její život funguje, jaké má vztahy a co to skrývá za tajemství. Tohle není herecký koncert ani orchestr, tohle je sólo Cate Blanchett na které společně s režii, scénářem a úžasným sound designem stojí celý film. Je to rozklad úspěšné osoby, který vás udržuje v zájmu právě díky jedinečné postavě Tár, která je silně fascinující na sledování. Člověk ji víc a víc chápe, poznává a časem i více opovrhuje, ale nikdy k ní neztratí empatie a sympatie. Je to záživná, zajímavá cesta, která vás naprosto uhrane a pohltí. Obsahující nespočet symbolizmů a motivů. Tohle stojí za to vidět na velkém plátně, už jen skrze tu práci se zvukem. Měl jsem pocit, jako bych byl pozván do života existující osoby a sledoval, jak si sama sobě kope hrob. Bomba!

Nepochopený klenot, který je extrémně meta a kritizuje, jak svoji vlastní značku, tak konzum vznikající okolo každého úspěšného filmu. Joe Dante se toho nebál a když už po něm chtěli pokračování, tak všem ukázal prostředníček a udělal jednu z nadčasových kritik kapitalismu a Hollywoodu, která je dnes relevantnější, než v roce vydání.