mcleod

Zpracování je sice poměrně jednoduché, ale ty příběhy... skoro neuvěřitelné.

Přestože se v pokračování Jistě, pane ministře styl humoru moc nezměnil, je v lecčem odlišný. Vše vlastně vychází z povýšení Hackera z ministerské funkce do úřadu premiéra. Jednotlivé díly se tak zabývají větším rozsahem politik, nikoli pouze úzkou oblastí administrativy a dalších agend mnohdy nelogicky přidělených Hackerovu ministerstvu. Premiér navíc nemusí svá rozhodnutí přizpůsobovat politické linii výše postaveného politika, tudíž je jeho konání mnohem volnější. Ale především, vzhledem k silnější pozici premiéra vůči siru Humpreymu, než měl jako ministr, dává Hacker státní správě mnohem častěji pořádné kapky. Jen nevím, jestli je seriál po těchto změnách vtipnější. Spíše je to stejné, ale o trochu víc mě přecejen baví ministerská verze sitcomu.

Zajímavý film s originálním režijním stylem a výbornými hereckými výkony sympatických postav. Na rozdíl od Delikates nebo Amélie mi ale v tomto případě přišlo, že se za touto oponou nic zajímavého neskrývá. Slabý příběh bez napětí, žádné myšlenky, chvílemi dokonce nudné.

Docela zábavný film, lépe řečeno ztřeštěný film. Člověk by ani neřekl, že autorem scénáře je Woody Allen. Dokonce i první groteskové filmy Woodyho jsou uměřenější (v dobrém slova smyslu), vtipnější a intelektuálnější. Tento film je spíše podobný ostatním komediím s Peterem Sellersem v hlavní roli. Film je tak do poloviny zábavný, od půlky již začíná být trochu vyčpělý, závěr filmu v hotelu a honička na motokárách už mi vůbec nesedla. Škoda, že do hraní nebyl víc zapojený Woody Allen, jeho spojení s Peterem Sellersem mohlo být podle mého hodně zajímavé.

Můj otec se neliší od jiných mocných lidí. Perfektní film se skvělou atmosférou a úžasnými hereckými výkony. Příběh z dob, kdy organizovaný zločin byl ještě čestný a dbající na hru podle pravidel, je geniální. Zajímavé ale je, že z filmu jako největší bídáci nevychází členové mafiánských rodin, ale arogantní a zkorumpovaní policisté, kteří místo, aby šli mafii po krku, se jimi nechávají platit a slouží jí jako nad zákonem postavená ochranka. Perfektní film, víc psát snad ani netřeba.

Výborný minimalistický dokument nabitý informacemi pro všechny nezávisle přemýšlející lidi. Dokument představuje obecně známé problémy konzumní společnosti, avšak při jejich vysvětlování jde více do hloubky, než je obvyklé. Co mi připadalo asi nejzajímavější, byla informace, že "plánované zastarávání věcí", tedy praxe, kdy jsou všechny výrobky přizpůsobeny tomu, aby přestaly fungovat měsíc po záruční době, není paranoidní výmysl několika vtipálků, ale v 50. letech po dlouhé odborné diskuzi zavedený systém zajišťující neustávající ekonomický růst. Proto zcela souhlasím s průvodkyní dokumentem, že je nutné, a také možné s tím něco dělat. Stačí jen nekecat a začít. Dobrovolně každý sám u sebe, nátlakem i výše. You may say I'm a dreamer, but I'm not the only one. I hope someday you'll join us, and the world will live as one.

Velmi zajímavý a informacemi nabitý dokument o historii, souvislostech a náboženském významu sošky Pražského Jezulátka, který je zpracovaný jak je u Otakára Schmidta zvykem opět výborným způsobem (i když je pravda, že by to chtělo nějakou novou invenci v režijním stylu). Přesto mě tento dokument nedokázal zbavit výhrad (i když ta snaha tam byla) k podle mého názoru nemístnému způsobu uctívání této sochy, která místy hraničí až s modlářstvím. Jak jinak si vysvětlit větu Dominika Duky, že Pražské Jezulátko je ve světě nejznámnějším českým světcem? Nemyslím si, že je vhodné mezi světce zařazovat i kus dřeva, který sice byl podle legendy vyřezán podle podoby malého Ježíše, ale pořád je to jen neživý, nemyslící a nesvobodný předmět, který pouze odkazuje k někomu jinému. Významem se tak podobá třeba Turínskému plátnu, ale světcům...? To však nic nemění na tom, že jsem se o něm rád díky tomuto dokumentu dozvěděl spoustu věcí.

Rozhovor dvou bývalých spoluvězňů hodnotící věci minulé a současné a přemýšlející o věcech budoucích. Ten je plný zajímavých myšlenek či námětů k zamyšlení. Jedna myšlenka za všechny od Dominika Duky: Evropa duši má. Evropané jí ale nenaslouchají. Myšlenka, pro kterou se i mě samotnému mnoho lidí nepovedlo přesvědčit, ale která je hodně hluboká a která si zaslouží dlouhé a intenzivní přemýšlení. Proto také nechápu mnohé komentáře odkazující k povrchnosti pořadu, který nemá vůbec co říct. Vzhledem k době, kdy byl tento pořad vysílán (tedy několik dní po úmrtí Václava Havla) asi většina lidí očekávala nějaký zásadní odkaz, epitaf či zhodnocení života, práce i filozofie bývalého prezidenta. Upřímně vzato bych si ale nedokázal představit nic kýčovitějšího. Pokud by se pořad zabýval "nekorektní" kritikou současné politiky ve stylu "blbé nálady", pak bych právě takový rozhovor považoval za docela povrchní (který by sice potěšil či vzbudil touhu "s tím" něco udělat, ale jinak by nepřinesl vůbec nic). Jsem tedy rád, že toto byl "pouhý" intelektuální rozhovor dvou starých přátel o hlubokých tématech k zamyšlení.

Spojení romantická komedie nefunguje ani u Woodyho, a to je co říct. Docela nudný film bez většího nápadu, bez zajímavější atmosféry a bez propracovaných allenovských dialogů. Woody točí perfektní komedie, povedlo se mu už i několik dramatických filmů. Toto ale nebyla ani komedie (okamžiků k zasmání bylo jen pár a většina až v závěru filmu), ani drama (na to byl příběh až příliš nenápaditý), ale docela nanicovatý příběh.

Výborná groteska s nadčasovým humorem o zadlužení a nutných škrtech. Vlasta Burian hraje výborně, jde o takového českého Charlieho Chaplina. Přesto je ve filmu několik hluchých míst... především těch bez Vlasty Buriana.